MY STALKER (MY HUNTER)

~27~

Probudila jsem se ráno asi v deset. Unaveně jsem se otočila na druhou stranu. „Tiano, dneska vyměníš piliny July." Uslyšela jsem mamku. Tak super, když budu ležet, nebudu muset měnit Julyny piliny a čistit jí klec, ale nebyla bych to já, kdybych se nerozhodla svojí 'milované' sestřičce pomoc.

„Dobré ráno." Ozvala jsem se ze schodů. „Dobré, když už jsi vzhůru můžeš pomoct své milované sestře." Řekl pobaveně táta. „Napadá tě lepší důvod proč bych měla vstávat." Odpověděla jsem s úsměvem. Táta mi úsměv oplatil a zvedl nad hlavu nově koupené piliny. „Vždyť už jdu." Řekla jsem s povzdechem a vzala jsem si od něho pytel plný pilin.

„Tiano pojď mi pomoct." Zavolala jsem a Tiana znuděně přišla a vyndala z klece July. „A ne že budeš hlídat jenom July, i s klecí mi pomůžeš." Faaajn." Zvedla ruce nad hlavu, přesně tak, jak to dělává.

Začaly jsme s umýváním její velké klece, nejen, že jsme udělaly hrozný nepořádek a rodiče nás potom málem zabili, ale obě dvě jsme byly hrozně špinavý, vlasy od pilin, piliny jsem měla i ve výstřihu a July z nás má asi trauma, ale byla sranda a i práci jsme si zvládly užít.

„Běžte se převléct a udělejte něco s těma vlasama než vás zastřelím." Řekla mamka s rukama v pase a s utěrkou na ramenu. „Však už jdeme." Odpověděla jsem a vydala se do svého pokoje. „A ty piliny, které po vás zbyly všude na zemi si uklidíte!" Zavolala ještě na nás, ale to už jsem byla v koupelně, tak dám si rychlou sprchu.

Omotaná v ručníku jsem si sedla na postel a podívala se na svůj mobil, který na sebe zase začal upozorňovat.

JstalkerJ: Ahoj krásko : *
Me: Vždyť jsem ti říkala že mi tak nemáš říkat!
JstalkerJ: Řeklas, že nejsi žádná láska, krásku jsi mi nezakázala
Me: Tak už zakazuji
JstalkerJ: A jak ti mám teda říkat?:(
Me: Třeba Rey? Že by?
JstalkerJ: To je moc obyčejný, tak ti říká i Tom a to se mi nelíbí
Me: Reklamace u mých rodičů, já si to jméno sama nedala.
JstalkerJ: A co Reyka?: D
Me: To je hrozný!
JstalkerJ: Já vím, tak ti teda budu muset říkat Rey.
Me: Děkuji : D
JstalkerJ: Spíš s tím medvídek, kterého jsi ode mě dostala.

Zaskočeně jsem se podívala na svou postel. Jo spím....

Me: Ne
JstalkerJ: Nelži, včera jsem ho u tebe na posteli viděl
Me: Fajn! Ale je to jen plyšák!
JstalkerJ: Však jsem rád, že se ti líbí.
Me: Budu končit, ahoj
JstalkerJ: Ahoj, Rey : D

S menším úsměvem jsem si povzdechla a převlékla jsem se do mého domácího oblečení. Šla jsem zpátky do obýváku. „Už sis začala balit?" Zeptal se taťka a usrkl si kafe z hrnku. „No začala, ale ještě to nemám, mám čas." Odpověděla jsem a šla dál za mamkou do kuchyně. „Nasnídej se." Řekla mi a podala mi talíř na kterém byl chléb s nutellou. Sedla jsem si k jídelnímu stolu a začala znuděně jíst. „Přestaň se tvářit jakoby tě každý to sousto mělo pomalu zabíjet." Řekl taťka a rozcuchal mě. „Nech toho." Řekla jsem a uhnula hlavou.

„Mamí, co je dnes k obědu?" Zeptala se Tiana. „Jahodové knedlíky." Odpověděla mamka. „Kam jdeš?" Zeptala se mě Tiana když jsem vstala z židle a začala odcházet. „Do svého pokoje."

Zavřela jsem dveře lehla si na postel. Další nudný den, možná bych mohla někam zajít? Jedna věc mi ale nesedí, a to Hunter. Divím se, že mu nevadí, že odjíždím, naopak ještě se na to těší, ale nenapadá mě žádný důvod ani vysvětlení. Myslím si, že má něco v plánu, že by mi chtěl něco udělat, abych musela zůstat doma?! To snad ne?!

Zapípal mi mobil, málem jsem dostala infarkt.

JstalkerJ: Rey?
Me: No?
JstalkerJ: Vadilo by, kdybych přišel k tobě domů a pokecal s tvými rodiči?
Me: Ano! Hodně! Nemáš to v plánu že ne?!
JstalkerJ: Možná : D
Me: Prosím jen to ne, mysleli by si Bůh ví co
JstalkerJ: No právě, to je cíl
Me: Prosím ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne a Ne!!!!
JstalkerJ: Zazvoním za 5
JstalkerJ: 4

Rozběhla jsem se k hlavním vchodovým dveřím a modlila se ať tam stihnu doběhnout než zazvoní. A stihla jsem to.

Stál před domem a držel v ruce mobil, do kterého mimochodem psal 'teď' ale já to stihla dřív než chtěl zazvonit. Měl na sobě rifle a mikinu, aww miluju klučičí mikiny, dneska byla totiž překvapivě zima.

„Chytrá." Usmál se na mě, když si všiml, že si ho prohlížím. „Prosím odejdi, já nikomu nechci nic vysvětlovat, prosím." Snažila jsem se ho zoufale přemluvit. „Tak co mám tedy dělat když už jsem tady?" Zeptal se a projel si mě pohledem. „Jít domů, já chci mít klidný víkend, proč mi musíš tolik komplikovat život." Řekla jsem zcela zoufale. „Jsi tak roztomilá, když si nevíš rady, kdyby to byl někdo jiný tak bych ho neposlechl, ale když jsi to ty, tak ti teda dopřeju klidný víkend, ale psát si s tebou budu dál." Pohladil mě po tváři a začal odcházet.

Další část je tu po delší části, nebudu to zas zbytečně okecávat. Vote, kom potěší. S láskou