MY STALKER (MY HUNTER)

~49~

. Po dvou týdnech.
.. Ples..

S Monicou jsme stáli před školou a já se nervózně nadechla. Tohle je vlastně ples na oslavu konce školního roku. Měla jsem na sobě dlouhé červené šaty s velkou, bohatou sukní a úzkým pasem. Výstřih nebyl ani moc velký, ani moc malý. Na krku jsem měla náhrdelník od Huntera a vlasy rozpuštěné s čelenkou. Monica měla růžové šaty s úzkou sukní a vlasy zapletené v copu.

„Kde jsou kluci?" Zeptala se otráveně Monica. Pokrčila jsem rameny a dál se rozhlížela po okolí. Najednou se ze tmy vynořil kluk s úžasnou postavou a v krásném, černém obleku a vlasy měl prohrábnuté dozadu. Ten kluk, byl můj kluk, můj Hunter.

„Jsi krásná, lásko." Usmál se a políbil mě na přivítanou. Za ním se objevil Henry, který pokračoval k Monice. „Jdeme?" Zeptal se mě Hunter a já ho chytla za ruku a přikývla. Vešli jsme do tělocvičny, kde duněla hudba, začátek nezačíná ploužákem. Šli jsme ke stolu kde už seděla Alex s Tomem, souhlasila a šla s ním. Pak tam ještě seděla Jacky a nějaký kluk, kterého jsem neznala. Samozřejmě nás hned přivítali.

Chvíli jsme jen tak seděli a povídali si, ale pak začala chvíle ploužáků, což samozřejmě Hunter nechtěl váhat ani vteřinu a vytáhl mě na parket. „Tak co líbí se ti tu?" Usmál se. „Jistě, je to tu s tebou perfektní." Odpověděla jsem a on si mě za pas přitáhl co nejblíž k sobě a já jsem své ruky přemístila z jeho ramen okolo jeho krku. „Miluju tě." Zašeptal. Pousmála jsem se a podívala se do jeho očí. „Já tebe taky." Odpověděla jsem a dál se kolíbala do rytmu téhle pomalé písničky.
„Nechci tu být ale zbytečně moc dlouho." Povzdechla jsem si. Ty šaty byli sice krásné, ale mikina je prostě mikina. „Neboj, až řekneš, odjedeme." Přikývl. „Můžeme se i zaregistrovat do tomboly. Je deset výher a peníze jdou na nové učebnice." Nabídla jsem, když jsem spozorovala Monicu, která si právě s Henrym koupila asi třicet lístečků. „S tím jsem počítal." Uchechtl se a s jeho větou skončila písnička a já Huntera dotáhla ke stolu, abych si vzala peníze. I když mi je Hunter vzal a vložil zpátky do kabelky, že prý bude platit on.

„Jdeme si koupit lístky, jde někdo s námi?" Nadšeně jsem se zasmála a Monica zvedla nad hlavu asi třicet lístků. „My jdeme." Přihlásil se Tom a s Alex se k nám připojili. „Co vlastně můžeme vyhrát?" Zeptala jsem se a Hunter se podíval na tabuli, kde byly napsané výhry. „První cena je víno, druhá jsou dvě vstupenky do kina, třetí je poukaz na konzumaci jídlo v hodnotě 300 Kč, čtvrtá jsou sluchátka, pátá je plyšák, šestá vstupenky do divadla, sedmá nové povlečení, osmá kalendář se štěňátky, devátá poukaz na Starbucks a desátá kondomy." U poslední výhry se na mě Hunter rošťácky usmál a Tom s Alex se uchechtli. „To by se vám dnes hodilo co." Alex si svou připomínku nemohla nechat pro sebe. Hodila jsem po ní naštvaný pohled což jí donutilo rozesmát se ještě víc.

„Tak kolik jich koupíme?" Zeptal se Hunter „Moc, chci něco vyhrát." Řekla jsem odhodlaně a Hunter se zasmál. „Tak, můžeme jich vzít klidně sto." Nabídl a já záporně zakrotila hlavou. „Padesát stačí." „Dobře." Tak jsme si koupili padesát lístečků a šli si je odložit ke stolu, abysme mohli zase tancovat.

Po chvíli tancování na ploužáky i na rychlejší písničky jsem Hunterovi zašeptala do ucha. „Pojď, chci ti něco ukázat." Hunter přikývl a vyšli jsme ven před tělocvičnu, zabočili jsme za roh, kde jsme po žebříku vylezli na placatou střechu, kde byl krásný výhled. „Páni, je to tu hezké." Řekl s údivem. „Moc ráda jsem sem jako menší chodila." Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno. Seděli jsme tam spolu nějakou chvíli a pak se mě Hunter zeptal. „Proč nemáš ráda špagety?" Narážel na příhodu, co se stala minulý týden, jak jsem hrnec plný špaget vysypala omylem na zem. „Huntere!" Okřikla jsem ho a bouchla rukou do ramene. Samozřejmě se začal hned smat a já s ním. „Pojďme už dolů, abychom zjistili, co jsme vyhráli." Řekl Hunter a já souhlasila, tak jsme se vrátili do tělocvičny, kde zrovna utichla hudba, aby učitel mohl oznámit, kdo vyhrál ceny. My máme lístečky s čísly 416-466.

Učitel vyhlašoval vítěze, pozorně jsem ho poslouchala. „První cenu má 396, druhou 682, třetí 129, čtvrtá 980, pátá 507, šestá 432, sedmá 13, osmá 1083, devátá 631 a desátá 1267." Šťastně jsem se na Huntera usmála, když jsme vyhráli vstupenky do divadla. Samozřejmě jsme si je šli vzít a vrátili se k našemu stolu.

„Tak co jste vyhráli?" Zeptala se Monica. „Vstupenky do kina, vy?" Zasmála jsem se. „My nic, ale gratuluji." Uchechtla se. „Půjdeš si zatančit?" Zeptal se Henry Monici, která přikývla, tak jsme s Hunterem šli tancovat na ploužáky taky.

Ahoj! Už se nám to blíží ke konci 😉 doufám, že se další kapitola líbila a tady máte ten charakter ask:

Rey:

Jsi ráda, že ti dal Tom pokoj?

Neberu to, jako že mi dal pokoj, prostě jsem se mu dřív líbila a teď jsme přátelé.

Jak jste se s Monicou seznámili?

Ve škole, byla ve škole nová a když přišla, měli jsme na sobě stejné triko, z legrace jsem jí ho pochválila a tak jsme se začali bavit až jsme se stali nejlepší kamarádky.

Hunter:

Chtěl bys mít s Rey rodinu?

Na to je ještě brzo, ale jednou jo.

Monica:

Miluješ Henryho?

Samozřejmě! Co je to za blbou otázku?

Tom:

Dáš Rey pokoj nebo něco chystáš?

Nic nechystám, líbí se mi Alex. Rey miluje Huntera a já se jim do toho vztahu nebudu motat, navíc zmlácený už jsem jednou byl 😅

Hunterovi rodiče:

Co říkáte na novou holku vašeho syna?

Matka: Přijde mi moc sympatická a milá, podle mě je pro mého syna ta pravá.

Otec: Souhlasím, ale pořádně ji neznám, však věřím tomu, že si můj syn umí vybrat.

Alex:

Líbí se ti Tom?

Líbí, ale nejsem si jistá, jestli nám to bude klapat.

Tiana:

Co říkáš na to, že má tvá sestra kluka?

Konečně 😂 určitě jim to přeji.