MY STALKER (MY HUNTER)

~34~

„Vymyslete si nějaký název pro váš tým." Rozkázala nám Johansnová když jsme stáli před ubytovnou. Rychle jsme všichni z našeho týmu vytvořili kolečko a začali diskutovat.

„Navrhuji Money." Řekl Teo. „Ne, co třeba Legendary." Řekla Emily. „A co star wars?" Navrhl Tom. „Hm...A co třeba People." Navrhl pro změnu Henry. „To je dobrý, ale ne na všechny to sedí." Zasmála jsem se. „Tak budeme hlasovat." Vložil se do toho Hunter. „Takže... Money?" Nikdo se nehlásil. „Legendary?" Hlásil se jen Aein a Teo. „Star Wars?" Hlásila se jen Wiki. Pro People se hlásil zbytek.

„Takže jsme People a víte co uděláme?" Řekl Hunter s odhodlaným úsměvem. „Vyhrajeme!" Vykřikla jsem. „Přesně tak a teď se jdeme nachystat na hru!" Rozkázal nám a všichni si odhodlaně stoupli za startovní čáru, kde se dostavili i dva ostatní týmy.

„Začneme s orientačním během! Dělá to dohromady 2 kilometry, nemusíte naplno celou dobu běžet, ale hlavně doběhněte. Záleží na pořadí. Když doběhnete 1. Dostanete 20 bodů, když 2. Tak 19 a tak dále." Vysvětlila učitelka. „Tři, dva, jedna, teď! Odstartovala a všichni se rozběhli do lesa.

Já běžela asi nějaká osmá. Nechtěla jsem to hned na startu přepálit, ale fyzičku jsem neměla špatnou. Po chvíli běhu jsem se ocitla na deváté pozici a našla první značku označující správný směr. Uviděla jsem i nějaké mé spolužáky, kteří špatně odpočili. Tohle mě celkem bavilo, ale když jsem doběhla ke značce, kde bylo velkým písmem napsáno.

4. Stanoviště.
Uběhl/a jsi už 1000 metrů.

Poznala jsem na sobě, že mě moje energie opouští. Dvakrát jsem špatně zabočila, ale nakonec jsem našla správnou cestu, ztratila jsem pojem o tom, kolikátá jsem a myslela si, že jsem tak osmá, protože jsem tři lidi předběhla, ale dvakrát se ztratila. Můj dech přestal být pravidelný a začínalo mě píchat v boku a nohy mě začínali pálit, ale nehodlala jsem to vzdát, nejde jen o mně, ale i o můj tým!

Při 6. značce jsem už opravdu hodně pomalu klusala, potkala jsem i Monicu, která sotva dýchala, chvíli jsme běželi spolu, ale pak řekla ať běžím dal, že si odpočine.

Při předposlední značce jsem sebrala všechnu svou zbývající energii a rozběhla se do cíle, který jsem z dálky spatřila. Všichni učitelé tleskali a fandili, jakmile mě Hunter spatřil začal křičet jak smyslu zbavený. Běžela jsem co nejrychleji. Nohy mě pálily, lapala jsem po trošce kyslíku, ale nehodlala jsem zastavit. Na poslední chvíli jsem předběhla Jacky, která má mimochodem taky dobrou fyzičku, a dostala se přes cílovou čáru.

Jelikož jsem byla úplně vyčerpaná podlomily se mi nohy a já sletěla Hunterovi do náruče. „Gratuluji! Jsi druhá!" Objal mě nadšeně. Vůbec mu nevadilo, že jsem hrozně spocená. Podal mi flašku s vodou a šel se se mnou projít, aby se mi sklidil dech. Johansnová se postarala o Jacky a Sebastian, který obsadil první místo už byl vydýchaný.

„Jakto, že jsem druhá? Vždyť jsem se ztratila a předběhla jen 3 lidi." Začala jsem konverzaci, když už jsem mohla mluvit. „Spoustu lidí se ztratilo a někteří mohli bokem odpočívat. Možná si ani nevěděla o tom, že jsi je předběhla." Vysvětlil mi. „Jsi úžasná." Vydechl. „Nejsem, vždyť jsem druhá." Povzdechla jsem si. „To je taky úžasné, jsi první holka a získala jsi hodně bodů. Moc tě miluji." Poslední větu zašeptal a dal mi pusu na čelo, normálně bych protestovala nebo tak něco, ale teď jsem se jen jemně usmála. „Už se běž postarat o ostatní, já už jsem v pohodě, půjdu za Jacky." Usmála jsem se a on chvíli váhal, ale pak přikývl.

Sedla jsem si vedle Jacky a chvíli jsme se bavili o tom závodu, pak obsadili 4. a 5. pozici Tom a Aein, což bylo samozřejmě super.

„Kolikátá jsi?" Přišel za mnou Tom. „Druhá a ty čtvrtý?" Optala jsem se. „Ne pátý." Usmál se a sedl si vedle mě. „Díky tobě určitě vyhrajeme, jsi ve všem úplně hrozně nadaná." Lichotil mi. „Nepodlízej!" Ozval se od cíle Hunter a my s Jacky se rozesmáli. „Ale když je to pravda." Řekl Tom tiše. „Já vím, že je to pravda, ale já ji to řeknu sám." Vyplázl Hunter na Toma jazyk. „Nepoperte se o naší Rey." Smála se Jacky. „Neměli k tomu daleko." Podívala jsem se na Huntera a pak na Toma, abych jim připomněla čtvrtek. Tom stydlivě zmlkl a Hunterovi se napjaly svaly.

Omg, ten je tak sexy!

Vážně Rey? Vážně?!

Zatřepala jsem hlavou, abych tyhle myšlenky vyvedla z hlavy. „Už běží Henry s Monicou!" Vykřikla Jacky a já zvedla hlavu k cíli. Henry jako správný gentleman pomohl Monice do cíle a hned za nimi přiběhl Dash.

Učitelky se o ně postarali a já si lehla na trávu. Koukala jsem na oblohu a pozorovala mraky, jak se elegantně pohybují na tom modrém oceánu.

Tom si lehl vedle mě, řekla bych, až nebezpečně blízko a já znervózněla. „Nechceš o poledním klidu přijít k nám na pokoj? Přijdou i Bea s Fianou." Jistě, že nepřijdu! „No já nevím Tome, promiň, ale asi ne." Řekla jsem.

„Hej, Tome! Nech ji na pokoji!" Zavolal na něj Hunter. „Ježíš, uklidni se, děkuji." Spražila jsem ho pohledem a šla jsem za Monicou. Za osobou, které můžu říct všechno.

Ahojky, tady máte novou část, doufám že se líbí a rychle odpoví postavy na otázky z komentářů.

Hunter:

Proč nedáš Rey prostor a pořád ji hlídáš?

Mám o ní hrozný strach, se mnou je vždy v bezpečí. A teď když se kolem ní motá Tom! Potřebuji pořád vědět, že je v pořádku.

Rey:

Nepřemýšlela jsi někdy, že bys s Hunterem chodila?

Možná jednou, ale rychle jsem došla k závěru, že ne, ale je hrozně hezkej a umí být i milej..... Emm nic jsem neřekla.

Tom:

Líbí se ti Rey?

Hrozně moc, ale mrzí mě, že jsem si to tak pokazil.....

Henry:

Jaký vztah máš k Rey?

Je to fajn holka a hlavně nejlepší kamarádka Monici, mám ji rád, ale jako kamarádku a spíš díky Monice, jinak bych ji neřešil a možná se s ní ani nebavil.

To by bylo vše. Vote, kom potěší.
S láskou