MY STALKER (MY HUNTER)

~15~

Ležela jsem v posteli a jedla cereálie, kdyby to viděla mamka asi by mě zabila. „Rey!!!" Křičela Tiana. „Co je?" Křičela jsem nazpátek. „Mám hlad, objednej něco!" „Já ale hlad nemám, objednej si něco sama!" Ne, my jsme ani jedna nemohly jít dolů a mluvit normálně, my jsme na sebe musely řvát přes celý dům. „Máš mě hlídat, objednej něco ty!" Řvala dál Tiana. „A co chceš?!" „Nevím, třeba pizzu." „A jakou?" „Třeba čtyři druhý sýra!" „Fajn, ale zaplatíš si to sama!" „Tak platí!"

Natáhla jsem se pro svůj mobil a vytočila číslo na pizzerii, mám ho uložený, protože pizzu objednávám celkem často.

„Dobrý den, pizzerie Italiano budete si přát?" Ozval se milý ženský hlas. „Ano prosím, jednu pizzu čtyři druhy sýra na adresu Golden street 16." „Bude to 109 korun a pizza vám přijede do 20 minut." Ženský hlas zněl pořád stejně mile. „Dobře děkuji." Odpověděla jsem a tipla hovor.

„Máš to objednaný!" Zakřičela jsem na Tianu „Díky!"

Odhodila jsem mobil, ale po chvíli jsem ho zase vzala do ruky, protože začal pípat.

Jacky Seins: Ahoj Rey, hele půjdeš se mnou a s Monicou zítra na koupaliště.
Me: Klidně, ale jaktože mi to nenapsala Monica?
Jacky Seins: Zrovna jsme si psaly a já se jí zeptala jestli půjde a ona řekla že jo, ale hned potom jí rodiče zabavili mobil.
Me: : D nechtěla bych
Jacky Seins: No já taky ne : D
Me: Tak v kolik a kde?
Jacky Seins: Tak zítra ve 14:00 před tvým domem jo? : D
Me: Tak jo
Jacky Seins: Musíme probrat vážně téma
Me: Jaké?
Jacky Seins: No přece kluky! : D
Me: Už jsi jak ta Monica: D

Povzdechla jsem si a mobil zase položila. Přišlo mi divné, že mi Hunter nenapsal. Nevadilo mi to, ale mám strach, že něco plánuje.

Šla jsem dolů a hledala Tianu. Samozřejmě zase seděla u počítače. „Závisláku!" Křikla jsem a přitom jí vyrvala sluchátka z uší. „Nezáviď, co ty a Tom?" „Co ty a Derek?" Zeptala jsem se taky. „Neodpovídej na otázku otázkou." Zamračila se na mě. „Nic, já ho nemám ráda." „Já jsem se s Derekem pohádala." Vzdychla. „Kvůli čemu?" „No dělali si z nás legraci a Julie mu řekla, že je to od něho hnusný a on odpověděl, že není a já jsem mu řekla, že mi to vadí a on zase, že mi vadí všechno a začali jsme se všichni hádat a teď jsme pohádaní." Špitla. „To odezní neboj se." Zasmála jsem se. „Kluci jsou paka, ale on se ti omluví." „Neomluví, on zrovna není typ co by se omlouval." Tiana se zase otočila k počítači. Připomnělo mi to Paula.

„Kluci jsou hrozný paka, všichni stejně sebestřední." Řekla jsem když jsem seděla na balkoně s Paulem. „I já?" Řekl pobaveně Paul. „Ne ty ne, ty jsi ten princ na bílým koni." Smála jsem se. „No já si myslím, hele až se vrátíme domů, mohli bychom se zkusit kontaktovat." Řekl. „Mohli, ale máme před sebou ještě dva dny, tak si je užijeme." Vstala jsem. „Hele Rey budeš se mnou chodit?" Zeptal se Paul.

„Haló Rey, mluvím na tebe." Luskala mi Tiana prsty před obličejem. „Cos říkala?"
„Že děkuji za podporu, ale že je na mě Derek pořád silně naštvaný." „To bude dobrý." Řekla jsem a šla zpátky do svého pokoje.

Ihned jak jsem zavřela jsem vytáhla krabici s fotkama. I Paulem. Proč jsem tehdy neřekla ano?!

„No já nevím známe se jen chvíli." „To přece nevadí, tak já počkám, až se budeme znát dýl." Řekl a taky si stoupnul. „Stejně si na tebe počkám." Mrkl na mě. „To mě prvně budeš muset chytit." Vyplázla jsem na něho jazyk a začala utíkat, běhala jsem po celém hotele. Smála jsem se a vyběhla k bazénu, kde se koupala moje sestra s rodiči. „Tiano! Zhoď jí do vody!" Zakřičel Paul na moji sestru a ona ho samozřejmě s radostí poslechla. Spadla jsem do bazénu a on skočil za mnou. „Mám tě." Smál se. „Máš mě." Zopakovala jsem.

Prohlížela jsem si fotky a brečela, proč mi to udělal? Proč nebyl schopný dodržet to co slíbil? Tak já si počkám. Ty slova mi navždy budou hrát v hlavě.

Schovala jsem krabici, ale jednu fotku jsem si nechala v ruce, bylo to v bazénu, hráli jsme kohoutí zápasy a zrovna nás mamka vyfotila jak mu sedím na ramenou. Fotku jsem přidala do alba od mamky a napsala k němu memories.

Najednou se rozezvonil zvonek, jelikož Tiana měla sluchátka musela jsem jít otevřít já.

„Ahoj Dereku." Vyhrkla jsem. „Ahoj Rey, můžu mluvit s Tianou?" Zeptal se. „Jistě, ale nejdřívi řekni co se stalo." „No pohádali jsme se a zítra máme výročí 5 měsíců a já s Tiou nechci být rozhádaný, mám ji vážně rád." Řekl tiše. Přikývla jsem a šla za Tianou a vytrhla jsem jí sluchátka. „Co zas je?" Vykřikla. „Někdo s tebou chce mluvit." Mrkla jsem na ni a hlavou kývla ke dveřím. Za chvilku už jsem je viděla jak se obímají.

Další díl je tu. Jinak chci se zeptat, chcete vědět jak zhruba vypadají postavy? Nebo jestli máme nějaké otázky nebo poznámky napište do kom. Jinak vote potěší. S láskou