MY STALKER (MY HUNTER)

~43~

„Kudy se jde k té tvojí fontánce?" Uchechtla jsem se a on s úsměvem ukázal do zatáčky, za níž už byla uprostřed náměstí krásná fontánka. Malá, ale pěkná. Pramínky vody z ní tekly a vypadalo to božsky. Měla jsem chuť do ní skočit.

„Pojď, půjdeme na Starbucks." Usmál se a chytl mě za ruku. Přikývla jsem a vešli jsme do budovy ve které se hemžili lidé s kafem v ruce. Stoupli jsme si do řady. „Co si dáš?" Zeptal se mě. „Karamelové, střední Frapucino." Řekla jsem, ale došlo mi, že nemám peníze. „Huntere, nemám to čím zaplatit." Povzdechla jsem si. „Dnes platím já." Objal mě a vtiskl mi na tvář pusu. „Tak dost. Nemůžeš za mě všechno platit!" Naštvaně jsem si založila ruce na prsou. „Ale můžu." Zasmál se. „Tak já nic nechci, děkuji." Řekla jsem. „Ale chceš." „Nechci!" Vypískla jsem. „Tak na mě počkej venku." Usmál se a já se otočila k odchodu a vyšla ven. Sedla jsem si na lavičku a pozorovala lidi okolo mě.

Vyřušil mě hlas, který jsem po chvíli poznala. „Ahoj Ree." „Jaku!" Vykřikla jsem nadšeně a skočila mu kolem krku. Můj starší bratranec Jake se nám tu asi po roce ukázal. „Umačkáš mě." Zasmál se a já se odtáhla. „Co tu děláš?" Zeptala jsem se. „Jdu do práce a ty?" „Jsem tu s kamarádem." Řekla jsem nejistě. „S kamarádem?" Zopakoval a rošťácky povytáhl obočí. „Nech toho." Uchechtla jsem se.

„Hej!" Uslyšela jsem za sebou. Jejda, Hunter. Naštvaně k nám došel a přitáhl si mě majetnicky k sobě. Samozřejmě jsem se mu vytrhla. „Huntere, tohle je můj starší bratranec Jake, Jaku, tohle je můj.." Nestihla jsem to doříct, protože mě bratránek přerušil. „Kamarád." Tu ironii v jeho hlase jsem ignorovala. „Tak já už jdu, měj se Ree a 'kamaráde'." Zasmál se a odešel.

„Ree? Proč ti tak říká?" Zeptal se zamračeně Hunter. „Začal mi tak říkat už když jsem byla malá, nevím proč, pane žárlím na všechny kdo se na tebe podívá." Pokusila jsem se napodobit jeho hlas. „Ano žárlím protože ty jsi jenom moje." Přitáhl si mě za pas a podal mi karamelové Frapucino. V tu chvíli jsem si všimla, že má dvě. Podal mi to na kterém bylo napsáno Princezna. „Hej! Já řekla že nechci." „Ale chceš, jenom ti bylo blbí, abych ti to koupil, ale dnes máš prostě smůlu." Našpulil rty a já se naštvaně vytrhla z jeho sevření. „Nesnáším tě!" „Za to, že ti kupuju věci?" „Jo!" „Ale, ale, vím že mě miluješ." Uchechtl se a já hned zaprotesrovala. „Ne." „Tak už pojď k té fontánce ty vztekloune." Zasmál se a chytl mě za ruku, aby mě mohl táhnout do středu náměstí.

Zastavili jsme se u dřevěné lavičky a sedli si na ni. Chvíli jsme jen tak seděli a dívali se, ale pak jsem dostala nápad. Vyzula jsem si boty a šla blíž k fontánce. Hunter na mě s povytaženým obočím koukal. Nevinně jsem se na něj usmála a vešla do té studené vody, která mi dosahovala po kolena.

„Jdeš taky?" Zeptala jsem se s úsměvem Huntera, který neváhal ani vteřinu a hned vešel za mnou. Začala jsem v té vodě blbnout, běhala jsem okolo sochy, které stříkaly pramínky vody a snažila se vykopnout vodu do vzduchu, což mi moc nešlo.

Když jsem tam asi půl hodiny dělala různé blbosti a byla i trochu mokrá, otočila jsem se na Huntera, který v ruce držel mobil a pobaveně se usmíval. On mě fotil?! „Hej!" Vypískla jsem naštvaně. „Copak?" Zasmál se a otočil mobil ke mně, abych viděla jeho tapetu. On má na tapetě mě?! Je to fotka jak jsem vysmátá jak malý dítě a vodu se mi povedlo vykopnout, takže tam lítají kapky.

„Huntere já tě zabiju!" Naštvaně jsem našpulila rty a pokusila se mu mobil vzít. Samozřejmě, že uhnul. „Copak lásko? Nelíbí se ti ta fotka? Mám vybrat jinou?" Zasmál se a začal listovat v galerii, měl tam mnohem víc fotek se mnou než teď fotil. Jak spím, jak se směji s Monicou, jak odemykám a jdu domů a mnohem víc. I fotky z minulého roku, z léta, jak jsme a Tianou na zahradě a koupeme se. „Kde si ty všechny fotky vzal?!" Vyjekla jsem. „Zlato, stalkoval jsem tě, takže mám i videa, mám toho mnohem víc." Zasmál se. „Tak to vymažeš. Všechno." Řekla jsem vážně. „Proč bych si měl tak krásnou holku mazat z mobilu?" Zeptal se. Jistě, že myslel mě, nic jiného až na moje fotky tam neměl. „Ale já nejsem krásná." Založila jsem si ruce na prsou. „Ne ty jsi totiž nádherná." Uchechtl se a políbil mě na rty. Nebránila jsem se, ještě jsem mu zajela rukou do vlasů, ale hned jak jsem se vzpamatovala, chvíli to trvalo, tak jsem se odtrhla.

Zmateně jsem se na něj koukala, byli jsme od sebe obličeji asi tři centimetry. Byla jsem zmatená, když nevím co k němu cítím nebo co pro mě znamená. „Miluju tě, Rey." Zašeptal.

Po sto letech další díl!! Schválně kdo si myslel, že jsem umřela? 😂😂 Doufám že se vám kapitolka páčila a HROZNĚ MOC DĚKUJI!! MY STALKER UŽ MS 1.75K SHLÉDNUTÍ A 319 VOTE! NÁDHERNÉ ČÍSLO TOTO💕
Ještě se chci zeptat, jelikož chci vydat další příběh, jestli chcete MY SAVIOR (můj zachránce) nebo MILOVANÁ VRAHEM, protože se MY STALKER blíží ke konci musím začít psát něco dalšího jelikož mám stovky nápadů. 💕
Tyhle kecy znáte... 😂

S láskou

vverca_nej