MY STALKER (MY HUNTER)

~22~

„Už drž hubu!" Zařvala jsem na svůj mobil, který mě opět budil, jako každé ráno. „Co to slyším hned po ránu?" Řekla s šibalským úsměvem Tiana. „Můj vztek." Odpověděla jsem naštvaně. „Jdeš se mnou aspoň kousek do školy?" Zeptala se. „Ne." Odpověděla jsem hned. „Mamí." Řekla provokativně. Fajn." Řekla jsem a otočila jsem se zády k ní. „A už zmiz." Sykla jsem po ní. Tiana teda s úsměvem odešla.

Vahrabala jsem se z postele a došla jako každé jiné ráno do koupelny. Vlasy jsem si tentokrát stáhla do drdolu a vyčistila si zuby. V pokoji jsem si oblékla kraťasy a obyčejný šedý tričko s nápisem I need you and I need your love, ano, dneska jdu do školy ve sportovním.

„Na." Řekla mi Tiana a hodila mi Bebe dobré ráno. Chytla jsem je a roztrhla obal. „Ahoj mami, ahoj tati." Zavolala jsem na ně. „Ahojte holky." Řekli náraz. Začala jsem jíst sušenky, které mi dala před chvílí Tia.

„Tak co potřebuješ, že jsem musela jít s tebou?" Zeptala jsem se. „U nás v sobotu někdo byl?" Zeptala se, nacož jsem se zapotila a nervózně jsem se zase zeptala. „Ne, jak jsi na to přišla?" „Našla jsem tuhle masku." Řekla a ukázala mi tu Hunterovu masku. „Ta je Monici, půjčila jsem si ji." Tiana se na mě nevěřícně podívala, ale nic neříkala a podala mi tu masku. „To je všechno?" Zeptala jsem se. „Asi jo, tak čau, už mi jede bus." Zamávala mi Tiana a rozběhla se na zastávku, já ale pokračovala pěšky.

„Ahoj Rey." Přivítala mě u školy s úsměvem Monica. „Ahoj." Usmála jsem se na ni též. „Tak jdeme, máme společnou češtinu." Řekla a vzala mě za ruku. Odtáhla mě ke skříňkám, otevřela jsem skříňku a ve vnitř seděl malý plyšový medvídek, co držel v rukou růžové také plyšové srdíčko.

O můj bože, ten je úžasný!

„Od Huntera?" Zeptala se za mnou provokativně, když se mi dívala přes rameno. „Asi." Řekla jsem a vzala do ruky papírek, kterého jsem si teď všimla.

Dneska ti to zase hrozně moc sluší. Máš tu ode mě malý dárek, doufám, že se ti líbí.

„To je sladký." Rozplývala se Monica. „Přestaň!" Sykla jsem po ní, už mě zase dost vytáčí. Zasmála se se mi, ikdyž já jsem to jako vtip nebrala.

Sedly jsme si každá na své místo ve třídě. Po chvíli přišla i Wictorie a sedla si jako vždy vedle mě. „Ahoj Rey." „Ahoj Wici." „Slyšela jsem, že jste byly s holkama včera na koupališti a ty tam mělas nějakýho kluka." „No jo, ale není to tak jak to zní, je to jen kamarád." Bránila jsem. „Hm." Vydala ze sebe a šla si po svým. Nejspíš chtěla slyšet nějaký pikantní novinky, ale musela jsem ji zklamat.

Zazvonilo a do třídy přišla učitelka
„Dobré ráno žáci. Než začneme s výukou ještě vám rozdám ty přihlášky na ten pobyt v přírodě. Musí to podepsat a vyplnit aspoň jeden rodič. Je tam i napsaný čas odjezdu a všechno ostatní. Budu chtít jen tu část, která je úplně dole." Řekla a začala rozdávat přihlášky.

Pak jsme ještě probírali spisovatele a historii písma. Další hodinu byla hudebka, která proběhla celkem rychle. Matika byla v pohodě, ale nudná stejně jako zbytek dne.

Neměla jsem dnes objednaný oběd, tak jsem se rozloučila se svými přáteli a z skříňky jsem si vzala svůj dárek, který se mi mimochodem hrozně líbil.

Doběhla jsem domů a vzala si tašku s věcmi, které jsem měla nachystané na trénink, když jsem běžela kolem kuchyně všimla jsem si, že kávovar není zaplý, takže tady nebyl.

Na zastávce jsem si sedla na lavičku a čekala na autobus, až přijel nastoupila jsem a jela na konečnou. Pak jsem ještě asi 10 minut šla pěšky a vstoupila do velké haly. Šla jsem úplně na konec dlouhé chodbě a šla do šatny.

„Ahoj Rey." Pozdravila mě Zirra. „Ahoj Zirro, ahoj Peper." Pozdravila jsem holky, které byly zrovna v šatně. Peper na mě kývla na pozdrav. „Cester, Kaila a Natalie už jsou v tělocvičně." Usmála se na mě Zirra. „Ještě by měla přijít Inna." Řekla Peper.

Převlékla jsem se do legín a pohodlného, ale starého crop-topu. Počkala jsem na holky a pak jsme šly společně do tělocvični. „Ahojte holky." Řekla jsem. „Ahoj." Řekly všechny tři sborově.

Sedla jsem si za Natalie a společně s ní jsem se začala protahovat.

„Ahojte holky, tak jdeme na to? Dneska mám pro vás nové kroky." Usmála se naše choreografka Emma. „Kde ke vůbec Zaira?" Zeptala se Kaila. „Musela jet do nemocnice se svým tříletým synem Ianam." Řekla Emma.

Zaira je mladá, má teprve 27 let, ale je šikovná a umí nám ukázat přesně to co máme předvést na závodech. Emma má už 39 let je vlastně o 2 roky mladší než moje mamka.

„Tak jdeme na to." Řekla Emma a trénink mohl začít.

Takže další díly budou psány trochu hopem, neboli se budu snažit tento týden nacpat do 8-9 dílů, protože teďka se bude dít jen vedlejší děj. Vote, komm potěší. S láskou