MY STALKER (MY HUNTER)

~47~

Zrovna jsme přijížděli ke škole, když mi přišla zpráva od mamky, že pro mě nepřijede. Škoda. Vystoupila jsem z autobusu, stejně jako všichni. S Hunterem, Monicou a Henrym jsme si šli pro kufry. Hunter mi ho samozřejmě podal. Chytl mě za ruku a odstoupil od autobusu. „Půjdu tě doprovodit, chceš?" Nahnul se ke mně, asi pro polibek, ale já zůstala pobaveně stát nehnutě na místě.

Všimla jsem si jak k němu míří nějací bodyguardi. „Huntere, co jsou ti chlapi?" Zeptala jsem se nervózně. Hunter se nechápavě otočil a pak se podíval zas na mě. „Do hajzlu! Poslouchej, ti dva mě dovedou a ty půjdeš s námi, dobře?" Nechápavě jsem natočila hlavu do leva. „Všechno ti vysvětlím až bude čas." Usmál se a pohladil mě po tváři.

„Huntere, půjdete s námi." Přikázal jeden z těch můžu a začali Huntera odvádět. Pak další chlap jak hora přišel ke mně. „Slečno, půjdete s námi, nebojte, nic Vám nehrozí, vše Vám bude vysvětleno na místě." Řekl neutrálně a já s ním začala odcházet. „Kurva nechte mě! Philippe! Opovaž se jí jenom dotknout!" Křičel Hunter a otočil se na mě. Hunter nastoupil do jedné limuzíny a já jela druhou.

Co to sakra? „Co se děje?" Zeptala jsem se toho bodyguarda. „Vše Vám bude vysvětleno ve vile." Odpověděl a dál už jsem se radši neptala a čekala až dojedeme na místo kam dojet máme. Nechápala jsem proč se mnou nejede Hunter.

Zastavili jsme před obrovskou vilou. Páni, tady jako bydlí Hunter? Koukala jsem na ten dům jak na boží stvoření. Pak mě ten chlap zase začal odvádět až jsem se v tom dokonalém, obrovském, moderním domě zastavili v obýváku, kde už seděl Hunter, kterého držel nějaký bodyguard. Nějaký další chlap mi ukázal místo kam si mám sednout a já si tam sednul. Hunter se různě kroutil a škubal.

Pak přišel do pokoje muž s moderním oblekem a v jeho závěsu krásná žena se značkovým oblečením. „Huntere!" Zařval naštvaně ten chlap. „Já ti to vysvětlím, tati." Řekl klidně Hunter. „Já to chápu až moc dobře! Ty to nebohé děvče pronásleduješ a nenechal jsi ji ani týden samotnou! Na ten pobyt ses učil jen proto, abys ji tam mohl sledovat!" Řval naštvaně. „Je to úplně jinak! Tak mě poslouchej!" Rozkřikl se Hunter. „Tak mu dej šanci to vysvětlit." Chytla žena toho může za rameno.
„Díky mami. Ano, ze začátku jsem ji opravdu sledoval, ale teď jsme spolu a ona se mnou chce být!" Vyjekl. „Lžeš!" Řekl nevěřícně jeho otec. „Ne-nelže." Vykoktala jsem a všichni se na mě otočili. „Neboj se, teď už je to v pořádku, moc se omlouváme, že jsme to nezjistili dřív." Povzdechl si otec. „Ne, Vy to nechápete. Ze začátku jsem ho nenáviděla, protože mě vážně sledoval, ale teď jsme spolu, poznala jsem ho líp a chci s ním být, já ho miluju." Řekla jsem stydlivě.

Hunter se spokojeně usmíval a zbytek lidí se na mě překvapeně koukali. „Vidíte? Miluje mě a já ji!" Zakřičel Hunter. „Odveťte ho za dveře." Řekl ten jeho otec a oni odvedli Huntera za dveře. V místnosti jsme byli jen já a jeho rodiče. „Opravdu nám teď nežli. Můžeme zařídit, že už ho v životě nevidíš, nemusíš se bát, ale potřebujeme vědět pravdu." Řekla ta žena. „Vážně s ním chci být. Doopravdy jsem ho nenáviděla, ale všechno se změnilo. Vážně vám říkám pravdu. Jsem hrozně ráda, že na ten pobyt jel." Řekla jsem upřímně a oni přikývli.

Pak přivedli Huntera a chvíli mu nadávali, že to co udělal nebylo normální a tak se hádali, ale pak se uklidnili a mluvili o tom, že už nikdy nikomu nic takového neudělá a on říkal že ani nemá důvod a že mě doopravdy miluje a že už se to nezmění, protože už nikdy nikoho jiného mít nebude a tak jsem tam dělala takové křoví než se to všechno uklidnilo.

„Dobře, budeme vás v tom vztahu podporovat, ale Huntere, chceme mít tebe i to jak se učíš pod kontrolou." Přísně se zamračil otec. „Jinak, jsme samozřejmě rádi, že se to vysvětlilo a vše je v pořádku, ale Rey, kdyby se cokoliv dělo, tak se neboj nám říct." Usmála se na mě jeho matka a Hunter si odfrkl. Pak si sedl za mnou a chytl mě za ruku.

„Víš vůbec o nás něco? Jako celkově o Hunterovi? Víš vůbec, že se jmenuje Jeremy Hunter-White?" Opět jsem se málem udusila vzduchem. Whitovi, jsou jedni z nejbohatších lidí ve státě. A tak jsme si asi hodinu povídali o tom, kdo je kdo atd. Dozvěděla jsem se něco o Whitových a oni o mně. I když Hunter všechno věděl.

Pak jsme se vydali ke mně domů, aby jsme tak nějak mojí rodině oznámili, že spolu chodíme. Před domem jsem pevně stiskla jeho ruku. „Bojíš se?" Zeptal se. „Můj táta po tobě vystartuje." Povzdechla jsem si. „Zvládli jsme moje rodiče, zvládneme i tvoje." Usmál se a políbil mě.

Tadá! Líbila se? 😃😂 Doufám že ano. Takže bla, bla, bla.

S láskou