MY STALKER (MY HUNTER)

~38~

Sedla jsem si na židli v ošetřovně a pozorovala Huntera, který z různých šuplíků vytyhoval různé tamponky a tak. Z pusy mi teklo jak z vodopádu. Hunter ke mě přistoupil a začal mi ret sušit. Jen jsem ho beze slova pozorovala, až děsivé ticho mezi námi prolomil on.
„Chtěl jsem tu Fionu zabít, udělala to schválně." Řekl smutně. „Prosím, neříkej takové věci, děsí mě to." Zakňourala jsem. „Rey! Vždyť já nic špatného neříkám!" Zvýšil hlas. „Říkáš, děsí mě, když říkáš, že bys někoho zabil, vím, že to myslíš vážně a nutí mě to přemýšlet o tom, jak by ses choval kdybys prášky nebral." Řekla jsem tiše, protože vždy když zvýší hlas začne působit děsivě.

Začal zhluboka dýchat, nejspíš, aby se uklidnil. „Ta svině by si to zasloužila!" Zavrčel a rovně se postavil. „Ne, Huntere přestaň se takhle chovat, působíš děsivě a já se tě pak bojím." Zakňučela jsem. „Dobře, promiň." Zhluboka se nadechl a objal mě. Bylo mi to děsně příjemné.

Zas ode mě odstoupil o něco dál a rukama se opřel o parapet okna. Byl ke mně zády, i přes mikinu mu šlo vidět to jeho dokonale tělo. Vypadal úžasně a já zatoužila po tom, abych mohla mít na sobě jeho mikinu a cítit jeho vůni.

„Ty víš co mají teď učitelky s námi v plánu." Zeptala jsem se. „Bude nějaký kvíz, ale jestli ho nechceš hrát, můžu jim namluvit, že je ti zle." Usmál se. „To je v pohodě." Oplatila jsem mu úsměv. „Půjdu si dát sprchu, teď mě nepotřebují." Řekl spokojeně a vydal se do svého pokoje. Jelikož jsme ze začátku šli stejnou cestou mohla jsem pozorovat jak si sundal mikinu a zavřel se ve svém pokoji. Chvíli jsem čekala s uchem u dveří než jsem slyšela, že se pustila voda.

Vešla jsem dovnitř a jeho mikinu si vzala, aniž bych u toho vydala nějaký zvuk, který by mě odhalil. Odešla jsem se do svého pokoje a tam si převlekla jeho mikinu. Svoji jsem uklidila do skříně.

Vrátila jsem se za ostatními a Monica za mnou přišla s lišáckým úsměvem. „Čí pak je to mikina?" Zeptala se. „Huntera, nemůžu za to, že je úžasná." Řekla jsem a přičuchla si k ní. Bože! Úžasně voní!

*******

Zrovna jsme byli u konce kvízu, byl celkem rychlý a byla to samozřejmě zase týmová práce. Odpověděli jsme asi na 12 otázek dobře. Druhý tým na 10 a třetí jen na 7. Když v tu chvíli přišel i Hunter, měl na sobě koženou bundu. Přišel mi celkem naštvaný, asi mu došlo, že mu mikinu někdo ukradl. Jeho zrak spočinul na mě a na jeho mikině. Najednou se jeho nesympatický výraz přeměnil v šťastný úsměv. Zčervenala jsem a do jeho mikiny se ještě víc zachumlala.

Skončilo to naším vítězstvím, ale jen o jeden bod. Náš tým i s Hunterem si spokojeně plácl. „Máš klučičí mikinu, kde jsi ji vzala?" Ušklíbl se vedle mě Tom. Zeptal se zrovna v tu chvíli, kdy vedle mě seděl Hunter a pobaveně se usmíval, odposlouchává mě, jak jinak. Jako správný stalker, už jsem si na to začínala zvykat, že je prostě můj stalker. „No je půjčená." Řekla jsem nervózně. „Od koho? Moje by ti taky slušela." Zazubil se. Tu jeho příšernou mikinu nechci! „Je ode mě, sice souhlasím, že Rey sluší všechno, ale moje mikina ji prostě sluší víc jak ta tvoje příšerně zelená!" Zapojil se do toho Hunter s úšklebkem. Trapně jsem se zadívala do země, začínali se totiž hádat.

„Proč si to myslíš? Třeba by jí moje slušela víc!" Vykekl Tom. „To těžko! Rey si stejně vzala tu mojí!" Řekl naštvaně Hunter. „To je důvod?" Zamračil se Tom. „Měl jsem tě u té Rey zabít rovnou." Zavrčel a Tom děsivě zalapal po dechu. „Tak a dost! Tome neboj se, Hunter by nikdy nic takového neudělal!" Řekla jsem vážně a podívala jsem se výhružně na Huntera. „Ale udělal." Zavrčel tiše Hunter. Naštěstí ho Tom neslyšel. Znovu jsem se na Huntera naštvaně podívala. Jsem ráda, že bere ty prášky!

„Můžete do oběda být ve svém pokoji." Řekla učitelka a všichni se rozešli do svých pokojů, teda až na mě. Já šla k Hunterovi.

„Co to mělo znamenat?!" Vyjekla jsem. „Nezvyšuj na mě hlas! Slyšela jsi dobře! Udělal bych to!" Vykřikl. Čekala jsem cokoliv, ale tuhle odpovědět jsem zrovna nečekala. Zalapala jsem po dechu a zůstala stát na místě jako socha. „Ne Rey, já to tak nemyslel omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit." Začal se ke mě přibližovat. „Řekni mi, že bys nikdy nikoho nezabil! A řekni, že to teď budeš myslet vážně." Vyhrkla jsem a zkoušela zadržet slzy. Jsem v jedné místnosti s někým, kdo by dokázal vraždit. „Přísahám, že bych nikdy nikoho kvůli tobě nezabil." Řekl a položil si svoje čelo na to mé a pak mě políbil a já mu polibky začala oplácet.

Další díl ještě dnes!! Vote, kom potěší.
S láskou