MY STALKER (MY HUNTER)

~13~

„Pusť mě!" Vykřikla jsem a kopala nohama. Hunter mě však držel spíše v objetí než nějak silně. „A co když tě nepustím?" Smál se mé bezmoci. Rozhlédla jsem se, stáli jsme kousek od bazénu, toho se dá využít. Škodolibě jsem se usmívala. „Máš tři vteřiny na to mě pustit." Řekla jsem. „Ne." Odpověděl. „Jak chceš." Špitla jsem a oba nás strhla do bazénu.

Hunter to samozřejmě nečekal, takže se vynořil a začal kašlat. Jelikož já jsem se nelekla rychle jsem vylezla z bazénu a prohlédla si ho, spadla mu ta jeho debilní maska a já mu konečně viděla do obličeje. Měl krásně modré oči a dokonale čistou pleť. Lícní kosti měl prostě úžasný a měl krásné a plné rty. Byl prostě dokonalý. Navíc, když mu ještě promoklo tričko šlo vidět jak je vypracovaný.

Ty jo! Rey tenhle kluk po tobě jede, máš štěstí. Řekla jedna část mého já. Hned na to se ozvala druhá Na co myslíš Rey? Jsi normální?!

Když Hunter dokašlal a viděl mě jak se tlemím na okraji bazénu hrozně zrudl a napjali se mu svaly. Najednou byl přede mnou a tvářil se vážně naštvaně. Normální člověk by začal utíkat, ale já stála jak přikovaná.

„Kurva Rey co to má znamenat?" Vyjekl a přitlačil mě ke zdi. Pořád jsem byla unesená z jeho tváře, že jsem neodpovídala. „Doprdele Rey!" Křičel
„To ti patřilo." Sykla jsem což jsem hned litovala, protože stiskl pěst a už jsem viděla, jak mi jednu vrazí, ale místo toho začal hrozně řvát.
„Rey, jsi normální?! Co jsem ti udělal, že ses mě pokusila utopit?!" Nemohla jsem si pomoct, ale nějak se mi líbil, ale zrovna teď jsem se ho bála
„Promiň, nechtěla jsem tě utopit." Řekla jsem roztřepaným hlasem, měla jsem strach, že mě praští.
„To bylo naposledy ano?!" Místo odpovědi jsem začala kývat a po tváři mi stekla slza.
„Teď půjdeme dovnitř a převlečeme se ano?" Zeptal se už klidným hlasem. Přikývla jsem na což mi došlo, že mám na sobě pořád pyžamo.

Šli jsme teda dovnitř a já se převlékla do šedých tepláků a modrého trička. Hunterovi jsem dala nějaké tátovo oblečení a naše mokré vlasy jsem dala uschnout.

„Můžeš si jít vylovit tu masku z bazénu." Řekla jsem po chvíli. „Kurva moje maska!" Zařval. „Neřvi a nemluv sprostě." Řekla jsem tiše. On se otočil a usmál se na mě. „Aspoň se mi už můžeš dívat do očí." Ehm, jako jaký už? Ok, on mě zná asi dlouho, ale já ho znám asi tři dny!

„A moje dnešní návštěva zůstane jenom mezi námi jasný?" Řekl. „Ano." Přikývla jsem. Hunter si došel pro masku a dal si ji k schnoucím věcem.

Najednou se rozdrnčel zvonek, podívala jsem se na hodiny. Je 11:47? Ten čas tak rychle letí, ani jsem si to neuvědomila. Otevřela jsem dveře a za nimi stál usměvavý kluk.
„Pizza Hawai, adresa Golden street 16." Řekl mile. „Ano." Usmála jsem se a za mnou se objevil Hunter a podal klukovi peníze. „Nashledanou." Řekl na což jsem mu jen mávla. Nejsem zrovna typ co moc mluví.

„Mám už hlad, jdu se najíst." Oznámila jsem mu a v obýváku se pustila do pizzy. „Jsi tak roztomilá když hltáš jídlo." Usmál se. Ale to se mi nelíbilo. Nemusí se na mě dívat jak jím. „Chceš taky?" Zeptala jsem se jen ze zdvořilosti a slušného vychování. „Moc rád." Usmál se a vzal si kousek.

Pizzu jsme snědli a já si sedla k televizi. „Hele vyhrál jsem, takže chci cenu." Usmál se na mě zničeho nic Hunter. „A co jako chc..." Nestihla jsem to doříct, protože mě políbil, řekla bych, že to bylo stejný jak minule, ale teď jsem byla míň vyděšená a víc překvapená. Potom co ten nádherný polibek skončil. Rey tos teď vážně řekla nádherný?! Jsem se ho musela na něco zeptat.

„Co měla znamenat ta scénu u toho bazénu?" „Naštval jsem se, ale nemusíš se bát, neublížil bych ti nikdy." Řekl a pohladil mě po ruce. „Jsi krásná Rey." Usmál se a chtěl mě znova políbit, ale já ucukla, protože mi zapípal mobil.

T.o.m: Je mi líto, že ti bylo zle a nemohla jsi jít s námi.
Me: Mě taky

„To je Tom?" Zeptal se Hunter. „Ano, ale prosím zase neříkej, že mu něco uděláš." Odpověděla jsem.

T.o.m: Tak možná někdy jindy
Me: Možná...

Položila jsem mobil zpátky na stůl a pozorovala Hunterův naštvaný výraz, ale nebyl tak hrozný jak u bazénu. „Nerozčiluj se, je to jen kamarád a nemáš proč žárlit, nejsme spolu." Řekla jsem mu.
„Já jsem v klidu, Toma nemám rád a mám důvod žárlit. Ty jsi moje, jsme si souzeni, vím to, nikdy jsem necítil nic takovýho co cítím k tobě."
„Neříkej moje, nejsem tvoje a to slovo nenávidím! A já k tobě nic necítím neznám tě, jde z tebe akorát strach." Hunter si stouplnul stejně jako já a povzdechl si. „Chce to čas, ale však ty uvidíš." Sklopil hlavu a já se na něj s otráveným výrazem podívala.

Tak dneska další díl. Vote, Kom potěší. S láskou