MY STALKER (MY HUNTER)

~26~

Co se týče včerejška, tak jsem to mamce řekla, že po mně vyjel jeden kluk a že mě můj kamarád zachránil. Jakmile jsem jí to řekla, okamžitě začala vyšilovat, že to musím řešit a podobně. Ihned jsem jí to zavrhla.

Usmála jsem se na sebe do zrcadla. Dneska mi to celkem slušelo. Měla jsem na sobě modré tričko s volánkami a bílé kraťasy. Vlasy jsem měla rozpuštěné a ve vlasech jsem měla čelenku.

„Opravdu to nechceš řešit?" Zeptala se mě mamka znova, když jsem si brala chleba na snídani ze stolu. „Ne, měl nějaký skrat, navíc nejsem malý dítě." Odpověděla jsem. Mamka si povzdechla, ale nic neřekla.

Vyšla jsem z domu a šla do školy. Bojím se, že tu včerejší scénku Tom všem vykecá, ale neměl by se s čím chlubit. Maximálně tím, že dostal do nosu.

„Ahoj Rey." Přivítala mě u vchodu Monica. „Ahoj, řekl Tom někomu něco?" Zeptala jsem se ihned, ale výraz Monici mi napověděl, že ne, že nikdo nic neví. Tak jsem jí řekla celý včerejší výstup. Málem vztekem vyletěla z kůže, ale když přišla část s Hunterem, tak se zase začala rozplývat, že je to pro mě dokonalý kluk

„Ahoj Moni." Řekl Henry a obejmul Monicu. „Ahoj, já jsem tu taky." Upozornila jsem na sebe. „Ahoj Rey." Zasmál se. Henry vzal Monicu za ruku a šel s ní do třídy. Monica se otočila a natáhla ruku je mně. „To je dobrý já jdu ještě na záchod." Usmála jsem se.

Opřela jsem se o zeď a podívala se, kdo mi zase píše. Kdo jiný než Hunter.

JstalkerJ: Ahoj Rey, jak ti je, jsi v pohodě?
Me: Proboha jo! Mám tu Monicu, nemusíš se o mě starat!
JstalkerJ: Ale musím :)

Protočila jsem oči a šla do třídy. Dnes bohužel nemám hodinu s Monicou. Sedla jsem si do lavice, tak a dopoledne plné nudy začíná.

Když si ke mně přisedl Tom, měla jsem co dělat, abych do něj nezačala kopat a křičet na něj. „Promiň mi ten včerejšek, měl jsem jen nějaký skrat, odpusť mi." Řekl to celkem zoufale. „Vypadli ode mě! Zařvala jsem. „Ale Rey, j.." Nestihl to doříct, protože jsem jeho kecy nechtěla poslouchat, tak jsem mu skočila do řeči. „Vypadni!" Zaječela jsem a on konečně odešel. Debil jeden!

Zazvonilo a učitelka přišla do třídy. Chvíli mluvila o tom pobytu v přírodě, někteří ještě odezdávali přihlášky a dostávali jsme pokyny. Sraz je přesně v 8:00 a odjezd o patnáct minut později. No, ale nic dalšího si nepamatuji protože jsem přestala vnímat. Fyzicky jsem ve škole byla, ale hlavou jsem byla úplně někde jinde.

*****

„Jdeš na oběd?" Zeptala se mě Monica. „Ne a ty?" Odpověděla jsem. „Já jo, tak čau." Obejmula mě. „Měj se." „A kdyby bylo něco nového s Hunterem hned piš." Zašeptala. „Monico!" Začala jsem se smát.

Šla jsem rovnou ulicí domů. Když jsem došla ke dveřím vytáhla jsem z kapsy klíče a začala odemykat, když v tom mě cizí ruce chytly ze zadu a přitiskly k sobě. Po včerejšku jsem se nejprve lekla, že je to zase Tom a začala ječet.

„Klid, nekřič, nic se neděje." Řekl pobaveně Hunter. „Jsi normální?! Víš jak jsem se po tom včerejšku s Tomem lekla?" „Promiň, ale mám skvělé zprávy." Usmál se. „Hm a jaké?" Zeptala jsem se a protože se mi povedlo odemknout dveře, vešla jsem dovnitř do domu. „Úspěšně jsem zvládl rychlokurz, který jsem se celý tento týden učil a proto se ti nemohl věnovat, dnes jsem psal zkoušky." „Jaký rychlokurz?" Zeptala jsem se bez váhání. „O to se zatím nestarej." Řekl s úsměvem Hunter a obejmul mě. „Pusť mě sakra!" Vyjekla jsem. „Včera ti to nevadilo" „Včera byla úplně jiná situace!" Protestovala jsem. No, ale co je pozitivní je to, že mě pustil z objetí.

„Kdy se začneš balit na ten pobyt?" Zeptal se. „Asi zítra, vypadá to, že se těšíš víc než já." Řekla jsem dost nepříjemným tónem. To má zase něco v plánu? „Tak dlouho od tebe bych nezvládl." Řekl smutně. „Budeš muset." Vyplázla jsem na něj jazyk. „Nech toho, chováš se jak malý dítě." Usmál se a zase na mě musel šahat, pohladil mě po ruce. „Přestaň na mě pořád šahat." Sykla jsem. „Rey přestaň." Z toho tónu a výrazu šlo poznat, že ho mrzí, že se snaží, ale já jsem pořád stejně nedostupná, ale upřímně, snad si nemyslí, že mu padnu kolem krku?!

Došla jsem do pokoje a on šel zase za mnou. „Běž pryč, chci se převléct." Zakňučela jsem a snažila se ho dveřmi vytlačit. „Tak dobře." Řekl se smíchem a odešel. Převlékla jsem se a zase šla zpátky dolů. „Kam zas deš?" Zeptal se otráveně. „Do sklepa pro kufr." Odpověděla jsem a zastavila jsem se před sklepem. „Slib mi, že mě tady zase nezamčeš." Řekla jsem prosebně a zapla baterku na mobilu. „Slibuju." „Tak já ti věřím a toho si važ!" Řekla jsem s výrazem na poslední slovo.

S povzdechnutím jsem sešla dolů po schodech a rozhlédla se. Kufr bude vedle vánočních ozdob a ty jsou pod schody! Vzala jsem kufr a vytáhla ho nahoru, ale cizí ruce mi ho vytrhly a donesly do pokoje. „Pomůžu ti balit." Řekl Hunter s úsměvem.

Po delší době je tu další část, co si myslíte, že má Hunter v plánu? 😂 Vote, kom potěší. S láskou