MY STALKER (MY HUNTER)

~41~

Seděla jsem s Hunterem v čekárně a nervózně se dívala na hodiny, už jsme tady asi půl hodiny. Z vyšetření nás hned poslali na rentgen. Proto tady tak dlouho čekáme. Z hodin jsem pohled přesunula na ženu s třemi dětmi. Nejstarší kluk, kterýmu bylo asi 6 seděl se slzami v očích a díval se na své prsty, asi taky zlomené. Pak tam seděla holčička, která se mile usmívala, mohlo jí být tak 4? Dokonce mi zamávala. Žena utěšovala plačící miminko, taky bych jednou chtěla mít takovou rodinu. Jednou...

Hunter si všiml kam koukám a z mého přemýšlení mě vyrušil. „Tak jednou budeme mít takovou rodinu." Zašeptal a já se překvapeně otočila. „My?" „Ano Rey, my." „Kde jsi na tom byl?" „Už jsem ti vysvětloval jak moc tě miluji a že jsi první holka, kterou miluju, znamená to, že jsme si souzeni." Řekl a já otevřela pusu, abych mohla mít nějakou námitku, ale z rentgenu vyšla žena. „Slečna Mayndons!" Zavolala a já vstala a šla do té místnosti. Po cestě jsem ještě hodila po Hunterovi pohled: "Jdi do háje." Ale on se tomu zasmál.

„Takže slečno, pojďte sem a položte sem ruku." Rozkázala mi doktorka a já poslechla. „Teď se chvíli nehýbej." Řekla a odešla do vedlejší místnosti, kde něco naklikala a pak přístroj zasvítil a ona mě poslala zpátky.

„Máme jít zase do čekárny dole." Oznámila jsem mu a on přikývl a vydali jsme se dolů. „Už víš co s tím máš?" Zeptal se Hunter. „To se dozvíme za chvíli." Odpověděla jsem a sedla si na židli.

Můj mobil zadrnčel a rozsvítilo se oznámení zprávy.

Monic.aa: Proč tě ta Bea shodila?
Me: Jak víš, že to byla ona?
Monic.aa: Slyšela jsem jak jí Fiona nadává, že udělala kravinu, že se měla pomstít jinak. Slyšela to i Jacky a Alex.
Me: A dál? :D
Monic.aa: Vlítli jsme do jejího pokoje a začali jí nadávat. Schytala ode mě i dvě facky. :D
Me: No ne, ty jsi ale rváč :D
Monic.aa: To víš no, život tě naučí ;D
Me: Ví o tom ještě někdo další?
Monic.aa: Znáš Jacky, ví o tom už všichni a ona teď brečí v pokoji
Me: Chudák :D
Monic.aa: Patří jí to, ještě dostane dávku od tebe a od Huntera a bude to fér
Me: Ty seš ale pomstichtivá :D
Monic.aa: Ne, ale ona si to zaslouží, mrcha ;)

S úsměvem jsem mobil zase zhasla a podívala se na pobaveně tlemícího se Huntera. „Vidíš? Je to v pohodě." Usmála jsem se. „No....myslím, že už to neudělá." Řekl vážně. „Proč si se mnou nenechal jet zdravotnici?" Zeptala jsem se. „Chtěl jsem být u tebe, abych tě mohl utěšovat." Uchechtl se a vzal si mou zdravou ruku, dal si ji mezi své ruce a řekl. „Dokud tady budu, tak tu budu vždy pro tebe." Musela jsem zrudnout, protože to znělo vážně hezky. Díval se na mě takovým pohledem, že jsem měla pocit....nedá se to ani popsat. Měla jsem chuť zalést pod peřinu....zase.

„Slečna Mayndons!" Zavolala sestřička a tím mě vrátila zpět do reality. Vstala jsem a šla do ordinace, kde seděl nějaký mladý doktor. „Dobrý den slečno, prosím posaďte se tady." Ukázal na židli vedle stolku s různými obvazy. Mou zraněnou rukou opatrně vzal a položil ji na stolek. Sykla jsem bolestí. „Opatrně!" Vyjekl naštvaně Hunter. „Nebojte se." Řekl doktor, jakoby ho naštvalo, že se mu do toho motá.

„Takže slečno, máte to silně naražené, takže s tím nesmíte dva týdny hýbat a budete to mít v obvazu. Na převaz a na kontrolu budete chodit každé čtyři dny." Oznámil mi doktor diagnózu a začal mi ruku obvazovat a spevňovat. Přitom se na mě mile usmíval.

Podívala jsem se na Huntera, který soptil vzteky, měl na obličeji výraz, který znamenal něco ve stylu: Jestli se jí ještě dotkneš, tak si budeš muset tu ruku sám obvazovat.

Doktor dovázal ten obvaz a začal něco vytiskávat v tiskárně. „Tady máte lékařskou zprávy, nashledanou slečno Mayndons." Usmál se na mě a já odešla s Hunterem z ordinace.

„Ten kretén tě balil!" Vykřikl. „Huntere vždyť je to doktor, uklidni se." Zafuněla jsem a on mě chytil za zdravou ruku. „Vydělas jak se na tebe díval?! Jestli by ti tu ruku obvazoval ještě vteřiny na víc, vystartoval bych po něm." Zavrčel a já si povzdechla. „Můžeš se uklidnit, chováš se zas hrozně." Řekla jsem naštvaně a podívala se mu do očí. „Mám pro tebe návrh, ale bude to děsně tajný." Mrkl na mě. „Jaký?" Zeptala jsem se se zájmem. „Uděláme si společný den tady ve městě, ale všem řeknem, že jsme byli v nemocnici jo?" Zeptal se a já se zamyslela. Mohlo by to být fajn, ale vždyť je to podvod. Koukala jsem na něho s vykulenýma očima a pak se jemně usmála a přikývla. „Platí."

Další kapitolka je na světě, sice kratší, ale snad nevadí. Bla, bla.... Všichni to znají...

S láskou