MY STALKER (MY HUNTER)

~45~

„Moni, musím s tebou mluvit!" Vlítla jsem do pokoje a tak nějak ignorovala, že má společnost, kterou jí dělají Jacky a Alex. „Dobře." Řekla rozpačitě. „Tak mi už asi půjdeme." Usmála se Jacky a s Alex začali odcházet. „Měla jsi vidět Beu, když jsme vešli do pokoje." Zašeptala mi u ucha s úšklebkem Jacky a já neodolala smíchu.

„Co je ty střeštidlo?" Řekla pobaveně Monica a já si sedla za ní na postel. „Jde o Huntera." Řekla jsem tiše. „Ou, to si moc ráda poslechnu." Usmála se nadšeně. „Moni, já to myslím vážně, mám problém." Podívala se na mě s povytaženým obočím. „Tak povídej." Povzdechla.

„Víš, já Huntera nenáviděla, ale teď je to všechno jinak. Dostal se mi pod kůži, přijde mi milej a já jsem s ním ráda. Na tom koupališti jsme si dali sázku, jestli se do něj do dvou týdnů zamiluju pozvu ho na zmrzlinu a když ne tak navždy zmizí z mého života, ale já nechci, aby jen tak zmizel. Já nevím co k němu cítím. Dnes jsme šli z nemocnice do města a tam to s ním bylo úžasný, nechoval se jako Stalker, ale jako normální kluk a já vážně nevím co mám dělat, jestli mu mám říct, že je pro mě důležitý a nebo ne." Zhluboka jsem se nadchla jakobych ten kyslík, který jsem na to mé přiznání spotřebovala musela dostat zpátky do těla.

„Miluješ ho." Usmála se má nejlepší kamarádka „Ne, já nevím." Zareagovala jsem hned. Monica mě chytla za ruce a podívala se mi do očí. „Nechceš si to přiznat, ale přirostl ti k srdci, nechceš o něj přijít, ale jsi tvrdohlavá a nechceš přiznat, že Hunter a já jsme měli celou dobu pravdu, je to tak?" Nevěděla jsem co říct, měla pravdu. „Asi máš pravdu, ostatně jako vždy." Mírně se mi koutky roztáhli do úsměvu. „Taky jsem o tři měsíce starší." Řekla hrdě. „Takže, co teď mám dělat?" Zeptala jsem se. „No, je dobře, že jsi to nejdříve řekla mě, ale já nejsem ten člověk, který by to měl vědět, aby s tebou sázku neprohrál." Mrkla na mě a já přikývla.

Ok, jdu to říct Hunterovi.

Vyšla jsem z pokoje a zamířila po schodech dolů, do pokoje Huntera, ale vyrušil mě Tom. „Rey! Jsem rád, že jsem tě zastihl, chtěl bych ti něco říct." Přiběhl za mnou. „Co?" Zeptala jsem se. „Promiň, že jsem po tobě tehdy před týdnem vyjel, ale začal jsem dost času trávit s Aeinem a Sebastianem a ti mi to poradili a já se zachoval jak blb, ale chci ti říct, že bych byl rád tvůj kamarád, ale tentokrát už nic zkoušet nebudu." Usmál se. Chvíli jsem váhala, ale pak přikývla. „Dobře." Na to mě hned objal. „Počkej, musím si něco zařídit." Rozesmála jsem se nad tím, jak se zachoval jak malý kluk, kterému přišla domů sestra.

Po tom, co jsem se z jeho sevření dostala, pokračovala jsem po schodech dolů za Hunterem. Co jsem přišla ke dveřím, začala jsem znova váhat, ale pak jsem sebrala všechnu svou odvahu a zaklepala.

„Dále." Ozvalo se z druhé strany dveří. Vešla jsem dovnitř a spatřila Huntera, jak sedí na posteli a čte tu knížku, kterou si dnes koupil. Jakmile mě uviděl, rozzářily se mu oči. Opatrně jsem si sedla do křesla a upřela na něj zrak. „Jaká je ta knížka?" Zeptala jsem se, abych nějak začala rozhovor. „Zajímavá, ale ten kluk je trochu psycho, jinak je super." Usmál se a knížku odložil. „Děje se něco? Zeptal se nejistě. „Ano i ne." Řekla jsem nervózně a on nechápavě naklonil hlavu na stranu.

„Tak povídej, jestli teda chceš něco říct." Pobídl mě a já se zhluboka nadechla, abych mohla začít nebo spíš mu říct své přiznání.
„No, Huntere...víš, čas naší sázky za chvíli vyprší a já nevím kdo vyhrál, protože... Poslední dobou s tebou ráda trávím čas, přijdeš mi jiný milejší a dnešek byl úplně super. Nevím jestli tě miluji, ale jsi pro mě důležitý a nechci, abys jen tak odešel z mého života, já prostě nic nevím." Zvedla jsem se z křesla a začala pochodovat po pokoji a přitom pokračovala.
„Na tom koupališti jsem se tě tak bála, stejně jako předtím, nechtěla jsem s tebou mít nic společného. Chtěla jsem, abys z mého života zmizel stejně tak jak ses objevil. Najednou. Ale teď...nechci abys odešel, úplně se mi změnil pohled na tebe a chci s tebou trávit víc času a dokonce tě líp poznat, já nevím co k tobě cítím." Odmlčela jsem se a narovnala jsem, bohužel jsem k němu, ale stála zády. „Ne, už vím. Miluju tě."

Otočila jsem se a to nadšení a štěstí v jeho očích nešlo ani popsat. Právě jsem se mu přiznala. „Zopakuj to." Řekl a do očí se mu hnaly slzy štěstím. „Miluju tě." Zopakovala a on se na mě šťastně vrhl, aby mě mohl obejmout a líbat.

Mám pocit, že na tohle všichni dlouho čekali 😂 no tak u další kapitoly.

S láskou