MY STALKER (MY HUNTER)

~20~

Seděla jsem s Jacky na dece a pozorovala Monicu. Čekala ve frontě a usmívala se. Na to, že ji zrovna před chvílí držel Hunter za krk a snažil se ji přiškrtit byla úplně v pohodě, dělala, že se to nestalo.

„Rey, co je? Tváříš se nějak divně. Kde je vůbec Liam?" Nad touhle otázkou jsem ucítila nepříjemný mráz po zádech. „Nevím, nejsem jeho máma, abych ho hlídala." Odpověděla jsem a nespustila Monice z očí.

Po chvilce jsem uviděla Huntera. Vynořil se zpoza kantýny a šel přímo za Monicou. Když ho uviděla, lekla se. A já se taky lekla, bála jsem se, že ji bude zase vyhrožovat nebo že ji něco udělá.
Hunter k ní s úsměvem došel a začal s ní mluvit, povídali si a po chvilce se vyděšený výraz Monici změnil v úsměv. Jako wtf? Teď to budou nejlepší kamarádi, ale před chvílí se ji snažil přiškrtil. Křičelo vztekle moje svědomí.

Objednali nějaké jídlo a čekali tam na něj. Pořád si povídali, musela jsem se podívat jinam, abych se nerozběhla za ním a nezačala na něj křičet, že mi bere mojí nejlepší kamarádku.

„Rey ty žárlíš?" Zeptala se Jacky. „Ne, pojďme se bavit o něčem jiným." Sykla jsem. Jacky mi nevěřila, ale vyhověla mi. „Pojedeš na ten pobyt do přírodu se školou?" Zeptala se mě Jacky. „Cože?! Jaký pobyt?" Vyhrkla jsem. „Vždyť už o tom učitelka mluvila. Máme tam jet už příští týden, je to místo lyžáku." Řekla pobaveně Jacky. „Já jsem na to úplně zapomněla, určitě tam pojedu." Usmála jsem se.

„Ledová tříšť pro Rey a Kofola pro Jacky." Řekla za námi Monica. „Díky." Odsekla jsem a vytrhla jí kelímek. Monica se trochu překvapeně podívala, ale nic neřekla. Bezeslova se posadila vedle mě a Jacky. Hunter se s úsměvem posadil vedle mě. Odtáhla jsem se od něho, protože byl moc blízko. Poznala jsem na sobě, že jsem rudá, protože jsem zuřila.

„Rey, jsi v pohodě, jsi nějaká červená." Řekla Monica. „Nech mě bejt." Sykla jsem. „Ale Rey co se dě..." Hunter to nestihl doříct, protože jsem mu skočila do řeči. „Nechte mě všichni a hlavně na mě nemluvte." Zaječela jsem a vstala z deky, abych mohla odejít daleko od všech tří.

Hunter okamžitě vstal a šel za mnou. Monica ho ale zastavila a sama se za mnou vydala. Sedla jsem si zády k nim k volnému stolu.

„Rey co se děje?" Zeptala se mě starostlivě. „Co ti říkal?" „Nic extra, byl milej, ale hlavně mluvil o tobě." „Doprdele Monico! On byl milej?! Vždyť tě chtěl uškrtit a já se ho bojím!" Snažila jsem se řvát tiše. „On tě jen hrozně miluje, dej mu šanci, víš vůbec, že včera byl den kdy tě sledoval přesně rok?" Zeptala se mě s úsměvem. „Křičí na mě, bojím se ho." „Rey, jsme nejlepší kamarádky už skoro čtyři roky. Vím co je pro tebe dobrý, neříkám, že on je to co je pro tebe nejlepší, ale dej mu šanci, on není zlej, jenom se neumí ovládat a je hrozně výbušnej." Mlčela jsem, ale byla jsem pořád rudá od vzteku. „Víš, že jsi roztomilá když se vztekáš?" Dál jsem mlčela. „Tak půjdeme zpátky za nimi?" Usmívala se. „Tak jo." Povzdychla jsem a šla s Monicou zpátky na deku.

„Monico, ty víš o tom pobytu v přírodě místo lyžáku?" Zeptala se Jacky. „Jasně, jede se tam příští týden." Usmála se. Sedla jsem si do tureckého sedu a koukala jak si ty dvě vesele povídají. Mlčky jsem seděla a ignorovala okolí. Hunter taky nemluvil, seděl a poslouchal, ale celou dobu se díval na mě.

„Nechcete jít zase do vody?" Zeptala se Monica. „Ne já nechci." Odpověděla jsem a lehla si na břicho, protože se uvolnilo místo Jacky a Monici. Odešly spolu do vody a já s Hunterem zůstala na dece.

„Rey, nebuď naštvaná nic se nestalo." Řekl Hunter. „Ne nestalo, až na to, že jsi chtěl uškrtit moji nejlepší kamarádku." Sykla jsem. „Rey promiň, ale já jsem byl naštvaný." „Co jste s Monicou řešili?" „Jen jsem ji řekl pravdu, o tom jak moc tě miluju." Nad touhle větou jsem protočila oči. „Slib mi, že jí ani Tianě nikdy neublížíš." Špitla jsem. On mě přetočil na záda a klekl si nade mě. Leknutím jsem vyjekla. „Něco za něco." Zasmál se. „Slez ze mě!" Křičela jsem. „Nic po tobě nechci, jen bych chtěl zase ochutnat ty tvoje sladké rty." Pohladil mě po tváři. „Slez ze mě ty debile!" Zaječela jsem. On mě ale nebral vážně, místo toho mě bez dalšího zeptání políbil, už zase..

Přestala jsem se bránit a prostě si užívala jeho rty a vůni, i když už tolik nevoněl, protože byl ve vodě. Svoje ruce kterými jsem ho odsrkovala jsem přesunula na jeho tváře, ale po chvílí jsem dostala rozum a odtrhla jsem se.

„Co děláš?!" Zamračila jsem se na něho. „Kdyby se ti to nelíbilo odstrčila by ses rovnou." Smál se a já zase zrudla vzteky. „Slezeš už ze mě prosím." Řekla jsem vyčerpaně. „Tak jo, i když se mi nechce." Konečně ze mě slezl. „Jednou mě budeš milovat." „To určitě, to se dřív naučím tancovat na střeše našeho domu." „Vsadíme se?" Zeptal se. „O co?" „Když vyhraju tak mě pozveš na zmrzlinu." „A když prohraješ necháš mě navždy být." „Platí, máš 2 týdny na to zamilovat se do mě." Šibalsky se usmál.

Tak dnes je tu další část. Doufám, že se vám moje knížka líbí a brzy budu mít asi nový cover. Vote, kom potěší. S láskou