MY STALKER (MY HUNTER)

~31~

„Na oběd je kuřecí maso s rýží!" Vykřikl někdo z kluků, jehož hlas jsem nepoznala. Koukla jsem na Huntera, který mě nešťastně pozoroval, přiznávám, že mi ho bylo líto.

„Rey je všechno v pohodě?" Vyrušila mě Monica. „Jo, ale je mi Huntera líto, vyčetla jsem mu to, toho nelituju, ale pak jsem mu řekla ať se se mnou baví co nejmíň a od tý doby na mě kouká takhle." Kývla jsem hlavou směrem ke stolu učitelů. „Musíš si s ním promluvit, můžeš třeba dnes večer." Mrkla na mě a já ji na to hned zavraždila pohledem. „Už jsem se domluvila s Henrym, moc promiň, ale teď bys mi možná mohla poděkovat." Řekla naprosto vážně. Otevřela jsem pusu, abych mohla mít nějakou námitku, ale vlastně měla pravdu, měla bych si s ním o tom promluvit.

„Můžete si začít chodit pro jídlo!" Zavolala kuchařka, kterou jsem dneska viděla poprvé a s Monicou jsme se jako všichni vydali kuchyně. Vzala jsem si co nejmenší porci a vrátila se ke stolu kam dorazily i Jacky s Alex a Wictorií.

Jídlo nám celkem chutnalo, ale jakmile jsme ho snědli začala učitelka s proslovem o tom, že jestli budeme dělat hluk tak budou tresty, ale potom se uklidnila a začala mluvit o dnešním odpoledním programu. „Takže půjdeme do lesa kde budeme hrát šelmu, kdo vyhraje bude rozhodovat o tom, kdo bude mít službu v jídelně. Šelma se hraje tak, že když já nebo tady paní učitelka Johansnová zakřičí šelma musíte běžet schovat se do lesa nebo vylézt na strom, abychom vás neviděli, když vás uvidíme prohráli jste a musíte vylézt." Usmála se učitelka a všichni až na mě a zatleskali, já byla hlavou úplně někde jinde. „Za 10 minut sraz před budovou." Řekla ještě učitelka a pustila nás do svých pokojů.

Převlékla jsem se do teplákových kraťasů a na sobě jsem si nechala svoje tričko ve kterém jsem přijela. Mám pocit, že nám z toho pobytu začínají dělat školu v přírodě pro malý děti, ale aspoň mně to nevadí.

Stály jsme s holkama před naším penzionem neboli hotelem a čekaly. Po chvíli přišly i učitelky se zdravotnicí a Hunterem.

„Holky pojďme napřed chci vám něco říct." Pošeptala Monica holkám pod účelem mě nechat s Hunterem samotnou. Em Moni vadilo by ti kdyby tvůj mobil skončit v záchodě? Řekla jsem si pro sebe, protože mě tímto velmi vytočila.

„Rey, prosím takhle to nechci." Řekl Hunter když jsme vzadu zůstali sami. Rychle jsem se rozešla za ostatními. „Nebudu to tady teď řešit, co jsem řekla platí." Řekla jsem to bez špetku citu až mě tyto slova samotná bolela. Rychle jsem doběhla za holkama aniž bych se za Hunterem ohlédla. Tak to je hodně zlý Rey! Proč se tak chováš, proč jsi tak hnusná?! Křičela jsem sama na sebe.

„Holky no a pak jsem zakřičela, že ji nenávidím a ona stála za mnou." Vyprávěla Alex, jelikož jsem přišla teď netušila jsem o čem mluví, ale poslouchala jsem aniž bych něco řekla. Pak najelo téma na sourozence, i když jsem k tomu měla hodně co říct mlčela jsem.

„Šelma!" Zakřičela učitelka Johansnová a všichni vyjekli a rozběhli se schovat. Já osobně jsem byla na tolik odvážná, že jsem opustila Monicu a běžela se schovat nebo spíš vylézt na nedaleký listnatý strom.

„Rey." Řekl vedle mě Hunter. Vyjekla jsem a málem jsem spadla, protože jsem se neuvěřitelně lekla. „Dostanu infarkt! Co se děje?" Zareagovala jsem celkem klidně. „Prosím, nebuď na mě hnusná, prosím neignoruj mě." Zašeptal Hunter.

Tak pozor! Mu se chce brečet?! On má v očích slzy?!

„Huntere tobě se chce brečet?" Řekla jsem překvapeně. Opřela jsem se o tlustou větev, která byla přímo za mnou. Hunter mě napodobil a odvrátil zrak. „Huntere nebreč! Ne promiň to jsem nechtěla." Začala jsem se omlouvat. „Nemáš se za co omlouvat." Špitl a utřel si slzu. „Ne, prosím nebreč, hele vážně to teď nemůžeme řešit, poslouchej, Henry přespí u nás, tím pádem budu muset jít pryč, tak můžu jít večer za tebou a můžeme si promluvit." Řekla jsem, abych ho aspoň trochu uklidnila. „Pokazil jsem všechno co jsem mohl." Zaklel. „No tak platí." Dodal, ale hned na to jsem mu zacpala pusu rukou a hlavou jsem kývla směrem dolů, právě pod námi procházely učitelky.

„Emily vidíme tě vylez." Řekla Zaidsmnová a Emily s povzdechem vylezla ze svého úkrytu za kládou a přidala se k učitelkám a Dashovi a Jacky, které už učitelky odhalily. Nás s Hunterem si naštěstí nevšimly.

Když se celá skupinka oddálila pokračoval Hunter. „Moc děkuji za druhou šanci." „Není žádná druhá šance, protože se nic nestalo, nic si nepokazil." I když jsem k němu měla ne úplně ve všem pozitivní vztah cítila jsem co teď potřebuje, co kupodivu oba potřebujeme. Položila jsem si hlavu o jeho rameno a on mě jednou rukou obejmul a obličej schoval do mých vlasů.

Takže jsme v objetí byli opření o strom ve výšce asi 4 metry nad zemí. Hm dobrý no....

Další díl je tu, 😱😘 nebudu tady zbytečně kecat. Vote komm potěší.
S láskou