✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

3. Narcissina promluva do duše

Nebylo ještě ani sedm hodin ráno, když Bellatrix Blacková vyrazila z hradu směrem k Černému jezeru.

Den se ještě nestačil vyjasnit, a podle toho, jak se v kopcích hromadily cáry mlhy, zřejmě se tak ani nestane. Bellatrix se rozběhla. Potřebovala ze sebe dostat všechnu tu energii, která s ní lomcovala jako rozbouřené moře s lodí.

Uběhla jedno a pak ještě další kolečko. Do tváří jí štípal sychravý vzduch.

Zastavila se. Před sebou měla Bradavice.

Musela se vydýchat, ale přišlo ji, jako kdyby ji s každým výdechem zabolelo přímo u srdce. Vytasila hůlku a namířila ji na vodu v jezeře. Mrskla s rukou, jednou, dvakrát, třikrát. Voda se zčeřila, ale zdaleka ne tak rozzlobeně, jako se Bellatrix cítila.

Sehnula se pro jeden kamínek při břehu. Chvíli si ho prohlížela v ruce. A pak ho vší silou zahodila do jezera.

Sirius Black nad ní vyhrál.

Ale jen protentokrát.

Takovou šanci už nedostane.

Nikdy, o to se postará.

Pořádně se nadechla a zamířila zpátky k hradu, který už se začal pomalu probouzet. Přicházející den vytěsnil tmu z oblohy, ale nahradila ji jen bezútěšná šeď mlhy. Bellatrix si neohroženě razila cestu sklepením, cítila se mnohem lépe.

Před ní se objevil menší kluk, druhý nebo třetí ročník. Zatvářil se vyděšeně prakticky ve vteřině, kdy Bellatrix spatřil. Automaticky ho nohy odnesly na druhou stranu chodby, ale Bellatrix ho náhle zastavila.

„Ty," řekla a on už přikyvoval na znamení souhlasu, „až uvidíš Siriuse Blacka, řekneš mu, že dnes večer v deset přijde tam, kam chodí vždycky. Nic dalšího. Jen tohle. Rozumíš?"

„Ano," opáčil chlapec roztřeseně, načež ho Bellatrix nechala jít.

„Dobré ráno!"

Když si Narcissa Blacková sedala ke stolu, vypadala jako sluníčko, které na dnešní obloze tak zoufale chybělo. Regulus Black k ní vzhlédl, pousmál se a pokračoval v nimrání se v ovesné kaši, která dnes chutnala neobvykle nijace.

„Tak jak se máš?" snažila se dál Narcissa a upravila si svoje blond vlasy, aby jí nepadaly do obličeje. Regulus v ní viděl něco málo z Bellatrix, snad lehkou zarputilost v jinak poměrně příjemném výrazu. Ještě méně mu připomínala... Siriuse.

„Skvěle."

„No tak," Narcisse pohled ujel k nebelvírskému stolu. Svého druhého bratrance tam však nespatřila. „Zapomeň na něj."