✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

9. Trable s Regulusem

Další týden se odehrával první famfrpálový zápas sezóny.

Tribuny se zaplnily výskavým, místy až hysterickým davem, přičemž tři čtvrtiny všech příchozích mávaly červenozlatými vlajkami, šálami a jinými fanouškovými předměty (létajícími lvy nebo ampliony, které jako lvi vrčely). Zmijozelský zbytek se tísnil na své tribuně v poněkud vlažnější náladě.

„To je tak pojebaná hra," stěžoval si Sirius uprostřed rozbouřeného moře nadšenců do famfrpálu.

„Siriusi," mírnil ho Remus, který se ale musel vteřinu nato uhnout, protože přímo nad jeho hlavou proletěla jiskřivá silueta nebelvírského lva. „Aha. Taškářovy žertovné předměty. Na famfrpálu rozhodně neprodělají."

Na druhé straně si Bellatrix stěžovala úplně stejně jako její krvezrádný bratranec. Donutila se vzít si zmijozelskou šálu, ale víc už famfrpálovému nadšení nepropadla. Seděla s nohou přehozenou přes nohu a líně pokukovala po hřišti, kde se zatím nic nedělo.

Narcissa, poskakující vedle sestry, si však atmosféru užívala. „Bello, v týmu hraje Regulus a můj budoucí manžel. Musíš tady být."

„Vždyť tady jsem," ohradila se Bellatrix a v duchu si dodala, že by radši nebyla. Zrak jí padl na nebelvírskou část - ta však úplně pohltila jak Mrzimor, tak Havraspár, takže vlastně pořádně netušila, kde opravdový Nebelvír je.

Na hřiště za halasného pokřiku vletěla obě družstva. Celé tribuny se otřásly mohutným, povzbudivým rykem, když James Potter ukázal tríček na koštěti. Bellatrix protočila oči.

„Prosimtě, Narcisso, sedni si. Jsi jak mokrá třináctka."

Narcissa poslechla, ale na rozjařeném výrazu jí to nic neubralo. Zachmuřila se až při pohledu na nebe. „To vypadá, že bude snad pršet."

Za půl minuty ledový poryv větru přinesl mrazivé mrholení, které se velmi rychle změnilo ve slabé sněžení. Vítr a hučení fanoušků prořízl chrastivý zvuk komentátorského amplionu, který aspoň trochu umírnil nesourodé pokřikování.

V zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu neexistoval nezaujatý komentátor. Zatímco každý Zmijozel by celou dobu zarytě tvrdil, že zmijozelské družstvo vyhrává a ostatní jsou slepí, jestliže to nevidí, žádný Nebelvířan by si nedokázal odpustit hned několik ošklivých poznámek na účet Zmijozelu. Tentokrát ale za mikrofonem stanul Frederick Engles ze Zmijozelu, protože dlouholetý komentátor John Adrewald z Mrzimoru odešel minulý rok.

Engles vypadal trošku jako nějaký vytáhlý skřítek, alespoň podle Remuse. Měl kudrnaté černé vlasy a rošťácký obličej, skoro ten samý, který James nahazoval, vždy když se chystal udělat nějakou špatnou věc. Neustále se šklebil a otáčel se na všechny strany.

„Myslíš, že si mě Regulus všimne?" zaslechl vedle sebe Remus. Jelikož se posadili až na konec nebelvírské části, která hraničila s tou zmijozelskou, seděl Remus přímo vedle dívky s vlnitými zrzavými vlasy asi tak po ramena a na něho až moc velkýma našedlýma očima. Ve vlasech měla saténovou stužku. „Co je?" zeptala se ho znechuceně, když si všimla, že se na ni dívá.