✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

10. Dusno ve Zmijozelu

Profesor Křiklan vypadal svátečně naladěný už na odpolední hodině lektvarů.

Lily to tak zcela jistě neměla. Snažila se opětovat profesorovy uculené úsměvy a vztyčené palce, ale uvnitř si připadala zralá na postel, peřiny a klid nebelvírské věže. Zvlášť od té doby, co Frererick Engles před celou školou rozhlásil, jak moc to Jamesovi a Mary klape.

Jistě, nic jim zatím klapat nemohlo, protože spolu nechodili. Ale jestli si jejich vzájemné náklonnosti všiml i Zmijozel, pak...

„Lily! Dávej pozor!"

Lily leknutím uskočila. Kotlík pod jejíma rukama bublal tak mocně, až přetékal ven a hnal se dál, jako kdyby měl svou vlastní hlavu. Lily napadlo, že to možná s nějakou přísadou přehnala, protože dobře udělaný lektvar se většinou nesnaží zpacifikovat Franka Longbottoma.

„Promiň, Franku, nějak jsem se zamyslela," zděsila se Lily.

„To je dobrý," opáčil Frank poté, co hůlkou poslal škodolibě si vyskakující lektvar zpátky do kotlíku. „Jsem v pohodě."

„A ty, Lily?" zajímala se Alice. „Jsi v pořádku?"

„No jasně," zalhala Lily pohotově. „Jen jsem unavená."

Všimla si, že James Potter pokukuje jejich směrem. Přepadly ji smíšené emoce. Starý známý pocit otrávenosti a zároveň zadostičinění (něco ve smyslu „Jen se podívej, Mary, pořád se dívá na mě."). Jenže pak si uvědomila, že mezi Mary a Jamesem probíhá nějaká bezeslovná konverzace, zřejmě ohromně zábavná, protože Mary se právě smála, až se musela opírat o stolek.

Že by se v Lily budila... žárlivost?

Zatímco Lily prožívala svoje trable s láskou, Chloe Gitzburgová se schovávala u přísad k lektvarům a doufala, že tam přečká hodinu, aniž by musela riskovat další lektvarovou katastrofu.

Lektvarům se sice zatím vyhýbala, ale další pohroma si to k ní štrádovala – s učebnicí v rukou, zamyšleným výrazem a roztomilým obličejem. Chloe se otočila zády a předstírala, že hledá nejlepší valeriánský kořen.

Remus se postavil kousek od ní. Lovil cosi v pečlivě seřazených krabičkách. Chloe vytáhla jeden kořen a prohlížela si ho, jako kdyby se ho doopravdy chystala použít. Samozřejmě neměla ani tušení, kam se používá, jak se používá a jestli je to vůbec valeriánský kořen.

„Víš, že na tenhle lektvar valeriánský kořen nepotřebujeme," ozval se Remus a s posmutnělým úsměvem se otočil.

„Trefa," zasmála se Chloe a zahodila kořen. „Já jsem si říkala, že je to valeriánský kořen... a ne... ne ta věc, co hledám pro... tenhle lektvar..."