✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

17. Remusovo vyznání

Blížily se Vánoce.

Černé jezero zamrzlo a po oknech praskaly zmrzlé obrazce, za kterými se rýsovalo sněhové bílo, jež pokrylo celý Zapovězený les, Vrbu mlátičku a i velkou část bradavického hradu. Na začátku prosince Hagrid za hlasitého hlomození do Velké síně napasoval obří vánoční stromek, který se pak jediným mávnutím hůlky profesorky McGonagallové obalil do třpytivého hávu slavnostních ozdob.

Kromě toho se blížil Křiklanův vánoční večírek, na který profesor pozval i svoje bývalé žáky a jiné známé, a kde se pohybovaly celebrity kouzelnického světa, tam se hrnul i bulvár. Denní věštec a Týdeník čarodějky totiž zoufale potřebovaly odpoutat pozornost kouzelnické Anglie od toho, čeho se všichni nejvíc báli.

Na Pána zla ale momentálně nikdo pomyšlení neměl – a ze všech lidí, Lucius Malfoy úplně nejméně. Stál před zrcadlem v pokoji a upravoval si vlasy, tak aby nevypadal příliš puritánsky a zároveň, aby na sebe neseslal hněv rodiny Malfoyů, pokud se jeho fotka objeví v tisku. Skončil s vlasy ledabyle sčesanými z čela.

Dokonce i Bellatrix Blacková měla úplně jiné starosti: „Nemůžu uvěřit, že mi Kratiknot hrozí propadnutím! Mně!"

„Vždyť mu už asi měsíc dlužíš pojednání o vývoji kouzelných formulí," opáčila Anne Benettonová nevzrušeně a dál se prohlížela v zrcadle. Kromě sebe v krátkých, ale jinak zcela zahalujících (a tudíž rodičovsky nezávadných) šatech tam zahlédla i lehce nasupenou tvář Bellatrix Blackové.

„To ten skřet zapomněl, s kým má to dočinění?" zuřila Bellatrix a dokonce teatrálně kopla do postele. Pak se na ni posadila, aby si nazula boty. „Já už to dělat nebudu. Někde splaším někoho mladšího, kdo to udělá za mě."

V tu samou chvíli se Chloe Gitzburgová opírala o stěnu v sovinci, a zatímco k ní doléhalo šelestivé třepetání křídel, prohlížela si svoje nehty.

„A vážně zůstáváš?" nahnula se pak do místnosti, kde Remus Lupin k jedné ze sov přivazoval dopis – psaní domů, že letos stráví Vánoce v Bradavicích.

„Je to poslední rok," pustil sovu Remus. „Mohla bys zůstat taky."

„Ne," zavrtěla hlavou Chloe, „máma by pak zůstala sama doma."

„Chápu," pousmál se Remus a přišel blíž. „Je v pořádku?"

„Samozřejmě," pokrčila Chloe rameny, ale vlastně netušila. „Ale nechci se o ní bavit. Nebo o tátovi."

„Jistě," přikývl Remus, přestože ho zajímalo, jak se její matka postaví k tomu, že Voldemort verbuje příznivce v řadách čistokrevných kouzelníků. Ale zatím byly Vánoce. Zatím jim nic nehrozilo. Natáhl k ní ruku. „Tak pojď."

„Kam?"

„To ti ještě neřeknu."