✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

16. Narcissus Malfoy?

Když se Bellatrix vrátila, Narcissa hned poznala, že cosi v její sestře se změnilo.

„Takže?" Narcissa zavřela dveře od pokoje Bellatrix, kam obě zamířily poté, co si Bellatrix vyslechla pochvalu od rodičů. „Jaký je?"

„Je..." Bellatrix vlastně nevěděla. Nechtěla se o tom bavit, a to ani s Narcissou. Pořád cítila třas v prstech, stále měla v živé paměti stísněnou atmosféru. Ale musela to zvládnout. I když se bála. I když se jí nechtělo udělat nic jiného než vycouvat. I když se jí chtělo vrátit k –

„No?" vyzvídala Narcissa.

„V pořádku," odbyla ji Bellatrix. „Nechci se o tom bavit."

Když Narcissa odešla, Bellatrix se postavila před zrcadlo. Zbaví se té sentimentality. Jediné, na čem teď záleží, je Pán zla a její rodina. Sirius ať si třeba shoří v peklech, co jí je po tom. Ona má úkol. Bude sloužit Pánovi zla, a bude mu sloužit do smrti.

Lucius Malfoy trávil odpoledne na gauči.

Ležel u krbu ve společenské místnosti, zíral na strop a pohrával si s nezapálenou cigaretou. Už nejmenně stokrát pomyslel na to, že by si zapálil. A stejně tolikrát zjistil, že vlastně vůbec nemá chuť.

„Sakra," zamumlal skrz cigaretu a odhodil ji.

„Co se děje?" zvedl k němu oči Regulus, který se rozhodl volnou sobotu promrhat v křesle nad učebnicí lektvarů.

„Nic," prohrábl si vlasy Lucius a zvedl se. „Nemám chuť na cigaretu."

„To je dobře, ne?" vrátil se ke čtení Regulus.

„Asi," opáčil Lucius. „Neviděls Narcissu?"

„Vím, že byla v knihovně, když jsem tam po obědě byl já."

Lucius vyrazil pryč z místnosti. Od té doby, co se Blackovi vrátili z pohřbu Oriona Blacka, cítil z nich Lucius cosi nevyřčeného, ale o to hrozivějšího. Narcisse se dařilo udržet si svou masku, ale jak Regulus, tak Bellatrix působili nějak temněji. I u Siriuse Lucius vycítil změnu, ačkoliv ho už nevídal zdaleka tak často jako dřív.

Narcissu v knihovně opravdu našel. Mračila se nad tlustou bichlí. Lucius se z toho přehršle pilných studentů skoro otřásl hrůzou. Ještě že on tohle podstupovat nemusel, protože patřil k těm geniálním (a vlivně bohatým) studentům.

„Máš se?" posadil se naproti ní.

„Dobře, děkuju," opáčila Narcissa, když se vzpamatovala z náhlosti, s jakou se Lucius přiřítil.