✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

28. Konec nejen školy

    

Remus Lupin celou noc nespal. Přišlo mu to jako strašlivá ztráta času; času, který mohl strávit s Chloe, ačkoliv většinu noci zůstávali mlčky. Když se objevily první paprsky slunce, když se noc přehoupla v den, na Remuse dopadla ona tíha, co na něj tlačila celou dobu. Málem nemohl dýchat.

Chloe nevypadala, že by se chtěla zvednout a odejít do Brumbálovy pracovny. Znovu musel být Remus ten silnější a vstát jako první. Podal ji ruku, nechtěla ji přijmout. Zase ji stáhl a přisedl si vedle Chloe v chodbovém výklenku za sochou Jeremiáše Rýpavého.

„Už musíš jít," řekl.

„Já vím. Ale nechci."

„To já taky ne. Ale..." vzal ji za ruku. „Je to tak lepší. Pro nás oba."

„Víš..." zašeptala Chloe. „Někdy bych si přála být víc jako vy."

„My?"

„Nebelvír. Statečná. Ale nejsem."

Remus mlčel. Vlastně nevěděl, zdali by se mu víc líbilo, kdyby Chloe zůstala. Možná by se nejradši sebral a utekl s ní. Ale věděl, že jí Amerika nezachrání jen před Voldemortem, ale hlavně i před ním samotným.

Zvedl se. A Chloe postavil na nohy spolu s ním.

Vydali se k Brumbálově pracovně tím nejpomalejším tempem, kterým mohli. Počasí jako kdyby se jim vysmívalo – jasně modrá obloha probleskovala skrz goticky zdobená okna a v pruzích ranních slunečních paprsků jiskřivě tančil prach.

Domácí skřítci už Chloe připravili zavazadla. Celý její život ve třech velkých kufrech. Podívala se na Remuse. Nejradši by ho napasovala do jednoho z nich a vzala si ho s sebou. Pousmál se. Odtušil, na co myslela.

„Tak pojď," vzal ji do náruče. Naposled.

„Slib mi, že na mě nezapomeneš," zamumlala do jeho ramena. Cítila pálení v očích, ale promrkala se přes přicházející slzy. Těsněji se k němu přivinula.

„Slibuju," řekl jejím vlasům. Voněly po vanilce a lučních květinách. „Ale ty mi slib, že na mě zapomeneš a nebudeš se trápit. Že si zařídíš život... beze mě."

„To ne," odtáhla se od něj. „Remusi, já..."

„Bude to tak lepší," stačil Remus říct, ale to už se ozval rachotivý zvuk otáčivých schodů. Dolů scházela paní Gitzburgová. Chloe Remuse naposledy políbila. Naposledy stiskla jeho ruku. A naposledy se na něj podívala.

Když Bellatrix Blacková ráno vyšla z koupelny, v pokoji nebyl nikdo kromě ní. Zarazilo ji to jenom na chvíli. Udělala několik rozhodných kroků, ale zastavila se, když zahlédla svůj vlastní odraz v zrcadle.