✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

23. Sirius Black ... a city?

Sirius ji dostihl ještě před hradem.

„Expelliarmus!" křikl s takovou intenzitou, že Bellatrix málem odletěla několik metrů. Na poslední chvíli se jí ale podařilo odrazit jeho kouzlo, takže je na chvíli zalila modrobílá záře. Pokračovali ve snahách jeden druhého odzbrojit, dokud se Bellatrix nepodařilo uniknout za kamenné zábradlí a získat tak taktickou výhodu alespoň částečného úkrytu.

„To je na tebe příliš impulzivní, nemyslíš?" sykla na něj.

„Jsem impulzivní," odsekl a pro jistotu na ni seslal další odzbrojovací kouzlo, v jehož humbuku se schoval, zatímco se blížil k zábradlí. Bellatrix však měla podobné úmysly. Jakmile Siriusův výpad odrazila, vyskočila na nohy a krákoravým hlasem vyjekla: „Expelliarmus!"

Jejich kletby se střetly za hrozivého jiskření. Oba dva skončili bez hůlky. Než se Bellatrix stačila vrhnout po jeho hůlce, Sirius skočil po ní. Spadli do křoví kousek od kamenných schodů. Kdesi ze stromu vyletělo hejno ptáků.

„O co ti jde?" procedila skrz zuby Bellatrix trochu přiškrceně.

„Mně?" štěkl po ní, zatímco ji držel za ramena dole. Dokázal si představit, jak nepříjemné jí to musí být. Ještě přitlačil. „Co sis myslela, že děláš?"

„S Anne?" vyplivla Bellatrix její jméno jako zbytky virové nákazy. „Ale, ale, Siriusi. Snad ses nám nezamiloval?"

„Drž tu svoji klapačku pro jednou zavřenou, Bello!" strčil do ní a zvedl se. Bellatrix potřebovala chvíli na vydechnutí, než se zase postavila na nohy, a během toho Sirius pro jistotu posbíral obě hůlky a schoval jí je z dohledu.

„Tohle není tvoje starost," odsekla přerývavě.

„Je," přistoupil blíž, „když do toho zatahuješ mě."

„Nezatahuju!" štěkla. „Ne všechno se vždycky točí kolem tebe, Siriusi! Anne bude sama vědět líp, o co šlo. Ty jsi na to příliš zahleděný do sebe, než aby ti došlo, že už dávno nejde o tobě nebo o mně."

„Tak mě to nech říct takhle," ušklíbl se Sirius a svou hůlku jí přirazil ke krku. Nedovolila si ani polekané ucuknutí. „Jestli Benettonový zkřivíš vlásek z toho jejího dokonalýho účesu, slibuju ti, že za to budeš trpět."

„A jak?" zasmála se Bellatrix lehce vyšinutě. „Použiješ crucio? Na to nemáš koule ani ty."

„Nemusím použít zakázanou kletbu, abych ti ublížil," usmál se Sirius chladně a se stejně přimhouřenýma očima jako ona, „a ty to moc dobře víš. Jsem ten jedinej, koho jsi milovala, ne? Tak se mi kliď z cesty a Anne nech na pokoji."

Hodil po ní její hůlku. Nedokázal odhadnout její reakci – rozbrečí se, strčí do něj, pokusí ho zabít rovnou? Netušil. Ona se však jen s pohrdlivým úsměškem otočila a zmizela v hradu. Zbyla po ní jen jemná jasmínová vůně, která se Siriusovi stále dostávala mnohem hlouběji než jen do plic.