✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

6. Zatmění Jamesova mozku

Nebylo to poprvé, kdy by James školní trest s Hagridem zakončil jedním nebo dvěma máslovými ležáky střihnutými nějakým tím alkoholem. Premiéra však spočívala ve společnosti Anne Benettonové ze Zmijozelu, kterou napadl houf Hltavek a Hagrid ji na otupění bolesti od kousanců na ruce dal první sklenici.

Od té doby uplynula už víc než hodina. Hagrid zrovna vyprávěl o své matce, na vousech mu ulpěla pěna z máslového ležáku. Tesák pobíhal po hájence, nadšený z podnapilé atmosféry, která uvnitř vládla.

James a Anne seděli vedle Hagrida každý z jedné strany. Anne už v sobě měla třetí sklenici pravého ležáku z nedalekých Prasinek. Lezlo jí to do hlavy přímo raketovou rychlostí, takže si připadala jako v cizím, neznámém světě.

James měl toleranci k alkoholu větší, ale i on se cítil poměrně bezstarostný.

„A tak..." Hagrid se podíval na Jamese a pak na Anne, „a tak mi povídala, že je jedno, jak jeden vypadá a vodkud pochází, ale... jakej je uvnitř, chápete?"

Tesák na znamení souhlasu dvakrát štěkl. Anne horlivě přikyvovala, jako kdyby jí Hagrid mluvil přímo z duše. James promluvil, ale až potom, co si dvakrát lokl ležáku: „To bylo moc hezký, Hagride. Teď si vážně připadám špatně kvůli Peterovi."

Oba dva se otočili na Anne, která i přes vysokou koncentraci alkoholu v krvi vycítila, že se od ní očekává jistý druh rozhřešení.

„No co," odvrátila od nich pohled, „já mám na to nárok. Jsem Zmijozel. Jsme takový."

„Ne, Anne," ukázal na ni James podnapile, „to není výmluva. To je jak když Sirius tvrdí, že je Black, že to má v krvi – "

„Taky že má," zamumlala Anne do máslového ležáku, kterého se záhy napila.

„Ne, ne, ne," vrtěl hlavou James. „Možná jste takový na povrchu, ale neříkej mi... neříkej mi, že jste všichni jen sobecká sebranka, co má špatný úmysly."

„Já nemám špatný úmysly!" ohradila se Anne. „Jen mám svoje vlastní. A na tom záleží."

James zavrtěl hlavou, jednou a pořádně. „Choval jsem se jako kretén. Ke Srabu – chci říct ke Snapeovi a teď mě Lily nechce. Vrátil bych to zpátky, kdybych mohl... ale nemůžu, chápeš to? To je tak na nic... ona mě nechce."

Anne vnitřně posmutněla. Pokusila se to zapít.

„Víš, ona je tak strašně krásná. Chytrá. A taky hodná, ale ne naivním způsobem... vidí v lidech to lepší, chápeš? Ale já se fakt choval jak kretén, Anne. Strašně moc."

Anne ho sledovala. Možná to byl máslový ležák, ale v té chvíli jí James Potter připadal jako princ z pohádek. To, jakým způsobem mluvil o Evansové... Anne napadlo, jestli někdo někdy bude takhle mluvit o ní?