✔ Zaměřeno na Zmijozel [Pobertové - FF]

29. Siriusův osud

„Jsme tady správně?" James Potter si zamračeně prohrábl svoje vlasy. Tři měsíce bez školy na jejich růst měly téměř až blahodárný účinek, takže si je neustále musel rukou setřásat z obličeje. Nestěžoval si. Něco na tom pohybu mu přidávalo na klidu. „Protože mně se zdá, že tady jaksi nic není."

Stáli na kraji šustícího moře uschlých obilovin, skrz které prorůstal plevel a neodbytné luční květiny. Lily z toho běhal mráz po zádech. Před nimi začínal temný smrkový les, co na ně dýchal mrazivou zatuchlinu.

„Ne," řekla přes svůj špatný pocit. „To je ta lokace, co nám dal Brumbál. Nepletu se."

„Má pravdu," Siriusův hlas zněl podivně zdálky, přestože od ostatních stál jen pár metrů. Hůlkou zkoumavě zašmátral před sebe. „Je tady zastírací kouzlo. Dost povedený. Nevšiml bych si, nebýt – "

„Nebýt tohohle?" Remus lehce kopl do keříku v perfektně kulatém tvaru.

Sirius pomalu přikývl.

„Tak na co čekáme?" vytasila Lily hůlku.

S jejím kouzelnickým umem se jim nová centrála Fénixova řádu před očima zjevila skoro ve vteřině. Byl to malý zámeček, venkovské sídlo typické pro jihovýchodní Anglii. Když váhavě prošli skrz otevřenou branku, oba kamenní lvové sedící na podestách se za nimi skřípavě a velmi ztuhle otočili.

Než Lily stačila zaklepat, dveře hlavního vchodu do domu se samy otevřely – aspoň tak si to Lily myslela. Pak si všimla, že ve dveřích se třese postava domácího skřítka.

„Jdete pozdě," ozvalo se za skřítkem. Skřítek se poklonil ještě níž, když se těsně za ním objevila Anne Benettonová. Sjela všechny přítomně svým opovržlivým pohledem, o něco déle se zastavila na Siriusovi, kterému neunikl slaboulinký úsměv na jejích rtech. „Brumbál a ostatní jsou už vevnitř."

„To je tvůj dům?" zajímal se James, zatímco vcházeli dovnitř.

„Jeden z mnoha," mávla Anne rukou. „Naši jich mají... měli spoustu po celé Anglii i Skotsku. Teď patří mně. Přirozeně."

„Co je dneska na programu?" kývl James směrem k obrovité místnosti, odkud se ozývaly zvuky tlumeného hovoru – tlumeného alespoň do chvíle, dokud někdo z přítomných nezvedl hlas tak, že sebou Lily překvapením trhla.

„To, co vždycky," pokrčila Anne rameny. „Voldemort."

„A vy, Luciusi Malfoyi, přísaháte, že do manželství vstupujete s počestnými úmysly a budete svou manželku ctít, ochraňovat a milovat, dokud vás smrt nerozdělí?"

„Tak přísahám," slyšel Lucius Malfoy sám sebe říkat. Připadal si, jako kdyby si ráno šlehl všechny drogy světa a zapil to ohnivou whiskey. Divil se, že se Narcisse ještě nesložil k těm jejím roztomilým bílým střevíčkům.