-1-

7.1K 188 0
                                    

Dobře. Nebydlím sama ani tři dny a už se mi rozbil kávovar. Nezaručuju, že to není tím, že jsem do něj opakovaně párkrát praštila, když jsem byla rozčílená z nějaké skříňky a on prostě dělal kávu pomalu. Zkrátka raní káva se musí přesunou na poději. Teď je důležitější to, co si vezmu na sebe na první den v mé práci. Přece jenom jsem sekretářka v dost známé redakci New Yorského časopisu, takže bych se měla obléct trochu na úrovni. Přesně proto jsem zvolila krásnou střední cestu. V podstatě to jediné, co bylo vhodné a zároveň i v mé skříni. A nepomačkané, protože žehlička na mě teprve čeká v nějakém obchodě. Nasoukala jsem se tedy do tělo obepínajících černých šatů, vlasy jsem srovnala do roviny a rty přejela mírně výraznou rtěnkou. Přesně včas jsem vyšla z bytu, jelikož ve stejnou chvíli se na chodbě objevil můj sexy soused. Ano, přiznávám se. Ne jednou se mi o něm zdáli určité sny. A jak to říct, no, chybělo nám tam oblečení. Tentokrát, v realitě, ho měl. Vlastně měl na sobě dokonale padnoucí oblek s modrou kravatou. Asi jsem ujetá na obchodníky. Teda ne, že bych se ho snažila nějak proklepnout, ale máme poměrně tenké zdi a on má spoustu pracovních hovorů, takže jsem z toho pochopila, čím se vlastně živí. 

,,Dobré ráno. Vypadáte nádherně. Příjemná změna od tepláků," uchechtne se a jí se v hlavě znovu proplesknu, že jsem se předtím nepřevlékla do něčeho vhodnějšího pro zraky lidí kolem. Hlavně pro jeho zrak. 

,,Dnes začínám konečně pracovat, takže by asi nebylo vhodné tam jít v pyžamu," zažertuju, což byl celkem špatný nápad. Chris se jen lehce pousměje a pak společně nastoupíme do našeho malého výtahu. A když říkám malého, myslím velmi malého. Až jsme se rameny navzájem dotýkali. A znovu mnou projela ta energie, jako předtím. Tentokrát jsem si tím byla doopravdy jistá. 

,,No tak vám přeji hodně štěstí v práci. Dejte si pozor, abyste do někoho nevrazila," dokonale se na mě zazubí, díky čemuž se ani nemůžu zlobit, že si ze mně dělá legraci. Zkrátka je to tak dokonalý pohled. 

,,To by bylo zbytečné, když to mám dohodnuté s vámi. Vám to přeci nevadí," vrátím mu to stejnou kartou a vítězně se usměju. 

,,Tak si hlavně dejte pozor, abych do vás jednou nevrazil já," nakloní s k mému uchu, čímž mě dechem polechtá na krku. Ihned mi z jeho blízkosti naskočí husí kůže. Ale to je nic proti vyraženému dechu z jeho slov. Myslel to snad dvojsmyslně nebo to holt vyznělo jinak, než to myslel. Podle úšklebku na jeho tváři jsem pochopila, že moc dobře ví, co řekl. Zahrává si se mnou. 

,,Spěchám. Nebylo by vhodné přijít první den do práce pozdě," rychle kolem něj projdu a nasednu do své malé audiny, kterou jsem dostala od táty k osmnáctinám. Moje první auto. Zkrátka si musím počkat, než si ušetřím na nové. Rychlostí blesku jsem se zastavila ještě pro svou ranní kávu a pak jsem konečně dojela do práce. 

,,Dobrý den. Vy budete asi slečna Montgomery, že?" odchytne si mě milá paní u recepce. Lehce přikývnu a ona se mě ihned ujme. Vysvětlí mi, co a jak a pak mi ukáže, kde je mé pracovní místo. Abych řekla pravdu, je tu spousta sekretářek. Přesně proto mi patřil jen malý pracovní stolek s počítačem a telefonem a odpadkový koš s nástěnkou, kam mi zřejmě můj nadřízený, nějaký redaktor, bude dávat jeho připomínky či žádosti. Je to tu obrovské, ale zároveň dokonalé. Možná jsem momentálně v téhle společnosti nikdo, ale až jim ukážu, co umím, bude mě znát každý stůl v téhle budově. Dobře, možná jsem příliš egoistická, ale psaní mi jde. Vážně dost a chci s tím něco dělat. Cokoli. Jen, abych mohla dělat to, co mě baví. 


No Chris si docela fandí, co? :D Jinak léto se krátí. Už se připravujete do školy XP

Nahoře Matthew Daddario jako Chris Parker ;*

Close to you ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat