Close to you ✓

-11-

Když jsem kolem třetí skončila v práci, pozvala jsem Ally ke mně na skleničku. Vyprávěla jsem jí o Chrisovi a mém pozvání na bratrovu svatbu, zatímco ona v klidu usrkávala červené víno a u toho přikyvovala. Potřebovala jsem někoho, kdo by mi řekl, že to nebyla hloupost a podpoří mě, protože i když nevím proč, ten od vedle, můj milý soused, se mnou poslední tři dny moc nemluví. Ani při běhu. 

,,Dobře, takže jestli to chápu, pozvala si na bratrovu svatbu svého sexy souseda, se kterým se tak trochu přátelíš a mě se ptáš, jestli si udělala dobře?" pozvedne na mě obočí. Se skousnutým dolním rtem přikývnu a očima přejíždím po její tváři, abych zjistila, co si o tom celém myslí. ,,No určitě tě před ním někdo z tvé rodiny ztrapní a pak tě zase budou hrozně vychvalovat. Jenže pak je tu ta možnost, že se opijete, což se opijete a ty by sis mohla pustit pusu na špacír. Nebo se on může vyspat s nějakou družičkou," po posledních slovech jen pokrčí rameny, zatímco mě se sevře hruď zděšením. ,,Hej, dělala jsem si srandu. Je dospělý a podle vyprávění i slušný. Navíc jste přátelé, takže se určitě bude chovat dobře a všichni budou spokojení. Slíbil ti to, ne?" ihned, jak si všimne mé paniky, která mi přelétla přes tvář, si mě přitáhne do náruče a chlácholivě mě hladila po zádech. ,,Víš, co mě tak napadá?" ozve se její nadšený hlas. Nechápavě se od ní odtáhnu a z jejího výrazu mi je jasné, že se mi to nebude moc líbit. ,,Nákupy! Potřebuješ nějaké krásné šaty, aby na to mě mohli ostatní jen oči nechat," s obrovským úsměvem se zvedne na nohy, popadne kabelku a bez dalších slov se vydá ke dveřím. ,,Tak jdeš nebo ne?" otočí se na mě. Dlouze si povzdychnu, ale nakonec se taky zvednu, popadnu svoje věci a zamknu za sebou dveře. Po více jak tříhodinových nákupech jsem už byla vážně unavená a zároveň i v koncích, jelikož buď se žádné šaty nelíbily mě, nebo mi neseděly a nebo se zase nelíbily Ally. ,,Poslední obchod. Slibuju," popadne mou ruku a dotáhne mě dovnitř. Unaveně si pro sebe zakňučím, jelikož moje nohy mě sotva nesly. Ally se ihned vrhla do k nějakému regálu, zatímco já se pomalými kroky šourala a jen unaveně bloudila očima po oblečení. Pak mé oči ale spočinuly na doslova zázraku. ,,Vidíš to, co já?" ozve se z druhého konce Ally. Obě se rychlým krokem vydáme stejným směrem a zastavíme se, abychom se vůbec mohli dotknout toho krásného kusu látky. 

,,Myslím, že to jsou ony," vydechnu. Hned jsem si představila, jak na mě bude Chris koukat, až v nich vyjdu na svatbu, ale pak svou myšlenku zaženu někam do kouta a najdu svou velikost, abych si je zkusila. Samozřejmě mi dokonale padli a tak jsem si je koupila. S Ally jsme si zašli na večeři a kolem deváté jsem se dostala domů. Dala jsem si rychlou sprchu a pak se unavená jsem padla do postele, kde jsem okamžitě usnula. Samozřejmě jsem kvůli únavě ráno zaspala, proto jsem jako blázen lítala po celém bytě a do dvaceti minut se ocitla u výtahu. 

,,Včera si nebyla doma?" ozve se za mnou. Překvapeně se otočím na Chrise, který se na mě lehce usmíval, zatímco si zapínal knoflíčky od saka. 

,,Byla jsem nakupovat šaty na tu svatbu. Promiň, že jsem ti nenapsala. Úplně mi to běhání vypadlo z hlavy," když se ozve výtah a dveře se otevřou, Chris mě nechá vejít jako první a když se postaví vedle mě, zmáčkne čudlík dolního patra. 

,,O nic nejde. Stejně jsem včera nemohl," pokrčí rameny. Po jeho slovech zavládlo ticho, které jsem prolomila až venku před mým autem. 

,,Hezký den, Chrisi," pousměju se. Chvíli váhá, ale nakonec mi úsměv oplatí a pak nasedne do svého taxíku. 

Celý den proběhl zase stejně a když jsem se ve čtyři vrátila domů, převlékla jsem se do běžeckého oblečení a čekala na Chrisovo zaklepání, které ozvalo až v pět. V tichosti jsme se protáhli a pak se dali do běhu. Poměrně brzy jsme doběhli na pláž a usedli na naše místo. 

,,Chrisi, jestli se ti se mnou na tu svatbu nechce jet, klidně to můžeš říct. Jen se mnou prosím mluv, protože nesnáším tu nejistotu, která ve mě panuje, jelikož vážně nevím, co se děje," ozvu se po chvilce, až samu sebe překvapím, že jsem to vážně vyslovila nahlas. 

,,Cože? Jsem rád, že budu moct poznat tvou rodinu a strávit s tebou čas, jen-" trhne ke mně pohledem a pak se zasekne. ,,Je to teď hodně náročné a já jsem pořád unavený. Proto je fajn, že když jsem s tebou, nemusím nic řešit a jen spolu mlčíme, chápeš? Mrzí mě, jestli jsem byl divný, ale prostě teď v sobě něco důležitého řeším a někdy si ani neuvědomím, že kolem mě je skutečný svět," natáhne se pro mou ruku, kterou omluvně stiskne. ,,Vyrazíme?" pozvedne obočí. Oba se zvedneme, oprášíme se a pak doběhneme domů, kde rozloučíme.

Krásnou neděli všem :))