Close to you ✓

-10-

,,Přemýšlel jsem," ozve se po chvilce ticha Chris, zatímco jsme spolu po práci jeli výtahem. Nechápavě na něj stočím pohled a pozvednu obočí, aby pokračoval. ,,V běhu jsi se hodně zlepšila, takže bychom mohli prodloužit trasu na tu mou původní. Co ty na to?" ušklíbne se. Trochu se mi scvrkne žaludek z té představy, že budu muset běhat ještě dál, ale nakonec přikývnu. Ozve se pípnutí, výtah se zastaví a oba vystoupíme. Každý jsme se jako vždy vydali ke svým dveřím, do kterých jsme zapadli a po půl hodině se zase sešli na chodbě, ale už v běžeckém oblečení. Zase sjedeme zpět dolů a zastavíme se na trávníku před budovou. ,,Připravená?" zakmitá na mě obočím, když se oba podle potřeby rozcvičíme a protáhneme. 

,,Pro tohle jsem se narodila," zažertuju. Jen se nad mými slovy uchechtne a pak se dáme do klidného běhu. Oběma nám v uších hrála muzika, zatímco jsme zhluboka dýchali. Sem tam jsme si věnovaly nečitelné pohledy, občas na mě mrknul a já mu na oplátku poslala úsměv, ale neprohodili jsme ani slovo. Poměrně brzy jsme doběhli na pláž, kde jsme si, jako pokaždé, dali pauzu, sedli si do měkkého a příjemně vyhřátého písku a zahleděli se na moře před námi. Vlny tiše šuměly, občas se ozval tichý náraz o útesy a z povzdálí se ozýval zpěv ptáků. ,,Můj bratr se bude ženit," promluvím do ticha. 

,,Vážně? Tak to zřejmě gratuluju," vřele se na mě usměje a pak se jeho pohled vrátí zpět na krajinu před námi. Znovu započalo ticho a mě něco napadlo. Nervózně jsem se ošila a stáhla si rukávy své mikiny níže, abych je mohla mezi prsty žmoulat. 

,,Dělal bys mi doprovod?" vyhrknu rychle. Má slova vysela ve vzduchu, ale ani jeden jsme nijak nezareagovali. Neotočil se na mě ani nepromluvil. ,,Můj bratr mi vzkázal, abych si s sebou někoho přivedla, což vlastně dělá pokaždé. Myslí si, že tak ze mě dostane, jestli s někým chodím nebo ne. A když ne, začne mi představovat jeho svobodné přátelé. Jenže tentokrát to bude jeho svatba a nechci tohle celé řešit, tak jsem myslela, že bys tam mohl jít se mnou. Jako kamarád. Musel by ses seznámit s celou mou rodinou a zřejmě to bude ten nejhorší víkend, který i zažil, ale moc by pro mě znamenalo, kdyby si to i přesto se mnou přetrpěl," začnu plácat jedno slovo za druhý, zatímco on dál hleděl před sebe. Když jsem znovu utichla, v hlavě se mi začal tvořit zmatek a já věděla, že jsem se neměla ptát. Byla to hloupost. 

,,Potom, jak jsi byla úžasná před mými kolegy, pro tebe udělám cokoli. A podle tvého táty bych řekl, že tvá rodina bude fajn, takže proč ne. Alespoň poznám místo, kde vyrůstala malá Callie," vydechne a na tváři se mu objeví zářivý úsměv. A jak pomalu zapadalo slunce, dotklo se hladiny, se na mě Chris otočil a vypadal tak dokonale. Jeho tvář zářila stejně jako jeho úsměv, vlasy se mu od paprsků leskly a v očích mu poletovaly malé jiskřičky. Panovalo mezi námi ticho, znovu jsme si hleděli upřeně do očí a bylo vidět, že jsme vzájemně dychtili po tom druhém. Ale tentokrát ve mě žádný alkohol nebyl. Nic, co by mi mohlo zakrýt logické myšlení. Proto jsem naše pohledy přerušila a rychle ho objala. 

,,Děkuju," šeptla jsem mu do ucha. Na vteřinu jsem se zastavila u jeho čerstvě oholené tváře, abych se nadechla vody po holení, která z něj i po celém dnu byla cítit. Stačil malinký kousek a mohla bych ho políbit. A s touto myšlenkou jsem se zvedla na nohy a radši se rozešla zpět k cestě. Za pár vteřin mě doběhl Chris a mohli jsme tak vyrazit. Cestou zpět jsme běželi jinudy, což byla samozřejmě ta delší trasa. Hned, jak jsme zastavili před naší budovou, opřela jsem se dlaněmi o kolena a snažila se popadnout dech. 

,,Uvidíme se zítra ráno," ucítím na zádech jeho dlaň, což mě okamžitě vyvede z míry. Napřímím se, abych mu něco řekla, ale on už je vchodu a kráčí dovnitř. Zmateně jsem se vydal za ním a chtěla ho doběhnout, ale vzhledem k tomu, že jsem sotva chodila a navíc bylo zřejmé, že si nepřeje, abych spolu jeli výtahem, jsem se zastavila před zavírajícími se dveřmi. Naposledy mi pohlédl do tváře, než se za ním posuvné dveře zavřeli a na malém displeji se objevila šipka mířící vzhůru. Když se výtah konečně vrátil pro mě a já dojela domů, ihned jsem zalezla do sprchy a z ní rovnou do postele. Udělala jsem si popcorn, pustila si jeden z těch romantických filmů a zachumlala se do své peřiny. Kolem desáté se od vedle ozvaly hlasy. Jeden z nich patřil Chrisovi a ten druhý jsem neznala, ale rozhodně byl dívčí. O něčem se tiše hádali, pak nastalo ticho, které nakonec přehlušily vzdechy a sténání. 

,,Ach můj bože! To si dělá legraci," zamumlám si pro sebe. Přejdu k naší společně stěně, stisknu si dolní ret mezi zuby a pak silně zabouchám. ,,Tenký zdi, pamatuješ?!" křiknu. Ihned nastane ticho a po pár minutách se ozve i bouchnutí dveří. S pokrčením ramen zalezu zpět do postele, nacpu si pusu popcornem a znovu se zahledím do děje filmu. 

A máme tu desátou kapitolu :))