Close to you ✓

-23-

V polospánku jsem se otočila na druhý bok a přivřenýma očima se podívala na budík na čas. Prudce jsem vyletěla do sedu, když jsem si uvědomila, že jsem o půl hodiny zaspala. Chris vedle mě taky v klidu pochrupával, a tak jsem do něj drkla a pak hned vletěla do koupelny. Během deseti minut jsem měla hygienu za sebou a tak jsem se jen nasoukala do oblečení a dala si rychle vařit kafe. 

,,Jak to, že nezvonil budík?" objeví se v kuchyni Chris a krátce po políbí, než si dováže kravatu. Jen jsem pokrčila rameny a popadla termohrnek, do kterého jsem si nalila svou kávu. ,,Ohledně toho, co jsem včera řekl," začne. Musím se zhluboka nadechnout, abych na něj hned nevylítla. Včera večer jsem raději dělala, že už spím, abych mu nemusela odpovídat, protože vím, že bychom se nepohodli. Jsem mladá, právě se mi rozjíždí kariéra a nepotřebuju to celé pokazit dítětem. ,,Já vím, že si nespala," dodá. S povzdychnutím se na něj otočím, abych mu viděla do tváře. 

,,Chrisi, probereme to odpoledne. Spěchám do práce," přejdu k němu a dotknu se jeho tváře. Natáhnu se, abych ho políbila a pak rychle uteču z bytu a vyrazím do práce. Přišla jsem jen s pěti minutovým zpožděním, takže si toho nikdo nevšiml. Můj šéf, Charles, mě poslal pro kafe a pak měli poradu, takže jsem měla asi hodinu pauzu. A jelikož jsem měla všechno ostatní hotové, zalezla jsem k Ally a všechno jí pověděla. 

,,Když si se k němu po měsíci přestěhovala, pochopila jsem to. Znali jste se už déle a vypadalo to mezi vámi vážně. Jenže udělat si po půl roce vztahu hned dítě? To mi přijde jako špatný nápad," zamyslí se nahlas. 

,,Já vím. Snažím se mu to naznačit, ale neposlouchá. Zřejmě si neuvědomuje, že mi ještě nebylo ani dvaadvacet, nejsem v New Yorku ani rok a snažím se si vybudovat nějakou kariéru. Navíc to mezi námi poslední dobou nebylo nic moc. Pořád jsme pracovali," promnu si prsty spánky, abych se trochu uklidnila. Ještě včera pro mě byla práce stres a domov úkryt, ale teď mi to přijde naopak. 

,,Nemyslíš si, že tím chce oživit váš vztah?" pronese Ally do vzduchu. Její věta se mi začne přehrávat v hlavě, dokud pořádně nepochopím její význam. 

,,Popravdě já nevím. Miluju Chrise, ale na dítě nejsem připravená. Bojím se, že to nepochopí," Ally se ke mně natáhne, aby mě objala a předala mi tak svou podporu. Zbytek dne jsem byla úplně mimo. Stále jsem musela myslet na Chrise a celou tu věc, co mě čeká doma. Kolem třetí mě nakonec Charles poslal domů, jelikož jsem mu dnes nebyla vůbec užitečná a poznal, že s tím nic nenadělám. Jakmile jsem odemkla vchodové dveře a můj pohled spadl na boty, které patřili Chrisovi, sevřelo se mi hrdlo. Už byl doma, takže jsem neměla šanci se na něj víc připravit. 

Vyzula jsem si své boty a kabelku nechala na botníku. Věděla jsem, že je v obýváku, jelikož jsem viděla jeho záda sedící u linky, kde dělal něco na počítači. Proto jsem ho jen rychle pozdravila a zamířila do ložnice, kde jsem se převlékla. Chytla jsem za kliku a jakmile jsem otevřela, pohlédla jsem do Chrisovi ustarané tváře, kterou na mě hleděl. Stál těsně u mě a váhal, co udělat. 

,,Promluvíme si?" nadzvedne obočí. Beze slova jsem přešla k sedačce, kam jsme si oba sedli a mě se okamžitě rozbušilo srdce. ,,Omlouvám se, že jsem to řekl tak divně, ale myslel jsem to vážně. Vím, že jsme poslední dobou na sebe neměli moc času a bylo to mezi námi zvláštní, ale chtěl bych s tebou založit rodinu. Myslím, že by bylo fajn mít dítě a navíc by jsme alespoň byli více spolu," popadne mou ruku a schová jí v té své. Cítila jsem to teplo, proudící skrz naše propojené dlaně, tu lásku, kterou jsme si tím vysílali. Přesto to celé bylo špatně.

,,Chrisi, je mi jednadvacet," hlesnu. Odtáhnu se od něj a prohrábnu si rukou vlasy. ,,Před nedávnem jsem ještě bydlela se svým tátou. My dva se známe sice už déle, ale spolu jsme teprve půl rok. Nemyslím si, že už je čas zakládat rodinu. Vždyť máme oba spoustu práce, já se chci s tou svojí někam dostat a mít dítě není jen tak. Musíme mít na to peníze, vybavení, čas a hlavně to musíme oba chtít," pohlédnu mu do očí, ale on uhne pohledem před sebe. 

,,Takže ty se mnou mít dítě nechceš," šeptne si spíše pro sebe. 

,,Jednou ano, ale teď je to moc brzo," prudce se zvedl na nohy a bylo vidět, že ho přemáhá vztek. ,,Chrisi, myslíš taky na mě? Uvědomuješ si, co tu po mě chceš? Nemůžu se teď všeho vzdát! Dítě není hračka. Já sama si nejsem jistá, jestli ještě nejsem dítě," taky jsem se zvedla a rozhodila rukama. Štvalo mě, jak sobecky právě teď přemýšlel. 

,,Víš co? Kašli na to," vyhrkne a rozejde se k ložnici. 

,,Ty jsi takový sobec! Budeš na mě naštvaný, jenom proto, že se ti teď nehodlám podřídit," křiknu po něm. On se okamžitě na patě otočí a přejde těsně ke mně. 

,,Já jsem sobec? To ty jsi tu celou dobu mluvila o sobě," pronese chladně. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak moc se najednou změnil. Takhle jsem ho nikdy nezažila a rozhodně se mi takhle nelíbil. ,,Máš pravdu. Možná si ještě dítě, protože zřejmě nevíš, co to láska je a co obnáší," v té chvíli jako by mi z hrudi srdce vyrval, v dlani ho rozdrtil a drobečky mi foukl do tváře. Bez přemýšlení jsem vletěla do ložnice, popadla první tašku, co jsem našla a naházela do ní pár svých věcí. Když jsem s ní přes rameno vyšla, Chris seděl s tváří v dlaních na sedačce a ani ke mně nevzhlédl. 

,,Tady jsem skončila," pronesu do ticha. Vezmu si klíčky od auta a bez váhání vyběhnu z bytu a pak i z celé budovy. Okamžitě jsem nasedla do svého auta a jela na první místo, co mě napadlo. Když jsem po třech hodinách s ubrečenýma očima dojela, nechala jsem auto na příjezdové cestě a přešla ke dveřím, kde jsem zazvonila. 

,,Callie?" objeví se ve dveřích můj bratr, kterému jsem okamžitě padla kolem krku a znovu se naplno rozbrečela. 

Na čí straně jste??