Close to you ✓

-Epilog-

,,Chrisi, neviděl si někde moje klíčky od auta?" křiknu po něm z ložnice, jelikož už jsem prohledala celý byt, ale nikdy nebyli. Bylo sice úterý, což znamenalo, že bych měla normálně do práce, ale dnes jsem byla objednaná na kontrolu k doktorce, takže do práce jdu až na jedenáctou. 

,,Myslíš tyhle?" ozve se jeho sexy hlásek za mnou. S úšklebkem se otočím a založím si ruce na hrudi. Stál přede mnou ve svém pracovním obleku, s chtivým pohledem se opíral o futra dveří a točil s mými klíčky na svém ukazováčku. ,,Pojď si pro ně," pronese hravě. Chvíli jsem na něj hleděla s výrazem Myslíš to vážně?, ale pak jsem se k němu doopravdy rozešla a chňapla po nich. Samozřejmě pohotově uhnul a ihned se mi natiskl na rty. 

,,Blbečku," zasměju se mu do rtů a jemně ho praštím do hrudi. 

,,Mimochodem, našel jsem je v ledničce," dodá pobaveně. Ani mé koutky úst nezůstaly klidné a oba jsme se rozesmáli. Je pravda, že poslední dobou jsem dělala podobné blbosti a ani jsem si to neuvědomovala. 

,,No děkuju ti, ale už musím letět. Uvidíme se odpoledne," stoupnu si na špičky a dlouze ho políbím, přičemž mu z ruky vezmu své klíče. ,,Miluju tě," popadnu svou kabely a obuju si boty. 

,,Už teď mi chybíš!" křikne s pohledem upřeným na mě. Ještě mu vzduchem pošlu pusu a pak za sebou zavřu dveře. Výtahem sjedu do přízemí a vyhledám své auto, do kterého nasednu. Když jsem dojela k menší budově, kde se nacházela má doktorka, nechala jsem auto na malém parkovišti a vešla dovnitř. Předala jsem sestřičce svou kartičku a sedla si do čekárny, kde kromě mě byla akorát jedna starší paní a žena se svým manželem, co čekali miminko. Mile jsem se na ně pousmála a pak si půjčila jeden z časopisů. 

,,Slečna Montgomery," vyzve mě sestřička po asi deseti minutách. S hlubokým nádechem se zvednu na nohy a s výdech přejdu dovnitř. 

,,Dobrý den," pozdravím a sednu si na jednu z volných židlí. 

,,Zdravím, Lilien. Odložte si a já si vás prohlédnu. Žádné zdravotní potíže nemáte? Je vše v pořádku?" mile se na mě usměje a já se zamyslím. 

,,Jen mě občas bolí hlava," pokrčím rameny. Chápavě přikývne a nechá mě, abych se svlékla a ona mě mohla prohlédnout. Sestřička zatím udělá rozbor ranní moči a pak mi ještě odebere krev. Po prohlídce se převléknu a sednu si zpět na své místo. 

,,Dobře, Lilien. Podle všeho jste naprosto zdravá, až na jednu věc," pronese s klidem. Mě se ale prudce rozbuší srdce a začnou se mi potit dlaně. ,,Jste těhotná," vydechne a ihned se jí na rtech vytvoří úsměv. ,,Gratuluju," v té chvíli se mi roztočila hlava a já nedokázala vnímat nic jiného než ty dvě slova, co se mi dokola přehrávala v hlavě. To, co mi potom říkala, jsem vůbec neposlouchala. Převzala jsem si od ní nějaké papíry a pak vyšla zpět do čekárny. Hned, jak jsem zapadla do auta, vše utichlo. Hleděla jsem před sebe, po čele mi stékal ledový pot a já věděla, že budu každou chvíli zvracet. Jen tak tak jsem vyběhla z auta ke křoví, kam jsem vyzvrátila včerejší večeři. 

,,Ehm Ally," šeptnu do telefonu. Nemohla jsem zavolat Chrisovi, protože se potřebuju prvně probrat. ,,Omluvila bys mě prosím v práci? Není mi dobře, takže si půjdu domů lehnout," měla jsem žaludek jako na vodě a celé mé tělo se klepalo. 

,,Callie, jsi v pořádku? Co se děje?" ozve se její starostlivý hlas. 

,,Já- jsem těhotná," vykoktám. Ihned nastane ticho, které prořezával jen můj zrychlený dech. 

,,Mám přijet?" ozve se konečně. Zakroutím hlavou, ale pak mi dojde, že to nevidí. Ujistím ji, že to zvládnu, jen si potřebuju vše srovnat v hlavě a připravit se na Chrise. ,,Mám tě ráda," ukončí Ally náš telefonát. Znovu se vrátím do auta a zhluboka se nadechnu. Než dojedu domů, celá ta panika a nevolnost mě přejde. Ale jakmile dojdu domů, moje první zastávka je záchod, kam vyzvrátím i zbytek obsahu svého žaludku. Dala jsem si sprchu a vyčistila si znovu zuby a pak zalezla do postele. Byla jsem tak unavená, že jsem okamžitě usnula a probudila se, až když jsem uslyšela klíče v zámku. Zvedla jsem se opatrně z postele a při cestě ke dveřím jsem se zastavila u zrcadla. Okamžitě mi můj pohled padl na mé stále ploché břicho. Neubránila jsem se a opatrně jsem se ho dotkla, přičemž se mi na rtech objevil malý úsměv. 

,,Callie? Jsi doma?" byl to jeho hlas, co mě znovu vrátil do reality. Pomalu jsem vyšla z ložnice a ihned si ho všimla. Svlékal si své sako, které přehodil přes křeslo a pak si mě všiml. ,,Je vše v pořádku? Jak dlouho už jsi doma?" zamračí se starostlivě a ihned ke mně přejde. 

,,Nebylo mi dobře, tak jsem si vzala volno, abych se vyspala," přiznám. ,,Chrisi, musím ti něco říct. Hned teď," povzdychnu si. Nechápavě nakrčil obočí. 

,,Callie, stalo se něco u doktorky? Jsi v pořádku?" v jeho očích se mihlo zděšení, takže jsem ho okamžitě chytla za ruku a políbila ho na klouby. 

,,Čekám dítě, Chrisi. Já- Jsem těhotná," vyhrknu. Chvíli na mě zmateně hleděl, než mu došla má slova. Okamžitě se celý rozzářil a do očí se mu nahrnuly slzy. 

,,Je to pravda? My budeme mít dítě?"  vydechne. S úsměvem přikývnu a při pohledu na jeho slzy kutálející se mu po tváři, jsem se rozbrečela s ním. Bez váhání si mě přitáhl do polibku a obmotal své dlaně kolem mého pasu. ,,Miluju tě, miluju tě, miluju tě. Nekončně moc tě miluju. Vás oba," jeho dlaň sjede na mé břicho, ke kterému se ihned skloní. Vyhrne mé triko a přitiskne své rty na mou kůži. ,,Ahoj prcku," znovu mu z očí ukápnou slzy, které ale ihned setře. Přitiskne se tváří na mé břicho a rukama mě obejme. Klečel tam přede mnou, s tváří u mého břicha, kde den co den rostlo naše dítě a já ho prsty hladila ve vlasech. ,,Callie," vydechne do ticha. Ani nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale chtěla jsem tak zůstat už navždy. ,,Vezmi si mě," vydechne. Odtáhne se ode mě a vzhlédne k mým očím. 

,,Cože?" vyhrknu překvapeně. 

,,Už jsem se tě chtěl zeptat dříve, ale pořád nebyla ta správná doba," vysvětlí, přičemž dojde do ložnice. Za chvíli z ní vyjde i s mordou krabičkou v ruce. Znovu si přede mě klekne a mé ruce ihned vystřelí k ústům, abych nevykřikla radostí. ,,Lilien Callie Montgomery, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?" pronese svým chraplavým hlasem a otevře malou krabičku, ve které se nacházel krásný prstýnek. 

,,Samozřejmě, že ano," zasměju se, přičemž se mi z očí draly další slzy. Okamžitě jsem padla na kolena a Chris mi nasadil prsten. Zkrátil tu vzdálenost mezi námi a láskyplně mě políbil. ,,Miluju tě," šeptnu a položím svou dlaň na jeho neoholenou tvář.

,,A já miluju tebe."

Konec :)

Doufám, že se vám příběh líbil a nejste zklamaní z jeho konce... Jinak chci všem hrozně moc poděkovat za všechny krásné komentáře i hlasování, protože to vy mě každý den posouváte dál a dál. Vždycky, když mi sem dolů napíšete nějaký krásný komentář, úplně mě to nabudí, abych v tom pokračovala. Tak znovu všem moc děkuji a doufám, že se uvidíme u mého jiného příběhu :))

Jinak, abych se vyjádřila k častému dotazu: Zatím neplánuji pokračování, protože mám spoustu jiných rozdělaných příběhů i nápadů na nové... Netvrdím, že tohle je úplný konec, ale v nejbližší době pokračování nečekejte. 

Ily;*