Close to you ✓

-5-

Bylo něco po třetí, když jsem se probudila z mé kocoviny. Dala jsem si studenou sprchu a nacpala do sebe nějaký ten pozdní oběd. Jenže pocit viny a studu mě stále neopouštěl. Musela jsem něco vymyslet. 

,,Tati?" ozvu se do mobilu. 

,,Co se děje, holčičko?" jeho hlas doputuje až k mému srdci, které ihned zalije svou láskou. Chybí mi tu. 

,,Když bys udělal jakoukoli hloupost svému sousedovi a chtěl mu to nějak vynahradit, jak bys to udělal?" položím tu nejdivnější otázku, kterou kdy kdo mohl slyšet. 

,,Ehm myslíš jako žena nebo jako muž? Protože jako chlap bych ho nebo ji pozval na drink či pivo," pronese zamyšleně. Kdybych Chrise pozvala na drink, myslel by si určitě, že po něm jedu nebo tak. 

,,A něco méně vybízejícího?" opřu se o linku a pohlédnu na svou lednici. ,,Co takhle buchta?" napadne mě. 

,,To by šlo. Tvá babička dělávala vynikající bublaninu. Chceš poslat recept?" úplně slyším, jak se usmívá. 

,,Dobře. Děkuju," i mé rty se roztáhnou do úsměvu. ,,Tak zatím tati," hlesnu a ukončím hovor. Hned, jak mi přišel recept, jsem se dala do pečení a k tomu jsem si pouštěla písničky. Když byla buchta hotová, naskládala jsem jí do krabičky a pár kousků si nechala stranou pro sebe. Nevím proč, ale trochu jsem se upravila v zrcadle a pak znovu zaklepala na jeho dveře. Když mi otevřel, měl na sobě upnuté tepláky a černé běžecké triko. ,,Ruším?" pozvednu obočí. 

,,Zrovna se chystám jít běhat. O co jde?" sjede mě pohledem, přičemž mé tváře změní barvu do ruda. 

,,Chtěla bych se omluvit za tu noc a tak jsem ti upekla bublaninu," natáhnu ruce i s krabičkou a on do ní překvapeně pohlédne. Jeho oči se okamžitě rozzáří a na rtech se mu vykouzlí úsměv. ,,Je ještě trošku teplá, ale až se vrátíš z běhu, mohla by být vychladlá," dodám a on si jí ode mě konečně převezme. 

,,No nevím, co na to říct. Žádný ze sousedů mi buchtu ještě neupekl," ušklíbne se nad výrazem buchta, díky čemuž mé tváře ještě více zčervenají. ,,No a nechceš jít běhat se mnou?" pozvedne obočí. Já se ale okamžitě rozesměju, jelikož já a běh nejdeme dohromady. 

,,Nesnáším to," vysvětlím. 

,,No tak. Určitě jsi nezažila tu největší krásu běhu. Slibuju, že se ti to bude líbit," opře se o futra dveří a já si hlasitě povzdechnu. Představa, že bych měla celou cestu výhled na jeho dokonalý zadek i tělo je lákavá. Navíc jsem si už delší dobu říkala, že bych mohla pro své tělo něco udělat. 

,,Dobře, ale jen jednou," vydechnu nakonec a zavřu se ve svém bytě. Z nejhlubšího kouta své skříně vytáhnu legíny, triko i běžecké boty. Vlasy si sepnu do culíku a ještě si na sebe hodím slabou mikinu, kterou si nechám rozepnutou. Musím se trochu uchechtnout nad svým odrazem v zrcadle. Dříve jsem se zapřísahala, že běhat nikdy nebudu a teď stačí jen jeden soused a já se celá změním. 

,,Jdeme!" zaklepe mi na dveře. Ještě rychle popadnu klíče a vyjdu ven na chodbu. ,,Pěkný úbor," sjede mě znovu pohledem. Pak se ale ozve cinknutí výtahu, do kterého oba nastoupíme. V tichosti dojedeme do přízemí a vyjdeme ven z budovy. ,,Dobře, takže nejprve se protáhneme, abych zítra vůbec vylezli z postele," stoupneme si na trávník vedle budovy a začneme si protahovat svaly. Po rozcvičce se konečně dáme do běhu směrem na pláž. Zabralo to dost úsilí, ale nakonec jsem to celé zvládla a navíc jsme stihli západ slunce na pláži. ,,Takže?" zastavíme se u dveří do mého bytu. 

,,Dobře, nebylo to tak špatné," přiznám a odemknu si byt. 

,,Beru to jako zápis do mého kroužku," ušklíbne se a já na něj nechápavě pohlédnu. ,,Chodím každý den běhat a ty začne se mnou," mrkne na mě a já vykulím své oči. ,,Uvidíme se zítra odpoledne," naposledy se na mě pousměje a pak zapadne do vedlejšího bytu. Nemůžu uvěřit, co jsem to právě udělala. On a já každý den. Plus běh. Kruci. 

Mrzí mě, že jsem tak dlouho nevydala kapitolu, ale měla jsem takový ten spisovatelský blok u téhle knížky a nějak jsem nevěděla, co psát. Vím, že tahle kapitolka je o ničem, ale slibuju, že brzy to začne být zajímavé.