Close to you ✓

-2-

Hned, jak jsem rozrazila dveře od svého bytu, jsem měla chuť hodit do sebe panáka, jelikož v mé malé kuchyni u skříňky, kde byl zabudovaný kohoutek s vodou, byla na podlaze obrovská louže. A hned, jak jsi dřepla a otevřela dvířka, na mé vystříkl proud vody z jakési hadice. Výborně. Den o ode dne lepší. Odhodila jsem svou kabelku a pokusila se to nějak utěsnit, aby to neteklo, ale marně. A pak jsem dostala ten šílený nápad. Došla jsem ke dveřím kousek od těch mých a lehce zaklepala. Nic se neozývalo a tak jsem zaklepala hlasitěji. Chvíli to trvalo, ale nakonec se ozvalo odemykání a poté se přede mnou objevila dokonalá tvář Chrise Parkera. I s jeho dokonalou hrudí. 

,,Ou, Callie," překvapeně vyhrkne a někam si odskočí. Když se vrátí, má na sobě i tričko, což mě na jednu stranu mrzí, protože, a to bych klidně odpřísahala před samotným bohem, ten pohled byl dokonalý. Na druhou stranu se ale konečně můžu soustředit a sdělím mu tak svůj problém. Hned vběhne ke mně do bytu a první, co udělá, vypne vodu v celém bytě. Pak nakoukne pod můj dřez. ,,Dobře. No myslím, že to bych zvládl opravit," vystrčí hlavu ze spárů skříňky a pak mě sjede pohledem. ,,Když se ovšem převléknete," trochu nechápavě sjedu zrakem na své oblečení a hned pochopím. Voda mě celou namočila a tak trochu mi přes ty tenké šaty je vidět mé spodní prádlo. Rychle jsem odskočila do pokoje, kde jsem na sebe hodila tentokrát legíny a nevytahané triko. Aby neměl připomínky. ,,Mohla byste mi podat nějaké nářadí?" ozve se s mým příchodem do kuchyně. Vytáhnu Joshovu krabici poslední záchrany a nechám ji vedle sebe na lince. Já se zatím opřu a pohlédnu na jeho dokonalá zády, která se s jeho pohyb napínají. Děkuji, že někdo vymyslel tělo obepínající trička. ,,Máte tam klíč?" 

,,Ehm, netuším, co by to mělo být," jak jsem říkala, nářadí totálně nerozumím. Ale možná jsem měla. Chris se totiž zvedne a neuvěřitelně moc se ke mně přiblíží. Tak, že by se mezi nás vešel maximálně papír. Cítila jsem na své tváři jeho dech a mé tělo roztálo pod jeho dokonalou vůní. Tak mužná a sexy. Přesně pro něj. Čekala jsem, že něco udělá, ale on se přese mě jen natáhl ke krabici, ze které následně vytáhl, jen hádám, ten klíč. Moc dobře věděl, co mi tím způsobuje, ale přesto si se mnou zahrával dál. Jak podlé. Pro jistotu jsem si sedla k jídelnímu stolu a tentokrát sledovala jeho pozadí, které na mě doslova volalo: ,,Pojď blíž a můj pán ti ukáže, co umí." 

,,Bylo to jen povolené. Stačilo do toho strčit třeba nějakým přípravkem. Majitelé, co tu byli před tebou si s tím zřejmě hráli, ale už by to mělo být v pořádku," zvedne se a vrátí nářadí do bedny. 

,,Udělala bych vám, jako poděkování kafe, ale tak trochu se mi rozbil kávovar, takže-" nechám větu nedokončenou a taky se zvednu. 

,,Takže tu kávu udělám já a přinesu jí," zasměje se a odejde z mého bytu. Já si jen poslušně sednu a vyčkám, než přede mě postaví šálek s pořádnou dávkou energie. Výborně. Zase dneska neusnu. ,,Takže proč New York?" začne konverzaci. Zřejmě chtěl být jen zdvořilý. 

,,Práce. Teda už od mala jsem měla sen, že se přestěhuju do nějakého velkoměsta, najdu si práci, byt a postavím se na své nohy a tak tu jsem," pokrčím rameny a uskrnu si z té nejlepší kávy, co jsem kdy pila. ,,A proč vy a New York?" 

,,Narodil jsem se tu a tak nějak to tu nedokážu opustit," uchechtne se a pak se rozhlédne po mém bytě. ,,Poměrně malý na holku jako ty," a znovu vtipkuje. Dobře, jak chce. 

,,A od kdy si my dva tykáme?" pozvednu na něj pobaveně obočí a on se znovu rozzáří, jako sluníčko. Myslím, že pošťuchování je to, co ho naplňuje. Takže mi to nevadí. 

,,Od té doby, kdy jsem ti já spravil potrubí a pak i udělal kávu, která má být poděkovaní pro mě," je vůbec možné, aby měl někdo tak dokonalý úsměv? A je to legální? Protože si jsem celkem dost jistá, že to zavinilo a zaviní nejednu srdeční zástavu. 

,,Dobře. Jsem Callie," natáhnu k němu ruku a on mi jí taky podá. 

,,Chris. A víš, že na tykání se lidé líbají?" ušklíbne se a já musím s úsměvem protočit očima. 

,,Nech si zajít chuť, sousede," pošlu mu vzdušnou pusu a dopiju poslední doušek své kávy. ,,No děkuji za kofein a brzy na viděnou," zvednu se a naznačím mu, že už by měl odejít. 

,,Ty mě vyhazuješ? Po tom všem, co jsme spolu prožili? Jak bezcitné," herecky na mě přihmouří oči a vyjde z mého bytu. ,,Ten kávovar bych dal do opravny, protože já už ti kávu nikdy neudělám," vítězně se ušklíbne a já pobaveně zakroutím hlavou. 

,,Zlato, stejně stála za nic," našpulím na něj rty a on nevěřícně vydechne. Nechápu, že jsem to vůbec dokázala vyslovit. Byla totiž vynikající. 

,,Těhlech slov budeš litovat," a pak odejde a zapadne do svého bytu. Pak uslyším bouchání na naší společnou zeď a jeho hlas. ,,Ještě o ní budeš škemrat," a nad tím se nezastavitelně rozesměju. 

Nahoře Callie slintající nad Chrisovým tělem :D