Close to you ✓

-12-

,,Takže jsi připraven zažít ten nejlepší víkend v tvém životě?" i s kufrem jsem zaklepala na dveře mého souseda a ihned se rozzářila, když mi otevřel. Vypadalo to, že i on už je připravený, jelikož byl oblečený a za ním na zemi jsem zahlédla sbalenou tašku. Měl na sobě roztrhané džíny, bílé triko, pod kterým se rýsovalo jeho perfektní tělo a těsně než jsme šli si oblékl černou bundu, která jeho vzhledu dodávala tu šťávu a jiskru. 

,,Co?" uchechtne se, když si všimne, že ho pozoruju i při zamykání dveří. Jen nenuceně pokrčím rameny a pak se jen lhostejně otočím a přivolám výtah. ,,Doufám, že je tvá rodina připravena poznat takového krasavce, jako jsem já. Jen, aby ti vůbec věřili, že se známe," zažertuje, čímž si ode mě vyslouží ránu do jeho pevné hrudi, která zřejmě bolí víc mě, než jeho. Hned, jak jsme vyšli z budovy, jsem zamířila ke svému auto, přičemž se ale Chris zasekl. ,,My pojedeme tvým autem?" zamračí se. Nechápavě pozvednu obočí a založím si ruce na hrudi, abych ho pobídla k námitkám. ,,Nic proti, ale to auto je kraksna," pronese. 

,,Hej!" probodnu ho pohledem a ihned se otočím ke svému autu, které pohladím. ,,On to tak nemyslel," šeptnu. Chris se za mnou uchechtne, čímž zase upoutá moji pozornost. ,,Máš lepší nápad?" rozhodím rukama a dám mu tím prostor na jeho návrhy. 

,,Tak třeba moje auto," pravý koutek úst mu vystřelí do vzduchu, takže jeho výraz působí víc provokativně. ,,Moc s ním nejezdím," dodá, když si vlastně uvědomím, že on má auto taky. Poraženecky přikývnu a nechám se zavést k jeho autu. Jak bych mohla předpokládat, bylo to pěkné lesklé černé auto, na které by v podstatě mohl balit holky. 

,,Proč že s ním vlastně nejezdíš?" vydechnu nechápavě. Nechám ho, aby mi uklidil tašku do kufru a pak mi otevře dveře od spolujezdce, kam si nastoupím. Rychle oběhne auto a usedne vedle mě za volant, kde ihned nastartuje auto. 

,,Mám ho rád, dost mi trvalo, než jsem si na něj ušetřil, ale zkrátka se bojím, abych ho nezničil. Byl to takový můj dětský sen, který jsem si splnil," sdělí mi a rozjede se směrem do mého rodného městečka ve státě Ohio, Waverly. V autě započalo ticho, které občas přehlušil motor auta nebo troubení z venčí. Nestydatě jsem se natáhla a pustila rádio, ze kterého se hned ozvala jedna z mých oblíbených písniček. 

,,Tu mám ráda," rozzářím se. Nevím, co mě to popadlo, možná to bylo tím, že jsem se v tom autě cítila vážně příjemně, začala jsem si potichu prozpěvovat. Chris odtrhl na minutu zrak ze silnice a usmál se. 

,,Umíš zpívat," vydechne celkem překvapeně. ,,Zvláštní, že to nevím, když máme tak tenké zdi," ihned nad jeho slovy zrudnu a ztichnu. ,,Pokračuj," pobídne mě, ale já zakroutím hlavou. ,,No tak!" znovu na mě pohlédne, ale když jsem pořád zticha, pootevře ústa a začne hlasitě zpívat text písničky. Znělo to vážně dobře, dokud nezměnil hlas na směšný, aby mě rozesmál a já se k němu přidalo, což se pak stalo. Zhruba v půli cesty, když uběhli asi čtyři hodiny, jsme oba mlčeli. Víc jsem se zabořila do sedačky a natočila se tak, abych na Chrise viděla a mohla ho pozorovat. Vypadal klidně a šťastně. Svalnatýma rukama držel volant, vlasu mu díky větru, který dovnitř proudil skrz okénko, lehce poletovaly a na rtech mu visel malinký úsměv. I přes to, že se nic moc nedělo a převážně jsme si celou cestu povídali nebo si zpívali, byla jsem unavená a začaly se mi klížit oči. Nakonec jsem tomu podlehla, víčka mi klesla a já usnula. ,,Callie, vzbuď se," ozve se něčí hlas Zmateně otevřu oči a rozhlédnu se kolem. Stále jsem byla v autě, ale okolí mi bylo povědomé. 

,,Kde to jsme?" pořádně se posadí a všimnu si, že jsem na sobě měla položenou Chrisovu bundu. 

,,Už v Ohiau. Vlastně kousek od Waverly, takže budu potřebovat pomoct s navigací. Spalo se ti dobře? Vypadlo to, že ti byla zima, tak jsem ti půjčil bundu. Snad to nevadí," pousměje se. 

,,Ne, děkuju," hlesnu. Zahledím se z okénka a vážně jsme tu byli. Už ani nevím, kolikrát jsem tudy projížděla. Zase jsem zahlédla tu známou ceduli, kde stálo: Vítejte v městečku Waverly ve státě Ohio! 

Tak nějak jsem Chrisa navedla, až jsme nakonec zastavili u mého rodného domu, který vypadal krásně. Zahrada kolem byla více upravená a vedle domu jsem zahlédla tátu, který akorát sekal dříví do krbu. V tichosti jsme vystoupili, Chris nám vzal tašky a pak jsme prošli brankou na zahradu. 

,,Tati?" zvýším trochu hlas, aby si mě všiml. Ihned zasekne sekeru do jednoho z polen a dojde ke mně. 

,,Konečně jsi tu. Pojď ke mně," přitáhne si mě do náruče a pevně mě obejme. Bylo fajn být zase u táty, doma. 

,,Doufám, že si ještě pamatuješ Chrise, mého souseda a kamaráda. Říkal si, abych si někoho přivedl," pokrčím rameny. 

,,Jistě. Rád vás zase vidím, Chrisi. Myslím, že vzhledem k okolnostem si můžeme tykat, takže mi říkej Bene," podají si ruce a pak nás táta zavede dovnitř. ,,Bratr by tu měl brzy být. Jsou s jejich knězem a domlouvají si sliby. Každý si chce napsat ten svůj," vysvětlí. Jen chápavě přikývnu. ,,No nevěděl jsem, že s sebou někoho přivedeš, takže jsme ostatní pokoje už pronajal ostatním, takže se budete muset vejít do tvého starého. Ukážu ti, Chrisi, kde máme na půdě jednu starou matraci, aby sis jí mohl snést dolů," poplácá ho po zádech a oba zmizí v druhém patře. Já se zhluboka nadechnu vůně domova a rozhlédnu se. Nic se tu nezměnilo. Teda kromě toho, že se tu všude povalovaly svatební ozdoby a podobně. Vyšla jsem schody do druhého patra a zamířila k sobě do pokoje. Byl přesně takový, jako když jsem ho opustila. Obě naše tašky jsem posadila do rohu a sedla si na mojí postel. Rozhodla jsem se, že se převléknu a vybalím si. Ve chvíli, kdy jsem si ale přetáhla své triko přes hlavu, se rozrazily dveře, ve kterých se objevil Chris i se svojí matrací a když mě uviděl, pootevřel pusu a ani se nehnul. 

,,Ehm," odkašlu si. 

,,Jasně, promiň. Vycouve a zavře za sebou dveře. Rychle se obléknu  a pak křiknu, že může dovnitř. 

,,Uděláme si nějaká pravidla. Pokud budou dveře zavřené, budeme klepat. Dobře?" pozvednu obočí, přičemž se Chris ušklíbne. 

,,Dobře," přikývne. ,,Ale myslím, že to je zbytečné," šeptne blízko u mě. ,,Tvůj táta chce pomoct na zahradě, takže se zřejmě uvidíme později," sebejistě na mě mrkne a pak opustí můj pokoj a nechá za sebou svou vykolejenou sousedku, která s ním má celý víkend sdílet jeden malý pokoj. 

Doufám, že vás tenhle příběh ještě baví :D Jinak kdo se těší na zítřek? Pondělí... :/