Close to you ✓

-24-

,,Už se to nese," objeví se v obýváku Beca s hrnkem horkého čaje, který mi vzápětí hned podala. ,,Půjdu zkontrolovat Ashe," pronese směrem k mému bratrovi, který s úsměvem přikývne. Jakmile se ale podívá na mě, úsměv mu opadne a tvář se změní na ustaranou. Ash je jejich měsíční syn. Už na svatbě věděli, že je Beca těhotná, ale tajili to, dokud to šlo. 

,,Tak co se stalo?" vydechne ustaraně a položí svou ruku na mé koleno. Polkla jsem všechny vzlyky a zhluboka se nadechla, abych zahnala slzy, co se draly na povrch. 

,,Rozešla jsem se s Chrisem," hlesnu a ihned se mi stáhne hrdlo. 

,,To nechápu. Vypadali jste tak šťastně," zamračí se zmateně. Rychle jsem se napila a pak se znovu nadechla. 

,,Pohádali jsme se. On chce dítě, ale já na to nejsem připravená. Kromě toho, že jsem ještě mladá a chci to v práci někam dotáhnout, tak jsme s Chrisem krátce," vysvětlím. Matt chápavě přikývne a pohlédne někam před sebe, aby se zamyslel. 

,,Proč ale myslíš, že jste se hned rozešli? Občas se stává, že se lidi pohádají tak, že jeden z nich na nějakou dobu odejde. Víš, kolikrát jsme se s Becou takhle pohádali?" uchechtne se, ale mě do smíchu nebylo, což hned pochopil a radši znovu zvážněl. 

,,Řekla jsem mu, že s ním končím. Pokazila jsem to," vzlyknu a po tváři mi steče pár slz, které ale ihned hřbetem dlaní setřu. 

,,Pokud tě Chris vážně tak miluje, zamyslí se a nakonec tě pochopí. Určitě to bude v pořádku. A do té doby tu klidně můžeš zůstat s námi," obejme mě a svou zabořím do jeho trika. Ještě chvíli jsme si povídali, dokud jsem nedopila čaj a Beca nesešla dolů. 

,,Připravím večeři a ty zatím Callie ukaž její pokoj," rozkáže svému muži, který ji poslušně poslechne. Vezme mou tašku a rozejde se po schodech do patra. Já jsem ho následovala a nakonec jsme skončili v pokoji pro hosty. 

,,Kdyby něco, ložnici máme na konci chodby a hned naproti je Ash, takže musíš být potichu. Můžeš tu být, jak dlouho jen chceš," líbne mě do vlasů a položí mou tašku na postel. 

,,Děkuju," šeptnu a on se jen pousměje. Nechal mě samotnou v pokoji, abych si vybalila, ale já si místo toho vytáhla mobil, na kterém ale nebyl ani jeden nepřijatý hovor, což mi znovu vehnalo slzy do očí. Zahodila jsem ho někam na postel a radši se dala do vybalování. Pak jsem si opláchla obličej, který byl více opuchlý, než obvykle a sešla dolů. Pomohla jsem Bece prostřít stůl a pak jsme se společně navečeřeli. 

,,Můžeme si pustit nějaký film," navrhne Matt po jídle. Beca s úsměvem přikývne, ale já jejich návrh odmítnu. Potřebuju být chvíli sama. Dám si proto krátkou sprchu a v Chrisově triku, které jsem v tom spěchu sbalila, jsem si lehla do postele. Nos jsem zabořila do jeho kusu oblečení, které vonělo po něm, z očí mi stékali slzy a já tiše vzlykala do polštáře, abych nevzbudila Ashe. Už ani nevím, jak dlouho jsem tam takhle schoulená ležela, ale nakonec mě přemohla únava a já usnula. 

Když jsem se ráno probudila, bolela mě hlava a cítila jsem, že jsem určitě celá opuchlá. Venku bylo zataženo, takže každou chvíli začne pršet. Zdálo se, že i to počasí se cítí stejně jako já. Šouravým krokem jsem přešla do koupelny, kde jsem se dala alespoň trochu do kupy a pak se převlékla do pohodlného oblečení. Jakmile jsem sešla dolů a můj pohled spadl na šťastnou rodinku mého bratra, bylo mi ještě hůř. Bratr dělal u plotny svá proslavená míchaná vajíčka, zatímco Beca seděla na jedné ze židlí a krmila svého syna. Do toho v pozadí hrála hudba. 

,,Dobré ráno," všimne si mě Beca a s úsměvem mě pozdraví. Bratr její slova zopakuje a já jen kývnu hlavou. Sednu si ke stolu a Matt přede mě ihned postaví jednu porci snídaně i s kávou. Kávu jsem vypila celou, ale vajíček jsem snědla sotva půlku. Mé tělo bylo plné slz a bolesti, takže na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Jestli jsem si včera myslela, že tu bolest nevydržím, nevím, co budu říkat dnes, protože je to stokrát horší. Hned po snídani jsem se vrátila do svého pokoje a zalezla zpět do postele. Nemohla jsem nic dělat, a tak jsem jen ležela, hleděla do stropu a přehrávala si dokola včerejší odpoledne. 

,,Callie, můžu dál?" ozve se klepání a hned na to bratrův hlas. Nesouhlasně zabručím, ale on i přes to vstoupí dovnitř. Nechápu, proč se tedy vůbec ptal. ,,Nemůžeš se tu celé dny jen válet. Chápu, že tě to bolí, ale tímhle to jen zhoršuješ. Vstaň," přikáže mi. Já si svou tvář ale přikryji dekou a snažím se nevnímat jakoukoli realitu. Z vteřiny na vteřinu se deka ocitne někde na zemi a můj bratr si mě přehazuje přes rameno nesouc mě do přízemí. 

,,Matte, dej mě dolů!" praštím ho do zad, ale on mě nepustí, dokud nedojdeme před dům. 

,,Půjdeme se projít," Beca mi předá kočárek s malým Ashem a sama se pak chytne Matta. S protočením očí se rozejdu a před sebou tlačím kočárek. Matt něco vyprávěl, ale já ho moc nevnímala. Rozhlížela jsem se po krajině kolem nás, dýchala čerstvý vzduch a především jsem stále sledovala spící tvářičku mého synovce, který si v poklidu užíval procházku. Byl tak roztomilý a nevinný, až by si člověk pomyslel, že mít dítě není zase tak špatné. Jenže pak se mi hned vybaví ty probrečené noci, kdy se ani jeden z nás nevyspí, ta samota, kterou pocítím, kdykoli by Chris odešel do práce a vrátil by se až večer a navíc ta prázdnota, kterou do teď vyplňovala má práce a psaní. ,,Nechceš Chrisovi zavolat?" ozve se Matt a vyvede mě tak z mých myšlenek, které si schovám do šuplíku na později. 

,,Ne," zakroutím hlavou a zrychlím krok, jelikož už jsem viděla dům mého bratra. Nebudu za Chrisem dolézt, protože já nic špatného neudělala. Pokud mě miluje, přijde za mnou on sám. 

Je sice středa, ale jaké máte plány na víkend? :))