On My Own - Larry

Four

Zničeně jsem si povzdechnul, zabouchnul za sebou vchodové dveře a hned jak to jen šlo, jsem sebou hodil do postele. Školní batoh letěl do kouta pokoje, jen zničený, ale už suchý skic, mi zůstal v rukou.

Přejel jsem palci přes dekoraci na jeho zkroucených deskách. Měl jsem ho opravdu rád, už jen několik málo stránek a byl by celý zaplněný, takže bych si musel tak jako tak pořizovat nový. S rozdílem, že teď jsem přišel o všechny své kresby. Tedy, vlastně skoro o všechny.

Vtipné na tom bylo, že ta jediná kresba, co vydržela a nepoškodila se, byla přesně ta z dnešního rána. Skic lahví na vodu a hodinek. Hodinky a iniciály H. S.

Frustrovaně jsem zavrčel, když se mi do mysli znovu vkradla kudrnatá hlava.
Všechno je to přece jeho chyba, tak proč cítím vinu za to, že jsem na něj byl hnusný? To on za to mohl, kdyby si uměl ohlídat ten pitomej míč, nic z toho by se nestalo. Ale s tím se vypořádám, uklidňoval jsem se v duchu.

„Je to- byl to, jenom skic," zašeptal jsem, „Můžu si koupit nový." Všechno to zvládnu.

Všechno zvládnu sám.

Projel jsem si rukou vlasy a v hlavě si přehrával to málo, co jsem Harrymu řekl.
Nerozumím tomu, proč se na mě pořád snaží být milý. Nikdy jsem mu nedal důvod, snad jsem mu jen pomohl najít zastávku.

Měl jsem chuť ho najít, přitáhnout si ho k sobě a zařvat mu do ucha, ať se stará o sebe, že nepotřebuji jeho slova, lítost ani společnost. Že nepotřebuju jeho a ať mě ignoruje zase tak, jako to zvládal po celé dva roky. Už mi zničil skic a já opravdu doufal, že je to poslední vzpomínka, kterou s ním budu mít spojenou. Že mě už nepozdraví, až příště vejdu do třídy, že už se neotočí za mým hlasem, když promluvím.

Pozornost jsem znovu obrátil na skic a prsty jsem se jemně dotkl vážky, která byla vtisknutá do tvrdých papírových desek. Bylo mi na nic.

Do uší jsem si dal sluchátka a zkroucený do klubíčka jsem společně se skicem v náručí upadnul do hlubokého bezesného spánku.

- - -

„Ty pořád řešíš toho prcka?" pokroutil Niall nad kudrnatým hlavou. „Už to nech být, nebyla to jenom tvoje chyba. Kriste- je to tělocvik, kreslení tam ani nemělo co dělat."

Harry se zamračil a chtěl Nialla okřiknout, když mu do toho skočil Zayn.
„On má pravdu, Harry," pokýval na Nialla hlavou, „Vždyť se ani nesnaží- nikdy tělocvik nezkusil, vždycky se jen vymluví a celé hodiny sedí na prdeli."

„Přestaňte o něm mluvit tak zle," zlobil se Harry, „Určitě má proto, proč necvičí, své důvody. To nemusí zajímat nikoho z nás. Taky byste se chtěli nějak zabavit, ani jeden z vás by nevydržel dvě hodiny sedět a nic nedělat."

„Proč se ho zastáváš?" zeptala se zmateně Megan, sedící v rohu.

S celou partu, zahrnující Megan, Harryho, Zayna, Nialla (a Liama, který ten den ale musel brzo domů na nějakou rodinnou sešlost) se rozhodli pro odpolední poflakování. Seděli v jedné z drobných kaváren nedaleko od školy, upíjeli svoje nápoje, bavili se a hráli na mobilech. Obyčejný příjemný den, kdyby se do toho ale neustále nevměšovaly komentáře na Louise.

Harry se pohodlněji opřel do sedačky, lokty se opíral o desku stolu. „Já se ho nezastávám," bránil se.

 Megan zvedla pohled od telefonu a s úšklebkem pozvedla obočí.
„Já- jenom vysvětluji, že není důvod ho urážet. Měl blbý den a já jsem tomu moc nepomohl," mumlal Harry.

„Jinak řečeno, ho obhajuješ- zastáváš se ho," ušklíbl se Niall.

„No tak fajn," rozhodil Harry poraženě rukama, „A co na tom, je fajn, jenom trochu plachý. Chtěl jsem tím prostě jen říct, že mě to s tím jeho skicem mrzí, nedokážu si představit, kolik jeho času jsem tím vyhodil z okna. Taky někdy kreslím, vezme to hodně čas. Chtěl bych mu to nějak vynahradit."

„Ale my chápeme, že tě to mrzí, Harry," řekla konejšivým hlasem Megan. Odložila mobil na stůl a zadívala se na Harryho.

„Jenom jsme mysleli, že už se o tom prostě nemusíme bavit, chápeš? Dořešeno." Niall se Zaynem souhlasně zamručeli.

Harry rezignovaně svěsil ramena a zadíval se do země. Chvíli bylo ticho, než si Megan povzdechla a znovu upoutala kudrnáčovu pozornost.

„Hey, pokud vážně tolik stojíš o to mu to vynahradit, proč nezajít někam do obchodu a nekoupit mu nový skic?" povzbudivě se na něj usmála.
Podíval se na ni a opětoval úsměv.
„Myslíš, že s tím bude v pohodě? Tu práci mu tím přece nevrátím."
„Lepší než omluva, je omluva a dárek, věř mi," zasmála se Megan.

„Nějak si vymněknul, Harrísku. Je to jen kluk ze třídy a ty jsi navíc v právu, nemusíš mu kupovat dárky. Chováš se jako holka," posmíval se Zayn.

 „Prosím?" okřikla ho pobouřeně Megan.

 „Je to pravda, jsi větší chlap než Harry, Megan," zasmál se Zayn.

 Harry dotčeně vypísknul a praštil Zayna po hlavě nabídkou nápojů, která ležela na stole před ním. Niall s Megan se rozesmáli a raději schovali menu k sobě na sedačku, aby někoho dalšího nelákalo někoho uhodit.
„To není pravda! Není to dárek v tomhle smyslu!" zčervenal Harry, „Kdybys někomu něco zničil, taky bys mu to chtěl nějak vynahradit!" bránil se.
Ostatní se jen smáli a dál pošťuchovali rudého Harryho, než se vrátili k normálnímu rozhovoru.

A Harry byl konečně spokojený. Po celou dobu nemohl z hlavy vyhnat představy Louise a toho, jak se bude tvářit, až se mu znovu omluví a podá mu jeho nový skic. Nehodlal na něm šetřit. To, co se stalo, ho trápilo, nehledě na to, jestli byl v právu nebo ne, jak říkal Zayn. Přál si, aby si mohli být s Louisem bližší. Vyzařovalo z něj něco, co nikdy dřív neviděl, ale nedokázal vysvětlit ani pochopit, co to je. Přál si, aby spolu mohli trávit víc času, aby ho mohl poznat a možná i to, aby se stali přáteli.
Přehlížel ho dlouho, ale v duchu si říkal, že ty dva roky už stačili. Bylo na čase zjistit, co je Louis Tomlinson zač.

- - -

Hola!
Ano, to jsem znovu jenom já.

Chci jen říct, že jsem teď měla docela těžké období a stalo se pár věcí, s kterými se budu muset vypořádat. Proto je možné, že bude příběh postupovat velmi pomalu, protože teď opravdu nemám na to myslet na svůj příběh, když se toho v mém životě tolik stalo.
Budu se snažit psát dál, jenom to nejspíš nepůjde tak, jak jsem původně chtěla.

Moc se omlouvám. 

Doufám, že jste všichni šťastní, protože nikomu nepřeju, aby se cítil tak, jako jsem se musela několik posledních dnů cítit já. 
Školní rok se řítí k nám, což je další pro mě velmi negativní věc.

Ale co už, nějak se to zvládnout musí. Uvidíme. Hodně štěstí všem a hezký večer :)