On My Own - Larry

Twenty Two

Flashback

Když Bethany po víkendu znovu přišla do školy, nepřekvapilo ji, že lavice Tanji byla prázdná. Záležitost s Louisem byla přece jen stále poměrně čerstvá, pouhé dva dny stará.

Bethany čekala, že se jen Tanja potřebuje doma vyvztekat a uklidnit, protože jí nebylo vyhověno, ale když se ve škole neobjevila ani po týdnu, začala si pomalu dělat starosti.

Dokonce i Louis se už po třech dnech vrátil do školy. Sice odmítal s kýmkoli mluvit a věčně chodil se sklopenou hlavou, ale tomu se ani nikdo nedivil.
Historka o zpackané krádeži se po škole rozšířila rychleji než mor.

Bethany začala pomalu litovat toho, co udělala, ale místo toho, aby začala cítit vinu vůči Louisovi, se jen styděla za to, že tím ublížila Tanje. Slíbila si, že už nikdy nic takového neudělá a že konečně přistoupí na to, co po ní žádala.

Jenže další víkend přešel a Tanja stále nepřicházela.

Bethany musela jednat. Nejen, že už ji ubíjely dny, kdy v lavici seděla sama, a dusno, které se rozprostíralo mezi ní a všemi ostatními členy party, ale také jí čistě a nesobecky Tanja chyběla. Neskutečně moc.

Vzpomínala na všechny ty chvíle, kdy se spolu smály nebo se navzájem podržely, ať už při testu nebo při situacích, kterými musely projít. Myslela na ni a do očí se jí draly slzy.

Možná proto, že už skutečně hluboce litovala toho, co udělala, možná proto, že jen chtěla zpátky svou kamarádku. To v tu chvíli nebylo podstatné.

Bethany se naposledy pohledem zkontrolovala v zrcadle. Upravila si účes, přehodila si tašku přes rameno a vydala se po schodech ke vchodovým dveřím. Zamkla za sebou a zhluboka se nadechla, namlouvajíc si, že vlastně vůbec není nervózní.

Byla připravená Tanje věnovat tu nejlepší omluvu, jakou byla kdy za život schopná splácat dohromady.

Poprvé byla schopná přiznat jí nahlas chybu.

Vykročila do prázdného sobotního rána, odhodlaná a plná adrenalinu.
Prošla dva bloky rodinných domků a vydala se přes malý park k osamělému domku stojícímu mezi pekárnou a obchodem s obuví.

Dům, v kterém Tanja žila, nebyl příliš velký. Měl sice i druhé patro, ale rozhodně nebyl větší, než v jakém žila Bethany.

Vstoupila na dlážděnou cestu k domu, ale čím blíž budově byla, tím pomaleji šla, až dokud se úplně nezastavila. Zmateně nakrčila nos a několikrát zamrkala.

Něco bylo jinak, ale dům musela ještě několikrát přejet pohledem, než ji došlo, co se změnilo.

Rty se jí stáhly do tenké linky, když znejistěla, couvajíc zpátky.

- - -

Vběhla do svého pokoje a zamkla za sebou dveře. Tašku odhodila ke stolu a sedla si na postel, z které se ale hned v následující vteřině znovu zvedla.
Nemohla vydržet sedět.

Chodila v kruzích po svém pokoji a hystericky si projížděla rukama vlasy. Po tvářích jí stékaly slzy, když nahlas a hořce brečela.

Byla šokovaná tím, co se stalo a šílela z toho, že ji nenapadalo jiné vysvětlení, než jaké se nabízelo hned z první ruky.

"Pokud se nic nezmění, končím," dunělo jí v hlavě.

Zalila jí nová vlna studeného potu, když se rozplakala ještě hlasitěji.
Tehdy tomu nerozuměla a chovala se k ní tak arogantně. Myslela si, že i když Tanju vyprovokuje a naštve, nakonec se stejně vrátí. Byla si tím naprosto jistá.

Vždyť, kam jinam by mohla jít? Ve městě byla jen jedna základní škola, a tam by je přece nemohla ignorovat do nekonečna. Při nejhorším by se jí prostě omluvila a vše by bylo jako dřív. Vůbec jí nenapadlo, že by to celé mohlo mít i jiný konec.

Jenže mělo. Nový, zcela nepředstavitelný scénář, který by Bethany nenapadl ani v nejhorších nočních můrách.

Plakala dlouho. Ustavičně, hodinu nebo dvě v kuse.

Oči měla v jednom ohni, byla zmatená a cítila se ublíženě.

Cítila se tak i Tanja po tom, co provedla Louisovi? Z celého srdce si přála, aby to nebyla pravda.

Poslední minuty už jen seděla na podlaze opřená zády o skříň. Koukala na svůj odraz v zrcadle, na rudé oči a ulepené tváře.

Přála si usnout a už víc neslyšet vlastní myšlenky, protože v tu chvíli, kdy došla k Tanjinu domu a kdy si konečně všimla prázdných květináčů a pustých oken, v kterých už nevisely záclony, věděla, že se změnilo něco zatraceně důležitého.

Nevěděla, co se děje, nikdo neodpovídal na ustavičné zvonění ani klepání, Tanja jí neodpovídala na zprávy ani hovory a čísla na její rodiče neznala.

Chtěla rychle odejít pryč, povědět o všem ostatním a zeptat se jich na to, co o tom vědí a jestli je Tanja náhodou nekontaktovala.

Už se otáčela a rozbíhala, když celou silou narazila do jakési dřevěné plochy, kterou svým tělem porazila a společně s ní se zřítila do mokré trávy.

Celá levá polovina těla jí brněla, odřela si lokty od pádu a na obličej se jí lepila stébla.

Na nestabilních rukou se opatrně zvedla do sedu, zkoumajíc předmět, do kterého narazila.

Bethany ztuhla a v hlavně jí pomalu začaly vířit myšlenky, které se rychle snažila umlčet.

Slzy jí začaly téct ještě před tím, než velkou dřevěnou ceduli otočila na správnou stranu.

Netušila, jak mohla přehlédnout něco tak důležitého.

Z červeně zbarvené plochy na ni křičela dvě obrovská bílá slova, která jí stáhla hrdlo a rozklepala ruce.

Na prodej

- - -

Nebudu se tajit tím, že na tuhle kapitolu nejsem dvakrát pyšná, ale vím, že bych se cítila hůř, kdybych ani tento týden nic nenapsala, takže prosím- buďte shovívavý. 

Máte se dobře? Zvládáte všechno? Brzo už to bude pouze deset týdnů do konce školy a já vím, že něco takového dost zvedne náladu. Sama nevím, jak se ohledně toho cítit.

Děkuju vám za obrovskou podporu a za všechny hvězdičky, kterých jen přes tento týden hodně narostlo.

Pořád příliš nerozumím tomu, že se omo líbí, ale dělá mi to skutečnou radost. Vy mi děláte radost.
Někdy je asi lepší nad věcmi tolik nepřemýšlet, že?

Takže tímto znovu děkuju každému z vás, každému zvlášť jakožto jednotlivci. 

Děkuju tobě za tvůj čas, který jsi věnoval čtení tohoto příběhu, děkuju za tvou ochotu hlasovat nebo komentovat, usmívat se u čtení nebo cítit prostě něco. Protože o tom příběhy podle mě jsou, aby vzbudily emoce a aby nám dali možnost cítit nebo prožít situaci, kterou bychom jinak nikdy v životě nemuseli zažít. 

Doufám, že nelituješ zažívání příběhu z mé hlavy a že budeš mít dobrý týden. Protože si zasloužíš být veselý a šťastný a plný dobré nálady. Zasloužíš si všechno, co chceš.