On My Own - Larry

Twenty Seven

*ve městě, mezitím co probíhal v antikvariátu rozhovor Louise a Harryho*

- - - 

Niall, Megan a Zayn se posadili do příjemných křesel rozestavěných okolo stolu, uvelebili se a začali se bavit o tom, co si objednají, než dorazí ostatní. Ani jeden z nich nezvedl ze stolu menu, všichni si pamatovali své favority, které si každý rok objednávali.

„Takže zatím jen nápoje?" ujišťovala se Megan, „nejspíš nepřijdou ani do hodiny."

„Nebudeme jíst, dokud nepřijdou všichni," potvrdil Zayn, „to vydržíme."

„Okay. Takže dvě horké čokolády a jeden zelený čaj," zopakovala si pro sebe Megan. Vstala z křesla a vydala se k pultu objednat.

Niall si lokty opřel o stůl a svezl se pohodlněji do křesla. Pohledem pronásledoval Megan, zamyšlený výraz na tváři.

„Na co myslíš?" zeptal se po chvíli Zayn.

„Louis," zamumlal Niall, „je to pitomost, ale nemůžu to pustit z hlavy. Chtěl jsem si s Harrym promluvit už včera, ale pak přišel s tím, že s Louisem zůstávají v domě."

„Mohl jsi za Harrym přijít kdykoli," odvětil zachmuřeně Zayn.

Niall zvedl hlavu a věnoval černovlasému naproti nechápavý pohled.

„Hm? Jak to myslíš, Zee?"

„Louis se mu vystěhoval z pokoje."

Niall mu konečně začal plně věnovat pozornost, znovu se narovnal a zamračil se.

„Cože? Proč?"

„Prý neřekl důvod. Jen že chce do jiného pokoje. Harry by to nikdy nepřiznal, ale hrozně si to bere. Myslí si, že je to jeho chyba, že něco udělal, a přitom je to úplná blbost. Louis přidělává už od samého začátku jen starosti. Dokonce i Hazzovi, i když tvrdí, jak je super a že to pochopíme.

„Přesně," souhlasil Niall, „nelíbí se mi to. Podle mého má mnohem víc starostí od doby, co se k němu přišil Louis. Není to přítel, jen zátěž. Ale jako kdyby zrovna jemu šlo něco takového vysvětlit," přemýšlel nahlas.

Zayn přikývl, nyní už se mračil i on. Zaklonil se do křesla a zadíval se směrem k Megan, která stála u pultu a divoce gestikulovala.
Za jiné situace by se tomu možná i zasmál, ale ne teď. Harry měl problémy a ovlivňovalo to všechny. Nebo spíš jeden problém. Hnědovlasý, modrooký, otravný problém, pomyslel si.

„Myslíš, že to vidí i ostatní?" zeptal se ze zvědavosti Zee Nialla.

„Určitě," přikývl modrooký, „jen mi připadá, že si na to.. zvykají? Že už s tím nemají chuť něco dělat. Upřímně, možná mě to štve ještě víc, než kdyby to ani neviděli."

„Asi tak," odfrkl si Zayn, „ale já k tomu nechci k tomu být lhostejný. Harry si to nezaslouží."

„Mohli bychom s tím něco udělat," zamumlal Niall.

„Něco?"

„Jo," přitakal Niall. Zkontroloval hodinky a obrátil se na Zayna.

„Cokoli. Můžeme to zkusit. Nějak."

Zaynovi se zablesklo v očích. Naklonil se ke stolu a ztlumil hlas, jako kdyby tu byl někdo, kdo by mohl jejich hovor poslouchat.

„Víš, možná by to chtělo spíš.. mu to dokázat, než vysvětlit. Ukázat mu, že se v Louisovi spletl. Ten by po čase vypadl, všichni by se vrátili k naší normální partě a bylo by to v pohodě jako před tím."