On My Own - Larry

Six

„Gemmo?" zavolal Harry na svojí sestru. V domě se chvíli rozléhalo ticho, než se zpoza zavřených dveří ozvalo otrávené dlouhé 'Co?'.

„Pojď sem, prosím!" zavolal znova Harry.

„Když něco chceš tak přijď ty sem!"

Harry si povzdechl a s neochotou se zvedl ze své postele. Zastavil se před dveřmi sestřina pokoje a pro jistotu zaklepal.

„Tak co se děje?" zeptala se Gemma bez sebevětšího zájmu, oči stále upřené na telefon. Harry se uvelebil na křesle vedle postele.

„Jen mě napadlo, jestli bys mě nesvezla do centra? Ušetřila bys mi strašně času," nadhodil Harry.

„Co bych z toho měla?" zeptala se ho znuděně.

Harry chvíli mlčel, obočí svraštěné z toho jak přemýšlel, co by mohl sestře nabídnout.
„Ehm... dobrý pocit?"

„Tak tos uhodnul, bráško. Odvést dobrý skutek, to je určitě na mém seznamu přání," zašklebila se Gemma, a poprvé odtrhla pohled od mobilu v rukou, „proč tam vůbec chceš jet?" zeptala se.

„Potřebuju si jen něco koupit," odpověděl vyhýbavě Harry.

„Konkrétněji by to nešlo?" povytáhla Gemma podezřívavě obočí.
Harry si povzdechl, prohrábl si vlasy a sklopil pohled, jen aby nemusel čelit Gemminu pohledu.

„Prostě jsem jednomu kamarádovi něco zničil, tak mu to chci koupit zpátky."

„Znám toho kamaráda?" zeptala se Gemma.

„Ne, myslím, že ne," zamračil se Harry.

„A jméno?" naléhala dál.

„Loueeh," zamumlal Harry tiše do polštáře, který si tisknul k bradě.

„Pane bože," zasténala otráveně Gemma, „nerozumím ti ani slovo. Hádám, že z tebe už víc dneska nedostanu."

„Tak svezeš mě, nebo ne?" zeptal se nakonec Harry podrážděně. Musel se držet, aby mu neujela trpělivost.

„Jo, stejně jsem teď chtěla jet do centra. Mám tam sraz s pár přáteli," pokrčila Gemma rameny, zvedaje se z postele.

„To si snad děláš srandu," zamumlal dopáleně Harry, „takže ten výslech byl úplně zbytečný?"
Gemma se jen zeširoka zazubila a zatahala Harryho za kudrlinu.

"Koukej sebou hodit, bráško, jinak jedu bez tebe."

- - -

Než Harry dokázal v nákupním centru najít něco ve smyslu papírnictví, odbíjela už třetí hodina.
Plánkům, které vysvětlují kde a v jakém patře se určité obchody nacházejí, ani trochu nerozuměl, takže se musel spolehnout na oči a trochu štěstí.
Navíc ještě nikdy v nákupním centru nehledal papírnictví, takže neměl ani ponětí, kde by měl začít hledat.

Většinou spíš s přáteli prolézali obchody s oblečením, hudbou nebo nějaké rychlé občerstvení, ale to, co měl najít teď, se ani jednomu z toho vůbec nepodobalo.

Když konečně obchod našel, myslel, že se rozbrečí štěstím. Potlačil slzy a poprvé vešel dovnitř, pečlivě se rozhlížeje okolo sebe.

Obchod byl spíš takovým mixem, pokud měl soudit. Jako kdyby si někdo řekl, že bude fajn smíchat knihkupectví, papírnictví a potřeby pro umělce.
V duchu pokrčil rameny a opatrně procházel uličkami mezi regály. Napřaženou rukou hladil hřbety knih, když se nikdo nedíval, a sem tam si přečetl nějaký název.

Než našel správné místo, které se nacházelo úplně vzadu v obchodě, zabralo to další půlhodinu.
Unaveně se opřel o jeden z regálů a přejížděl pohledem mezi skici a sešity, které byly naskládané na hromádkách. Nakonec se však stejně musel zvednout, protože z dálky nemohl poznat, jestli v sobě mají skici prázdný papír, linky nebo jestli jsou čtverečkované.

Krčil se nad hromádkami sešitů a prohlížel si je. Poprvé si uvědomil, že vlastně absolutně netuší, který z nich by se mohl Louisovi líbit ani podle čeho by si svůj skic vybíral.
Nervózně zíral na to množství, na všechny velikosti, druhy i barvy a cítil, jak se mezi tím vším začíná ztrácet.

„Fajn," zašeptal si sám pro sebe. Přece jen, Louis nemůže mít tak odlišný vkus od toho jeho. Poslouchají podobnou hudbu a Louisův starý skic se mu líbil, takže když vybere takový, který se bude líbit jemu samotnému, nejspíš se bude líbit i Louisovi.
Pamatoval si, že jeho starý skic byl docela obyčejný a neměl nijak moc zdobené desky.

Znovu se rozhlédl a přistoupil k těm, které se mu zdáli nejlepší. Tlusté papírové desky, dvě stě stránek na kresbu a nahoře byly papíry sepnuté kroužkovou vazbou, takže se mezi nimi dalo snadno listovat.

V duchu se zaradoval, protože vypadal přesně tak, jak si to představoval. Desky sice zdobila lehká kresba nějaké stavby, ale to skicu podle jeho názoru jedině přidávalo na kráse.
Zvedl vybraný skic z hromádky a paží si ho přidržel u boku, aby měl obě ruce volné a mohl z tašky vyhrabat peněženku. U toho pomalu postupoval dopředu mezi regály do míst, kde si vybavoval pokladnu.

Kličkoval mezi lidmi a tiše nadával, když peněženku stále nemohl najít. Zahrabal v tašce a oddechl si, když konečně nahmatal kožené pouzdro. Zvedl hlavu a chtěl se vydat k pultu, když kohosi prudce srazil k zemi.

„O můj bože!" vyjekl zděšeně Harry, nadávajíc sám na sebe, "strašně se omlouvám, jsem hrozný nešika, jste v pořádku?" oslovil člověka, do kterého narazil.
Rychle se skrčil, aby dotyčnému pomohl se zvednout, když znovu překvapeně vypískl.

„Louisi?"

„Harry?" zeptal se zmateně Louis.

Svraštil obočí a nechápavě si ho prohlížel, jako kdyby si nebyl jistý, jestli je to doopravdy on.

Harry překvapeně zalapal po dechu, když v Louisově ruce uviděl na chlup stejný skic, jaký pro něj vybral on sám.

Tohle bude ještě sranda, pomyslel si hořce.

- - -

Urgh. Víte, nejdříve jsem byla s touhle kapitolou vážně v pohodě, dokonce jsem byla i docela spokojená s tím, jak nakonec vyšla.

Ale teď? Připadá mi, že tomu něco chybí. Nemůžu přijít na to, co to je. Možná, že se mi to dokonce jenom zdá, protože teď nemám nejlepší náladu, nevím.
Co si myslíte o kapitole vy?
Ano, ano, je krátká, já vím. 880 slov, zhruba.
Dala jsem si limit, že budu psát všechny kapitoly od počtu 900 - 1500 slov, aby to nebylo příliš málo, ale ani moc. Tohle je poprvé, co se to zvrtlo. Další věc, o které se necítím moc dobře.

No. Co napsat. Jsem strašně vyčerpaná, takže půjdu nejspíš spát :,D. Ano, další informace, kterou určitě potřebujete k životu, ehm.
Chci ještě poděkovat za všechny hlasy a komentáře u všech předchozích kapitol. Vážně jsem očekávala nulový ohlas a tohle je moc milé překvapení :). Děkuju vám všem. Držíte mě nad vodou!
Užijte si první víkend ve školním roce a hlavně hodně štěstí do dalšího týdne (a vlastně do všech ostatních). :)

(Uhm, ještě se chci omluvit za případné rozdělení odstavců- tohle mi blbne na wattpadu asi nejvíc. Prostě to není nikdy tak, jak to udělám já, samy se přehází a rozprostřou, jako kdyby si žily vlastním životem. Pardon)