On My Own - Larry

Nine

Víkend utekl stejně rychle, jako se objevil, a byl tady další školní týden plný společenských věd a matematiky. 

Louis se otráveně zašklebil na rozvrh pověšený na zdi naproti němu a myslel na to, kolikrát už se takhle zatvářil pokaždé, když si chystal věci na pondělí.

Na druhou stranu ještě nikdy nebyl tak moc v pohodě s tím, že začíná nový školní týden, jako zrovna dnes.
Protože teď s ním mluvil Harry. Kudrnatý, usměvavý Harry, který byl ochotný s ním trávit čas.
Díky němu mohl vždy na chvíli zapomenout na všechno, co ho trápí.

Nahmatal šedou učebnici na matematiku a snažil se jí nacpat do tašky k ostatním věcem.

Ať ale dělal cokoli, celý zbytek víkendu se prostě nedokázal na nic pořádně soustředit, protože půlka jeho pozornosti patřila vždy pouze a jenom Harrymu.

Louis věděl, že čím delší čas s ním stráví, tím méně ho Harry bude mít rád. Nebo si to alespoň myslel.
On nedokázal být jako ostatní, ne v přátelení se.
Bál se říkat mu o svých zálibách a mluvit o věcech, na kterých mu záleží. Měl strach mluvit o sobě, protože ve skutečnosti netušil, co je Harry zač a nemohl vědět, kdy se to všechno může pokusit použít proti němu.
Věděl, že by už další podpásovku neunesl a v slzách by se svezl k zemi, aniž by měl motivaci k tomu se kdy znovu zvednout.
Už by to prostě neustál.

Tušil také, napůl ze zkušenosti a napůl z toho, co kde vyčetl, že přátelství si zakládá na dvou osobách. Takže pokud mu bude Harry říkat všechno o sobě, bude mu odpovídat na otázky a bavit se s ním, měl by to stejné dělat i Louis. Ale to bylo přesně to, co nechtěl. Nechtěl na sebe nic prásknout, ale lhát mu a vymýšlet si tím v podstatě novou identitu- to rozhodně neměl v plánu.

Harrymu časem dojde, že když se s ním přátelí, zůstává vlastně stát ve slepé uličce, a opustí ho.
Ale do té doby- do chvíle, než se to stane, si hodlal užít každičkou minutu strávenou v přítomnosti Harryho Stylese.

Protože i když věděl, že si ho nemůže jako přítele udržet, že odejde stejně jako ostatní lidé v jeho životě, tohle bylo jedno z nejšťastnějších období, co po velice dlouhé době zažil. Chtěl z toho vytěžit co nejvíc, aby měl sílu na všechny ty děsivé věci, co ještě v životě přijdou.

- - -

„Harry!" ozvalo se mi za zády.
Otočil jsem se a zmateně hledal majitele hlasu, který byl zašitý kdesi v davu studentů, který se valil skrz chodbu.
Když jsem uviděl přibližující se černou hlavu, došlo mi, o koho jde a s úsměvem jsem se promačkal mezi lidmi k němu, objímajíc ho.

„Zee! Jaký jsi měl víkend?" zeptal jsem se ho, když jsme se odklidili z chodby do třídy.

„Bylo to skvělý, Hazzo. Měl jsi jít s náma, já ti to říkal. Přišel jsi o dost velkou podívanou- Niall se v kině rozesmál tak moc, že mu vyletěl popcorn z ruky a celý balík se vysypal na nějakého staříka před náma. Bože, kdybys to jen viděl!" smál se Zayn, „málem nás všechny vyrazili."

Smál jsem se společně s ním a snažil se představit si Nialla, jak se snaží uklidnit rozzuřeného člověka před sebou.

„Megan byla s vámi?" zeptal jsem se nakonec.

„Jo. Tentokrát i Liam. Jen tys nám tam chyběl," zamrkával Zayn hraný pláč, „hele, kde žes to vůbec byl?"

Harry sebou škubl. Něco mu říkalo, že Zayn nebude z jeho odpovědi zrovna nadšený. Nebyl si sice úplně jistý, ale zdálo se mu, že nemá Louise rád.