On My Own - Larry

Thirty

Megan stála za podélnýma, jasně červenýma boby, opatrně si na ně sedajíc, zatímco se nohama brzdila ve sněhu. Ujistila se, že nesjíždí a otočila se na Noe, kterou s pobaveným výrazem vyzvala k tomu, aby si sedla za ní. Noe zopakovala kroky a s chichotáním se chytila Megan za ramena, kývaje na Louise. 

„Je to fakt dobrý nápad?" zeptal se nejistě, ale nedokázal skrýt úsměv, který mu cukal koutky, „myslím, že je to maximálně pro dva."

„Skvělý," kývla nezaujatě Megan, „nekecej a nasedej."

„Cokoli chceš," pokrčil tedy rameny. Opatrně se namáčkl za Noe a hlasitě vypískl, když se pod váhou všech boby o trochu svezly.

„Chyť se za ramena a zapři nohy," instruovala rychle Noe. Louis tak udělal a otočil se za sebe. Na bobech stále zbývalo malé místečko.

„Harry, sedej," poručila přísně Megan.
Kudrnáč s nafouklými tvářemi přistoupil k bobům. Rozesmál se, když uviděl Louisův vytřeštěný výraz.

„Megan-"

„Nasedej."

Harry protočil oči, ale přešel blíže.

„Jak?"

„Prostě obejmi Louise a už- Harolde!" vykřikla vyděšeně Megan.
Harry Louise pevně ze zadu objal a rychle naskočil. Opřel se o modrookého plnou vahou, čímž boby posunul rychle dopředu. Megan s Noe tryskem vytáhly nohy ze sněhu, než se stihly zranit, když se všichni čtyři začali plnou rychlostí řítit ze svahu.

Možná, že se pak nabourali a možná, že se nabourali i víckrát, ale nikdo nemohl upřít, že se ten den bavili.

Megan vytáhla hned po ránu všechny na svah za domem, přesně, jak slíbila.

Louisovi tuhla krev v žilách z některých nápadů, které ztřeštěná brunetka navrhovala, ale nakonec se ze všeho vyklubala opravdová zábava.

Všichni se střídali na několika bobech, smáli se a upíjeli čaj z termosek, které stály bezpečně na lavičce.

Když sjížděli s Harrym asi potřetí, Louis si poprvé všiml Zayna, který je chvílemi palčivě pozoroval.

Nedokázal z jeho pohledu vyčíst, co si myslí, ale zdálo se, že je spíše zamyšlený, než cokoli jiného.
K jeho překvapení ho nakonec Harry zavolal k nim a tak se stalo, že se na něj snad poprvé za celou dobu Zayn usmál. Možná se to nezdálo jako velká věc, ale Louis si nepamatoval, že by kdy před tím viděl tmavovlasého usmívat se čistě a upřímně pouze a pouze na něj.

Překvapeně mu úsměvy opětoval a snažil se ignorovat velký varovný vykřičník, který mu nepřestával problikávat hlavou. Nerozuměl tomu, proč Zaynovi najednou tolik nevadil, ale byl za to vděčený. Přál si, aby ho ostatní měli rádi a přál si vědět, proč to tak není, pokud se tak stalo.

Věřil, že to má všechno svůj důvod. Věřil tomu zvlášť po tom, co se v jedné chvíly otočil na Harryho a přistihl ho, jak se pro sebe vědoucně usmívá.

- - -

Ještě ten večer ležel Louis schoulený pod přikrývkou na posteli. Neschopný usnout přemýšlel nad vším, co se okolo něj ten den stalo.

Cítil, že prožil skvělý den, ale možná i to bylo o důvod navíc, proč nedokázal umlčet překřikující se myšlenky a jednoduše vypnout.

Myslel na to, jak dlouho už to bylo, co se naposledy cítil tak dobře ve společnosti někoho jiného než své vlastní rodiny.

Nebyl si jistý.