On My Own - Larry

Fifteen

Flashback

„Louisi."
Chlapec se zastavil na schodech a otočil se. Máma stála dole, jedna ruka položená na zdi.

„Pojď zpátky," vyzvala ho Jay, „promluvíme si o tom, co se stalo."

Louis s obtížemi překonal touhu utéct k sobě do pokoje a zamknout se. Sešel dolů a posadil se na své místo ke stolu.
Trochu doufal, že už bude doma alespoň Lottie nebo Fizzy, prostě kdokoli, kdo by ho vysvobodil z takového rozhovoru.
K jeho smůle byl ale dům až na ně protentokrátké prázdný.     

„Hm?" zamumlal, když se Jay jen opírala zády o linku, zírala na něj a stále mlčela.

„Proč jsi lhal paní Whaleové, Louisi?" promluvila do ticha. Na zdi hlasitě tikaly hodiny.

„Prostě jsem to udělal," odpověděl vyhýbavě modrooký.

„Prosím, nenuť mě na tebe křičet," povzdechla si Jay, „opověz na otázku- proč jsi lhal?"
Rukama se odstrčila od linky a přešla k Louisovi. Přisunula si židli blíže k té jeho a prsty mu lehce odhrnula vlasy padající do čela.

Louis těkal očima z hodin po kuchyni, všude, jen aby se nemusel dívat mámě do očí. Nervózně se zavrtěl, ale zůstal potichu.

„Je ve škole všechno v pořádku, broučku?" zeptala se starostlivě Jay.

„Je," vyhrkl Louis příliš rychle.

Jay na čele vyskočila hluboká vráska, když se znepokojeně zamračila.
„Určitě? Přece víš, že jsem tu pro tebe, Loui. S kamarády je všechno v pořádku?"

Louis zůstal potichu, v hlavě se mu přehrávalo tisíce myšlenek.

Myslel na všechny ty chvíle, kdy chtěl za mámou přijít a rozplakat se jí na klíně. Říct jí, že sedí sám a že si nedokázal najít žádné přátelé, tak, jako to udělali ostatní děti.
Chtěl jí říct, jak sám se cítí, jak nešťastně si někdy připadá.

Zastavila ho myšlenka na Bethany, Jeremyho, Trishu a všechny ostatní. Jak by mohl vědět, jak vypadá opravdové přátelství, když nikdy před tím nejspíš žádné nezažil? Co když je přátelství tohle- to, co mají oni mezi sebou? Co když si toho jen nedokáže vážit?

Kousal se do rtu a myslel na to, jestli se neplete.

V televizi a v pohádkách vypadalo přátelství tak.. tak dobře.
Ale maminka mu vždycky říkala, že skutečnost je těžší a úplně jiná, než jak to vypadá v pořadech.

Tohle musí být přátelství.

A tak se Louis nadechl, pořádně, aby měl sílu na další velkou lež. Mluvil, přinutil se k drobnému úsměvu a nezastavil se, dokud se nezačala usmívat i Jay.

Říkal jí o tom, jak skvělý jsou jeho přátelé, jak úžasnou má třídu. Vyprávěl jí o tom, jak mu Jeremy vždycky říká vtipy a jak se vždycky s Bethany vsází o to, kdo doběhne rychleji do parku vedle školy, kam společně s nimi chodí.
Vyprávěl jí o Trishe a Tanje a Damienovi, usilovně vzpomínal na všechny hezké zážitky z přátelství, které viděl v pohádkách v televizi, a dosazoval do nich skutečné lidi. Každé slovo byla holá lež.

„Proto jsem to udělal," popotahoval Louis, „Jeremy je kamarád a má přísného tátu, který by se na něj hodně zlobil. Zachránil jsem ho, mami."

Ale když se tehdy zvedal z lavice, berouc vinu na sebe, nemyslel na to, že chce zachránit kamaráda, ale na to, aby nezklamal.

Bethany, Jeremyho i všechny ostatní. Aby si ho začali více všímat, aby ho měli rádi, vzali ho mezi sebe.

- - -

Jeremy seděl na posteli ve svém pokoji a naštvaně se štípal do paže.
„Pitomý Louis," popotahoval, "pitomá ředitelka."

Jo, možná, že ten, kdo maloval paní Whaleovou na tabuli, byl přece jen on, ale kdo mohl tušit, že se to všechno seběhne tak rychle? Byla to přece zábava. Všichni se smáli.

Louis určitě věděl, jakého má tátu, stejně jako všichni ostatní. Měl se víc snažit, měl být před ředitelkou víc věrohodný.

Jeremy tak zůstal bez všech elektronických přístrojů, také se zákazem se jen pohnout pryč z pokoje.
Dostal strašlivě vynadáno a jako kdyby toho nebylo dost, na obličeji se mu vyjímaly po každé tváři dva otisky otcovy zloby.

Snažil se dotknout tváře, ale kdykoli tak udělal, cítil bolest, takže toho po chvíli nechal.
V zrcadle naproti posteli si prohlížel svůj obličej, upřeně koukal na rudou kůži.

Další modřiny měl na zápěstí od toho, jak silně ho otec vláčel, když ho odváděl ze školy.

Jeremy Louise nikdy příliš nemusel, sem tam s ním prohodil slovo, ale to bylo spíš proto, že ho měla ráda Tanja, a Tanju měla ráda Bethany.

Louis mu připadal nemotorný a vyklepaný, ustrašený z vlastního stínu. Neustále se jim cpal do party a přitom k nim nepatřil. Byl to loser.

Loser, kterého měla ráda Tanja, opravil se znovu. A dokud na Tanjě záleží Bethany, bude se muset smířit i s Louisem. Každému bylo jasné, že by se Tanja pěkně rozzuřila, kdyby se k Louisovi chovali špatně. Jako kdyby byla jeho máma, věčně ho bránila, i když pro to neměla jediný důvod.

Bože, pomyslel si naštvaně Jeremy. Tanju vlastně taky nesnáší. Ani není vtipná.

Do doby před tím incidentem byl Louis pro Jeremyho jen otravný hmyz, zatoulané štěně, o které se musí starat. Teď už nebyl jen otravný- Jeremy ho nenáviděl.

V ten den se rozhodl, že už mu nebude život nijak usnadňovat. Ať si Tanja myslí co chce- od teď se k Louisovi bude chovat tak, jak jen bude chtít.
Může se tak k němu chovat, protože je to jen malý loser, který se k nim snaží vecpat. Ukáže mu, kam doopravdy patří.

Ahooj (:

Jak jste si asi všimli, tohle je pokračování flashbacku z minula. Původně jsem je chtěla dávat nějak pravidelně, třeba dvě části a pak flashback, ale vůbec mi to nepasovalo, takže to bude takhle zvláštně rozhozené :'D.. Pardon

Ten díl je.. doufám, že se nikdo neztrácí v té motanici vztahů Jeremy-Bethany-Tanja-Louis :Dd. Je to moc důležité.

Snad se vám část líbí, i když je kratší a moc se toho v ní vlastně neděje.

Ta špatná zpráva je.. Že s tímhle dílem mi už oficiálně došli předepsané části, když nepočítám flashbacky.
Není teď ani příliš času na psaní. Budu dělat, co jen půjde, ale je tu velká možnost toho, že příští víkend prostě nic nevyjde, jen takové upozornění //:

Doufám, že jste dobře zvládli týden, a že stejně tak zvládnete i příští. Tohle tu nejspíš píšu pod každou částí.. ale takové přaní se hodí vždy, ne? (:

Užijte si zbytek víkendu, moc vám za všechno děkuju!