On My Own - Larry

Thirteen

„Cože?" vypadlo z Louise, aniž by se nad tím zamyslel.

„Harry?" otočil se na něj. Už ani neměl chuť skrývat svoje pocity, prostě šel rovnou k věci, „proč jsou tady sakra tvoji přátelé?"

Harry si nervózně odkašlal a věnoval bezradný úsměv skupině čtyř přátel, která stála před nimi.

Louis netušil, o co tady jde, ale ohledně Harryho přátel si nedělal iluze. Sice s nimi mluvil jenom párkrát, ale byli na něho milý- jenže ne tím způsobem, že by s ním chtěli být kámoši, spíš tím zdvořilým způsobem. Jako kdyby byl toulavé kotě, které jsou z lítosti nad ním ochotní nakrmit a pohladit, ale když se pokusí dostat k nim do domu, prostě ho bez okolků vykopnou.

Tahle situace byla úplně stejná.
Louis se právě pokusila dostat k nim do domu a jejich výraz naprosto jasně říkal, ať si trhne.

Všichni se té situaci mračili, těkali pohledem mezi ním a Harrym.
Snad jen Megan se tvářila neutrálně. Nejspíš ani nevěděla, co si o tom celém má myslet- tedy stejně, jako samotný Louis.

„Co tady dělá on?" zeptal se podrážděně Zayn, naprosto ignorující, že Louis slyší, co říká, „to má být nějaký posraný překvápko, nebo co jako?"

„Já vím, že jsem říkal, že půjdete jenom vy, ale napadlo mě-" Harry se zhluboka nadechl a přešlápl.

„Že půjdeme jenom my?" opakoval po něm Niall, když se Harry neozýval.
„Naprosto jasně si nám řekl, jak tě trápí a mrzí to, že jsi na nás poslední měsíc kašlal, mimochodem kvůli tomuhle tomu," mávl rukou ledabyle k Louisovi, ­„a teď, když jsi se konečně uráčil s námi někam jít, do toho zase zatáhneš jeho? Jak sis sakra myslel, že by tohle mohlo dopadnout? Co tady vůbec děláme, co tady dělá Tomlinson?"

„Rozhodně jsem neplánoval, že na sebe hned všichni začnou být hnusní," obořil se na Nialla Harry.

Louis o několik kroků ucouvl.
Nejen, že začínalo být chladněji, ale také atmosféra se dost ochladila.
Lidé okolo stále procházeli, stromeček byl překrásný, ozdobený stříbrnými a rudými koulemi, s obří hvězdou na vrchu.
I přesto, teď už Louis nedokázal vidět kouzelnou noční procházku vánočními trhy. Viděl jen studený sníh všude okolo, znuděné, nepřátelské tváře lidí a černo černé nebe, které ho vtahovalo do sebe.

Barvy pohasly a on se marně snažil vzpomenout, proč že se rozhodl svolit a jít s Harrym.

Bylo naprosto pochopitelný, že jsou teď na něj ostatní naštvaní. Nejspíš jsou i zklamaní.
Louis si dobře uvědomoval, že kvůli němu Harry poslední měsíc kašlal na ostatní. Dokonce si na některých hodinách i začal sedat k němu. Ano, pořád se bavil se svými přáteli, ale odmítal s nimi někam chodit- a to jen kvůli němu.
Chápal, jak to muselo vypadat. Kdyby měl on sám alespoň jednoho přítele, nejspíš by ho také dost vzalo, pokud by se mu ho někdo snažil ukrást. Jenže problém byl v tom, že Louis se nesnažil, to Harry chodil za ním, ne on za Harrym. Od samého začátku až po dnešek Louis stále nedokázal pochopit, proč tomu tak jek- čím si vlastně vysloužil všechnu jeho pozornost a proč tak najednou. Ze začátku si myslel, že má jen výčitky svědomí, ale nikdo nemůže být tak svědomitý, aby s vámi kvůli tomu začal trávit i svůj volný čas.

„Sakra Hazzo, co to s tebou je," zanadával Zayn. Bezradně rozhodil rukama, prohrábl si vlasy a zoufale sledoval kudrnatého, „vždycky jsme byli za jedno, trávili jsme všechen čas společně. A kdyby ses podíval pořádně, zjistil bys, že to nejsme my, kdo přehání, ale ty- úplně jsi nás nahradil Louisem. To ti nechybíme, nebo co? Protože ty nám jo, všechny nás tu štve, že už s námi nechceš trávit čas."