On My Own - Larry

Twenty Eight

Večer poté, co se všichni vrátili z města, byl klasicky strávený u filmů s hrnečky čaje a horké čokolády. Všichni se bavili a zároveň sledovali dění na obrazovce, podávali si mísu s popcornem a navrhovali své plány na další den.

Louis se neúčastnil hovorů tolik, jako ostatní, ale usmíval se ze svého místa a sem tam se přidal do konverzace nebo odpověděl na nějakou otázku.

Harry modrookého po očku kontroloval, jen aby se vždy mohl odvrátit ještě s větším úsměvem.

Byl rád za to, co mu Louis řekl. Byl rád za důvěru, kterou mu dal tím, že se mu svěřil s důvodem, proč potřebuje spát v jiném pokoji.

Harry nemohl přivřít oči nad faktem, že se za sebe trochu styděl- prakticky Louisovi nedal na výběr, nezachoval se správně. Nemohl slovy popsat, jak moc byl šťastný za to, že mu Louis skutečně věřil, že mu vysvětlil alespoň malou částečku sebe- na druhou stranu se ale cítil, jako kdyby ho skutečně donutil. Louis mu to sice vyvracel, ale Harry si myslel své.
Přál si na něj tolik nespěchat, nebo ještě lépe, nespěchat na něj vůbec, ale v hlavě mu neustále leželo tisíce otázek a s každou další informací o Louisovi jich jen přibývalo.
Přál si mu být lepším přítelem, ale nevěděl, jestli něco takového dokáže.

Bylo snad špatné, jak velkou zodpovědnost se cítil za malého bruneta mít? Nebo to, jak moc si přál, aby v noci mohl v klidu spát?
Bylo špatné, že si přál vědět, čeho se bojí, co se mu zdá za nocí, kdy by byl radši nikdy neusnul?

Chtěl ho jen chránit. Chtěl, aby se díky němu mohl cítit v bezpečí.

„Harryyyyy," protáhl otráveně Zayn, luskaje mu prsty před očima.

„Hmm," zamumlal kudrnatý, stále napůl ztracený ve svých myšlenkách. Pootočil hlavou na stranu, kde seděli ostatní, sám pohodlně zavrtaný v dece na gauči.

Když si všiml, že se na něj všichni s pobavením koukají, zpozorněl. Louis se ušklíbl, na tváři se mu roztáhl úsměv.

„Nevnímáš," pokárala ho zamračeně Megan, „právě jsem vysvětlila zítřejší program, ale protože si zase nevnímal, shrnu ti to- zítra se jde lyžovat."

Harry nespokojeně našpulil ret, víc se zavrtal do svého úkrytu.

„Lyže nee," postěžoval si, „nechce se mi hýbat."

„No prosím, říkal jsem, že mě Harry pochopí," zvolal vítězně Niall.

„Ale notak, přece nebudeme celou dobu sedět tady, když jsme se konečně dostali z města," zamračila se Megan.

„Ale jednou už jsme lyžovat přece byli," argumentoval Niall.

„Jednou!" nafoukla hnědovláska, „a navíc tady bez pánů, kteří se rozhodli, že se na nás vybodnou," pohodila rukou k Harrymu a Louisovi.

„Asi to udělám znova," zakřenil se Harry. Megan povytáhla obočí, kudrnáč s omluvným úsměvem pokrčil rameny.

„Vážně se mi nikam nechce Meg, líbí se mi jen odpočívat v teple a tak, je to příjemná změna od školy," vysvětlil.
„Pokud by všichni souhlasili, tak můžeme jít odpoledne sáňkovat, když už," navrhl.

„Vy tady máte sáňky?" zeptal se zvědavě Louis.

„Jak se to vezme," zakřenil se Liam. Seděl v tureckém sedu na koberci vedle Louise, v klíně si držel hrnek s kávou.

„Jsou to spíš ty klasické plastové boby, ale Harry tomu říká sáňky," uchechtl se při vysvětlování.

„Zní to líp," zakřenil se Harry.

„To je přece úplně jedno," zakoulela Megan očima, „ale jak myslíš- budeme hlasovat," rozhodla.
„Kdo je pro lyže, ruku nahoru."

Místnost zmlkla, Megan zvedla ruku společně s Liamem a Zaynem.

„Ale notaak, ještě před chvílí jste souhlasili skoro všichni," vytkla ukřivděně Megan.

„Noe, ani ty? Louisi?"

„Říkal jsem, že neumím lyžovat," usmál se plaše Louis, „šel bych kvůli ostatním, ale boby zní líp."

„Sáňky," opravil ho potichu Harry, čímž si jen vysloužil loket do břicha od Megan.

„Oi!" ublíženě se od ní odsunul, „to bylo drsný."

Megan znovu protočila oči.

„Takže zítra boby, vy zrádci, ale nepočítejte s nějakým oddechem- před tím budeme aktivně sledovat Stranger Things."

„Takový sport se mi líbí," souhlasila nadšeně Noe.

„No jo, však mě taky," povzdechla si poraženě hnědovláska.

- - -

Pomalu se blížila jedna hodina ráno, když si všichni popřáli dobrou noc a začali se odebírat do svých pokojů. Louis dal Harrymu na vyžádání velké objetí na rozloučenou, na tváři měl stále provinilý výraz, když se otočil od jeho prosících očích a zavřel za sebou dveře.

Přes chodbu bosky došel do svého spacího pokoje, který byl až na nabíječku na mobil, hrnek s vystydlím čajem a jeho telefon netknutý.

Všechny věci se vrátili k Harrymu.

Louisovi bylo líto, že to takhle je, ale upřímně, ze srdce mu spadl tak obrovský kámen, že si prostě nemohl stěžovat.
Ať už tím, že mohl spát sám, nebo tím, že ho Harry skutečně přes to všechno chápal, a co víc, respektoval. Nemohl si přát víc.

Jediné, co ho teď trápilo, byl stále Niall se Zaynem. Sice už ho neignorovali tak silně jako ze samého začátku, ale tušil, že ho stále nemají o nic víc rádi.

Vlastně nevěděl, proč mu na tom tolik záleží. Možná to bylo proto, že to byli Harryho přátelé, a nebo jednoduše proto, že i když se k němu chovali tak, jak se chovali, svým způsobem je chápal. Taky by se o Harryho pral.

Než se konečně zavrtal pod peřiny, nastavil si na mobilu budík a náplánoval si v hlavě program na ráno.

Možná jim nemůže dokázat, že si pro sebe Harryho nechce ukrást, ale alespoň jim může dát najevo, že by stál o příměří.

A co lepšího by mohlo určit začátek příměří, než dobré jídlo hned zrána a přímo do postele?

- - -

HA, ORI JE ZPÁTKY

(alespoň pro tuhle kapitolu😁)

Vůbec netuším, jestli tu ještě zůstali nějací přeživší po tom, co se po mně na pár měsíců slehla zem, ale pokud ano, snad vám tahle drobná kapitolka udělá radost. Je sice krátká a bez pointy, spíše odpočinková- ale právě proto doufám, že mě vyhecuje znovu začít psát. K tomuhle příběhu mám stále blízko, i když nebudu zapírat, že se mi dost vymkl z kontroly. Ale nakonec, o to zajímavější je ho psát, protože jsem sama zvědavá, jak přesně tohle celé dopadne;).

Doufám, že přežíváte každodenní povinnosti a máte čas na věci, na které skutečně chcete mít čas. Hezký víkend 💙

Ori^^