Game Over [FF StudioMoonTV]

2) Polibek

Pohled Lucy
Stihla jsem se ohlédnout, ale zahlédla jsem jen kluka zhruba stejně starého jako já s blonďatými vlasy a očima bledě modrýma jako studánky.

Potom jsem viděla jen tmu.

•••

Když jsem se probouzela, slyšela jsem hlasy.

„Ale Sam, ona za nič nemôže!“ Poznala jsem Klárku.

„Prebuď sa! Čo si jej urobila?! Má rany všade!“

Otevřela jsem oči a nade mnou stál ten samý kluk, který mě uvedl do bezvědomí.

„Tak hovor!“ křikl po mně. Vzápětí mi dal velkou facku, až jsem sebou trhla.

Než jsem se vzpamatovala, málem mi dal další. „Nic jsem jí neudělala, to ti psi,“ odsekla jsem.

„Čo? Mala pri sebe Bell, tá by ju bránila! Neverím ti!“

„Bylo jich tam asi šest, i kdyby byla speciálně vycvičená, neubránila by jí úplně!“ namítla jsem.

Moje kamarádka opět promluvila: „Si môj brat, Sam, mal by si mi veriť. Prečo to tak nie je?“

,,Tebe verím, ale jej nie,“ odpověděl a otočil se na mě.

Nejspíš se s mladší sestrou nechtěl dál hádat, tak o kousek odešel. Zprvu se z jeho postoje dalo jasně vyčíst, že je naštvaný. Vlastně skoro vzteklý. Ale když odcházel, viděla jsem, že se pomalu uklidňuje.

Posadila jsem se a teprve v ten moment zjistila, že tu jsou další tři kluci.

Jeden z nich měl na hlavě šátek, tmavě hnědé vlasy a vypadal z nich nejstarší, tak na osmnáct let. Vedle stál menší kluk, s černými vlasy, mladší než ten první a připadal mi celkem roztomilý. Poslední byl stejně starý, možná o trochu víc, než ten druhý, měl špinavě blond vlasy, možná to byl spíš brunet, těžko popsat.

Když si všimli, jak si je prohlížím, trochu se zasmáli a postupně představili.

Nejstarší začal říkat jména.

Pohled Radka
„Já jsem Radek Baďura, kluci mi říkají občas Attack, ale radši mám svoje křestní jméno,“ představil jsem se jí. „Tenhle černovlasý klučina je Dominik Tuček alijas Dejzr. Tohle je Matyáš Tomka, jeho přezdívka je Mattem, i když mu nejčastěji říkáme Maty, a...“

Zarazil jsem se a zahleděl očima tam, kam odešel náš "velitel" a můj věrný kamarád.

„No... ten, co tě omráčil, byl Samuel Miščík, občas mu řekneme Moon, ale nejčastěji Sam či Samo,“ odmlčel jsem se.

„Klára je jeho mladší sestra, proto se o ní tak stará,“ doplnil mě Maty.

Pohled Lucy
„Chci si s ním promluvit,“ oznámila jsem jim. Zvedla jsem se a chtěla jít za tím blonďákem, ale někdo mě chytl.

Byl to Matyáš. „Nechoď za ním, v téhle náladě by mohl někomu ublížit.“

„Neboj, Maty.“ Trochu se zarazil, když jsem mu tak řekla, ale asi se mu to líbilo a tak jsem pokračovala: ,,Budu si dávat pozor.“ Mrkla jsem na něj.

Pohled Sama
„Čo stále chceš?“ spýtal som sa jej.

Mal som blbú náladu a chtěl som byť sám, ale ona ma zrazu napodiv toľko nevadila.

Položila svoju ruku na moje rameno. „Já chápu, že jsi měl starosti a strach o sestru, vím jaké to je.“

Bol som v jej spoločnosti v lepšej nálade. Po chvíli ticha som sa jej rozhodol ospravedlniť. „Vieš... ospravedlňujem sa za to predtým, bol som v strese a naštvaný, nemal som...“

„Psst...“ povedala. „Já vím a odpouštím ti,“ usmiala sa a ja tiež.

Rozprávali sme si niečo vyše pol hodiny. Spoznal som ju, a aby som bol úprimný, vyzerala naozaj dobre.  Ako správaním, tak aj vzhľadom.

Nevydržal som to a poboskal ju.

Moment, čože som to urobil?  Pred chvíľou som ju neznášal!

Pohled Lucy
Povídali jsme si o všem možném, co nás jen napadlo, smáli jsme se a bylo nám spolu čím dál lépe.

Líbí se mi, přiznala jsem si v duchu. Ale už pěkně dlouho jsem někoho potkala, natož pak kluka ve svém věku, je to přece pochopitelné, ne?

Mezitím, co jsem přemýšlela, Sam toho využil a políbil mě.

Chtěla jsem se vzpírat, ale druhá polovina svědomí říkala, kdy se mi zase naskytne taková příležitost.

Spolupracovala jsem a pusu mu vrátila.

„Asi... sa mi páčiš. Neviem, ako je to možné, ale je to pravda,“ řekl mi.