Game Over [FF StudioMoonTV]

18) Blízká ztráta

Pohled Laury
,,Měl jsi být mrtvý, viděla jsem, jak tě zombie odtáhly na místo, kde ostatní lidi zabíjejí."

,,Kdo je to, Lauri?" zeptal se mě Domča.

Než jsem stihla cokoliv říct, vysoký muž odpověděl za mě: ,,Spolužák, já šel do 9.třídy a ona chodila do 6.třídy, tenkrát na základce jsme se poznali."

,,Ano a díky tomu vím, jakej jsi debil!"

Pohled Dominika
Tím ho urazila a on k ní přišel a vrazil facku, až se spadla k zemi.

,,Šikanoval jsem tě tehdy, nevím, proč ne i teď." byl očividně dost nasraný, ale to i já.

,,Nech ji být! Copak ti přijde normální mlátit holku?! Má pravdu, jsi debil a velký!" doufal jsem, že Lauru pustí.

Stalo se, ale pustil ji na špatném místě. Dal jsem mu pěstí do nosu, vší silou, až mu tekla krev a měl ji po celém obličeji.

,,Nevidíme se naposledy, tohle vám jednou vrátím!!!" dopověděl tuhle větu a zmizel v lesích.

,,Domčo, už se sama neudržím a musím ti něco říct!" zavolala a já ji bleskurychle chytil za ruku.

Začala mluvit: ,,Nejsem imuní, jen jsem do sebe vpravila látku, která účinky téhle nakažlivé nemoci zpomalují. Jednou by ta látka přestala působit a já bych vás zradila a možná i napadla, to nechci. Slib mi, že si už nikdy nic sám neuděláš, ani sebevraždu slibuješ?"

,,Slibuju." vydechl jsem, protože mi začalo docházet, co chce udělat.

,,Fajn, miluju tě. Najdeš si lepší holku, než jsem já, bude tě mít ráda, jako nikdo." měla slzy na krajíčku.

,,Já tebe taky, ale nedovolím, aby..." nestihl jsem to ani doříct.

Ten moment si budu pamatovat do konce života, jak se mě pouští a padá dolů, do temnoty, nemohla to přežít, srdce se mi málem zastavilo a já omdlel.

•••

,,Prebuď sa, Dominiku, vstávaj." skláněla se nademnou Klárka. Zděšeně jsem se jí podíval do očí. ,,Kľud, to bude dobré."

,,Ne, už to nikdy nebude dobrý, ona už nežije, zemřela, objetovala se pro mě. Jinak by se ten chlap pustil do mě!" zakřičel jsem, ale vzápětí bolestivě chytl za břicho.

,,Nehýbaj sa lebo si niečo urobíš, máš minimalne dve zlomená žebra. Dávaj pozor. Neviem, jestli ťa tam buchol pred či po tom, čo si omdlel." bála se o mě a to hodně, ale nemyslel jsem na sebe, na bolest mého břicha, nýbrž na bolest v mém srdci, v mé duši a na ni, na Lauru.

,,Jsem tu s tebou, bráško." sedl si ke mě Maty a chytil mě za ruku. ,,Já taky" řekl Ráďa.

,,Nachám vás tu o samote, keby niečo, zavolajte." Klárka odešla.

,,Jak dlouho?" zeptal jsem se. ,,Alespoň týden a půl bys měl ležet a odpočívat. Potom už můžeš normálně chodit, ale nepřetěžovat se. Nejsem v tom nějaký expert, takže to nemusí být přesný." odpověděl mi Ráďa.

Povzdychl jsem a opatrně se posadil na postel, i tak to dost bolelo. ,,Laura..."

Maty pochopil, na co myslím. ,,No, asi ano, ten pád by obyčejný člověk nepřežil, ale je tu něco divného."

,,Co divného? A proč mluvíš tak nejistě?" nechápal jsem.

Pokračoval: ,,Šla za tebou, omluvit se ti, věděla přesně kam jít, takže stratit se nemohla a když jsme tam našli tebe, ona tam nebyla. Neopustila by tě, tak nám došlo, co se stalo. Teď budu mluvit trochu nehezky, tak se předem omlovám. S pláčem jsme se vydali po menší stezce dolů, ale dole nebyla, myslím její tělo. Dobrá, mohl ji někdo odnést, ale proč? Navíc okolo nebyla skoro žádná krev."

Pohled Lucy
Lucy, musíme přidat, řekla mi Shiro.

Chtěla jsem se zeptat proč, ale ona mi ukázala menší vizi Domči, ležícího na posteli s bolestmi břicha.

,,Same honem, musíme jít, Domčovi se něco stalo, Shiro to viděla." rychle jsem vysvětlila to, co mi řekla má vlčice.

,,Dobre, snad to nie je nič hrozné, mám o neho strach. Ako rychlo môžeš behať láska?"

V duchu jsem taky doufala, že to není něco moc bolestivého: ,,Nepodceňuj mě, řeknu ti, že umím běhat hodně rychle."

Vyrazili jsme sprintem, Shiro běžela trochu napřed, vedla nás a kontrolovala cestu. K táboru jsme doběhli až pozdě k večeru.

•••

,,Co se tady dělo? Jsi v pořádku Domčo?" vlítla jsem do stanu.

,,A..ano, měli jste dorazit až zítra kolem poledne a jak můžete vědět, co mi je?" Dominik byl zcela mimo.

,,To vám vysvětlím někdy jindy, ale kde je Laura?" pousmála jsem se, jak jsem se těšila na svoji sestru.

,,Ptám se, kde je Laura?" řekla jsem pronikavějším hlasem a tentokrát s nejistotou.

Klárka mi po chvíli odpověděla se chvěním v hlase: ,,Som tvoja kamarátka Lucy, nebudem ti klamať... Ona...ona.. zomrela, obetovala sa pre Domina."