Game Over [FF StudioMoonTV]

24) Radostné shledání

Pohled Dominika
,,To není pravda. To snad není možné. Ty?" promluvil jsem ke člověku na zemi.

,,Honem, dejte mi něco k jídlu." vyzval jsem své kamarády a Sam mi něco podal. ,,Lauro, na, jez." nabídl jsem jí to.

Ano, opravdu to byla ona, s nikým bych si ji nespletl.

,,Do-Domčo? Kde... kde to jsem?" konečně promluvila a řekla moje jméno.

Pro někoho to nic neznamená, ale mě to v tu chvíli strašně moc psychicky pomohlo.

Neváhal jsem a ihned odpověděl: ,,Na bezpečném místě, pomůžeme ti, tady žádné nebezpečí nehrozí."

Pohled Lucy
Obejmula jsem ze všech sil svou dvakrát ztracenou a opět nalezenou sestru: ,,Ale jak, Lauro?"

Než mi ale stihla odpovědět, zase zavřela oči. Nijak jsem jí to nevyčítala, po tak hrozné cestě, musela být hodně unavená.

,,Jessico, řekni, aby ji odnesli na odpočinek a ať se o ní dobře postarají." požádala jsem ji a ona jen luskla prsty, načež muži udělali přesně to, co jsem řekla.

Jen my dvě jsme odešli do vedlejšího pokoje a začali si povídat.

•••

,,To byla Laura, tvoje sestra, že ano?" jen jsem přikývla na souhlas.

,,Proč ses tolik divila, když se tu objevila? Copak jste nebyli celou tu dobu spolu?" divila se.

Nerada jsem o tom mluvila, ale že to byla zrovna Jessica, nechala jsem se přemluvit.

•••

,, ...takže jsem si celé mládí myslela, že už nežije, ale ona přišla. Tentokrát to ale vůbec nedává smysl, spadla ze skály, normální člověk by to nepřežil. Jsem sice velice ráda, že je pořád s námi, ale nechápu to."

Pohled Matyáše
,,Necháme vás tu o samotě. Pojď, Ráďo." odtáhl jsem svého kamaráda a bylo vidět, jak mi Dominik v duchu děkoval, že může být s Laurou aspoň chvíli sám.

,,Keby niečo, zavolaj ma, Domino." usmála se na ten krásný pár Klaris a spolu se mnou odešla.

Pohled Dominika
,,Mám jednu jedinou otázku, jak?"

,,Nejdřív ti něco prozradím, jako menší jsem neměla žádné peníze a tak mi nezbylo nic jiného než krást nebo si někde jednoduše přivydělávat. Neboj, nikomu jsem žádnou děvku nedělala, to ani ve snu. Jen... no... jsem jeden z těch experimentů, dělali na mě pokusy za peníze, stejně jsem neměla pro co žít. Mezi tou spoustou nepodařených a zbytečných zkoušek se ale našly i nějaké podařené a asi díky tomu jsem přežila ten pád." Přitiskla se ke mně. ,,Nejsem člověk, jsem zrůda!" zakřičela a rozbrečela se.

Položil jsem její hlavu na klín a podporoval ji: ,,Lauro, ty nejsi žádná zrůda a nikdo si to o tobě nemyslí. Adam to vyřeší."

» O týden později «
Laura se konečně uzdravila. Jelikož protilátka pro ní byla o dost jednodušší, Adam ji měl dnes dodělat.

,,Jdeme?" nemusel jsem se ptát dvakrát a moje milá mi skočila okolo krku a mířili jsme do laboratoře.

Za ten týden se o Lauře dozvěděli všichni a tak se nedivili, kam jdeme.

,,Jen díky tobě a Lucy mi život zase dává smysl. Bez vás bych nemohla být zpátky normálním člověkem." políbila mě a já se cítil jako v sedmém nebi.

Adam jí podal lahvičku s tekutinou a ona ji vypila. ,,Zase se cítím svá, děkuju vám všem."

Otočil jsem se na Adama, ale dříve, než moje ústa stihla cokoliv říct, odpověděl, jakoby mi četl myšlenky: ,,Nejdřív za týden a půl, spíš za dva, Dominiku, ale brzy to bude."

•••

,,Pořád nemůžu uvěřit, že žiješ." vyrazili jsme na takovou menší procházku.

,,Abych řekla pravdu, ani já ne, ale jsem tu, živá a zdravá." pousmála se. Její úsměv byl hodně nakažlivý, tak jsem jí ho oplatil. Udělal bych to i bez toho.

,,Ani nevíš, jak obrovskou mám teď radost a jak jsem za to rád." řekl jsem šťastně a má upřímnost šla přímo od srdce.

Změnila téma na něco, co mě celkem zaskočilo: ,,Víš, že bude mít Lucy co nevidět narozeniny a pokaždé udělala velkou párty?"

,,Tak to teda nevím, kdy přesně?"

Odpověděla mi s radostí: ,,Už tenhle pátek."

Páni, to je dost brzo, musím to domluvit se zbytkem party.

Přesně jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal a máme dokonce už i plán, snad na nic nepřijde.