Game Over [FF StudioMoonTV]

16) Nůž

Pohled Lucy
,,Kde si sa vôbec naučila tak dobre bojovať?" zeptal se mě Samo.

Odpověděla jsem mu, ale můj hlas provázela menší nejistota: ,,Noo,... měla jsem jednu kamarádku a příbuzného, kteří se v takových bojových technikách celkem vyznali, ale spíš jsem se to naučila pomocí vlastní zkušenosti. Sledovala jsem chování nepřátel a podle toho se přizpůsobila."

,,Hovoríš to nejako neisto, stalo sa s tvojou kamarátkou či príbuzným niečo? Alebo čo je?"

Ukáplo mi několik slz a začala jsem: ,,Mojí kamarádku dostali ty zombie, podobně jako Ráďovu Klárku a... můj.... můj příbuzný zemřel na rakovinu, těsně před touhle apokalypsou. Aspoň neviděli tohle všechno."

Sam mě ke konci obejmul a políbil do vlasů, když jsem se rozbrečela.

Pokračovali jsme v cestě dál a podívali i o úplných blbostech.

Pohled Matyáše
Těsně před tím, než přišel Sam s Lucy, se Domča zvedl a vydal po cestě k útesu. Byl tam krásný výhled, protože to bylo hodně vysoko.

,,Kam jdeš, Domino?" zeptal jsem se.

Povzdechl si. ,,Kus odtud je hezký výhled na krajinu, směrem na sever."

,,No dobře, ale vezmi si s sebou něco, alespoň nůž, aby ses mohl bránit před zombie." trochu jsem se o něj strachoval.

,,Ok." zazněla jeho krátká odpověď a odešel.

•••

,,Hele Maty, nepřijde ti Domča poslední dobou smutnej a ztrápenej?" přišel za mnou a položil mi ruku na rameno.

,,Hej! Ráďo, tohle už mi nedělej, víš jak to nesnáším. Dost jsem se lekl."

,,Tak sorry no, odpovíš mi?" zlobil jsem se na něj, ale zároveň ho měl rád.

,,Achjo, víš, že je to s tebou někdy těžký? Mimochodem jo, přijde."

,,Chápu, že je to se mnou někdy těžký, ale jsme čtyři retardi a bavíme se protože jsem hold takový. Musíš uznat, že by beze mě byla nuda." vzal to tak přesvědčivým hlasem.

Přiznal jsem: ,,Ano, uznávám ty kulišáku, ale konec téhle debaty, bavme se o Domčovi." a změnil téma.

,,Fajn, zaprvé, nevíš od kdy se takhle chová?

,,Asi co Sam s Lucy odešli, budou to tak tři dny." přemýšlel jsem a potom mi to došlo.

Plácnul jsem si ruku o čelo: ,,No ano, to může být ten důvod. Radku, musím okamžitě mluvit s Laurou. Všiml sis, že spolu za ty tři dny nepromluvili pomalu ani jednu větu?"

,,Pravda, myslíš správně, je nejspíš ve stanu."

,,Díky, jdu za ní." odpověděl jsem a odešel za Laurou.

•••

,,Lauro, chci si s tebou o něčem promluvit."

Otočila se na mě a brečela: ,,Byla jsem na něj moc zlá, tohle si nezasloužil!" křikla na mě. ,,Promiň, já..."

Nenechal jsem ji ani domluvit: ,,Já vím, nemusíš se mi omlouvat, to je v pohodě. Co se ale Domči týče, pravda, byla jsi k němu dost nepříjemná. Je citlivý, smutný, a já nevím, čeho je v této fázi schopen."

,,Měla bych jít za ním a omluvit se." rozhodla se.

Potvrdil jsem jí její rozhodnutí: ,,Ano, to by jsi měla, šel k tomu útesu, kousek odsud. Víš ne?"

,,Jo, hned vyrazím." řekla a šla za Domčou.

Pohled Laury
Co jsem to provedla, vždyť nic neudělal. Ta hádka, byla zcela zbytečná, lituju toho, moc. Dojdu za ním a omluvím se, snad mi aspoň odpustí. Znamená pro mě víc, než kdokoli jiný.

,,Miluju ho!!!" zařvala jsem přes celý les, i když mě nikdo neslyšel.

Pohled Dominika
Alespoň jsem poslechl Matyho. Ano, vzal jsem si nůž, ale ne na zombie, nýbrž na sebe.

U toho útesu, jsem byl ze dvou důvodů. První je, že moje tělo spadne ze srázu a budou si myslet, že mě ty potvory zabili, takže si Laura nebude klást vinu.

Druhý důvod je, že před smrtí uvidím překrásnou krajinu a třeba mi bude o trošičku líp.

Natáhl jsem nůž proti sobě a chystal se zabít. ,,Bez tebe můj život stejně nemá smysl." nožem se prudce rozmáchl ke svému tělu.