Game Over [FF StudioMoonTV]

29) Záchrana lidstva

Pohled Dominika
Zombie se začali divně pohybovat a kroutit.

Náhle se přestaly hýbat a padly k zemi. Rozběhli jsme se k nim a opatrně přiblížili.

Už to nebyla vražedná monstra, byli to normální lidé. Fungovalo to.

Ráďa neváhal a přišel k nim. Všichni lidé mezitím vstávali. Věděl, koho hledá, svou milou, kterou před několika lety ztratil.

Pohled Radka
Ano, máte pravdu, mezi přítomnými jsem hledal jednu jedinou osobu, byla to Klárka.

Díval jsem se všude okolo, ale nikde ji neviděl. Moje poslední naděje se ztráceli a já už ani nevěřil, že ji najdu, ale najednou mi někdo skočil kolem krku.

,,Ráďo, tolik jsi mi chyběl. Měla jsem strašný sen." se slzami v očích mi šeptala do ucha.

,,Klárko, ty žiješ? Měl jsem o tebe hrozný strach. Miluju tě z plného srdce. Nebyl to sen, byla to hrozná skutečnost, ale teď už jsi v bezpečí, mezi námi a se mnou." obejmul jsem ji a taky mi ukáplo několik slz, ne smutku, ale štěstím.

,,I já tebe." přivítali jsme se po tak dlouhé době. Políbili jsme se a společně pomohli ostatním vstát.

Pohled Lucy
Radek byl s Klárkou velmi šťastný, takovou radost jsem hodně dlouho neviděla. Ale ani se nedivím, pár let spolu nepromluvili, byli prostě bez kontaktu a jeden o druhém si mysleli, že je mrtvý.

Náš nynější úkol byl vysvětlit zmateným lidem, co se mezitím stalo.

Postupně to všichni pochopili, byli ochotní nám pomoci za všech okolností a ze všech sil, taky chtěli najít své přátele, příbuzné či blízké.

Shiro ke mě přišla a otřela se mi o nohu. Společně jsme vyrazili k dalším částem města a opakovali stejný proces.

Bylo nás čím dál víc, takže nás nebylo už tolik třeba a tak jsem si s přáteli mohla v klidu odpočinout.

Sam mi podal ruku a já ji přijmula. Políbili jsme se. ,,Same, nikdy v životě by mě nenapadlo, že se něco takového stane. Začala zombie apokalypsa, potkala jsem kluka svých snů, který mě málem přizabil a úžasnou partu. Společně, pomocí mých dávných přátel jsme zachránili svět, všechno živé. Nemohu tomu uvěřit."

,,Tak ver, všetko sa to stalo a tvoj, moj aj živoť ostatných bude krasny a bezstarostny. Len díky tebe." byl tak upřímný a jeho slova šla od srdce, jako vždy.

,,Díky za tvou neuvěřitelnou psychickou podporu, moc mi pomáháš." poděkovala jsem mu.

,,Ja viem."

,,I ty jeden egoisto." občas mě umí vážně naštvat, ale i tak ho mám ráda. Oba jsme se zasmáli, nevím, co bych bez něj a ostatním dělala, kdybych nezachránila jeho sestru a oni nenašli mě.

Pohled Radka
Únava na mě doléhala a tak jsem si spolu s Klárkou lehnout do jednoho z okolních domů, kde následně i usnuli.

Vzbudil jsem se kolem oběda, ale něco mi chybělo, nebyla mu moje životní láska.

Vedle mě nikdo neležel. Z nenadaní jsem ucítil překrásnou vůni, vycházející z kuchyně. Klárka uměla dokonale vařit a vyhrála takhle pár soutěží. Měla by na víc, ale ona sama nechtěla.

,,Copak mi moje Klárinka připravila?" chytil jsem ji ze zadu kolem pasu.

,,Kdopak se nám tu probudil? Aha, co tu děláš ty můj ospalče?" takovej stěr od holky.

,,Několik měsíců jsem skoro vůbec nespal, takže myslím, že mám právo na trochu odpočinku ne?"

,,To víš, že zasloužíš, ty můj zachránče." asi mě chtěla vyprovokovat.

,,Prosím Klárko, radši mi říkej jen Radek nebo Ráďa, nové přezdívky už prosím radši nevymýšlej. Stačí mi Attack, ale nijak jinak." zlobila mě.

,,No dobře, už přestanu Ráďo a tu máš oběd, ostatní jedli taky doma a večer jsme se domluvili, že půjdeme na pizzu." tomu říkám zlepšit náladu.

Oba dva jsme se společně najedli a opět si povídali.

,,Teda Klári, tohle se ti moc povedlo, je to výborné, dneska ses překonala." pochválil jsem její úžasné jídlo. Vážně jsem si moc pochutnal.

•••

Bylo už k večeru a my měli jít na pizzu, takže jsme vyrazili daným směrem.