Game Over [FF StudioMoonTV]

23) Jessica

Pohled Lucy
,,Lucy, jsi to ty?" zeptala se znovu.

,,Jessico! Po tak dlouhé době! Věděla jsem, že žiješ!" zvolala jsem. Konečně mám nějaké štěstí.

Přiběhla ke mně a pohlédla na Thomase. ,,Co ti tu ten debil prováděl? Byla jsem na takové řekněme cestě, nemohla jsem přijít dřív, ale jakmile mi zazvonil mobil a Bob řekl, co se tu děje, přijela jsem co nejrychleji to šlo."

,,Naštěstí nic tak hrozného, ale prosím, aby se aspoň zdržel mimo mou přítomnost." nasadila jsem prosebný pohled.

Otočila se přímo proti němu a do očí řekla: ,,Už jsem tě nejednou varovala, že jestli se takové věci budou opakovat, vyhodím tě. Vykazuji tě a to hned. Vypadni a už se nevracej."

Thomas jí nevěnoval ani jeden pohled a odešel.

,,Lucy, kdo je to?" Sam se přiblížil ke mně a chytl za ruku.

,,Same, to je Jessica, moje kamarádka z dětství, ta nejlepší, vždycky měla mou plnou důvěru a nikdy nezklamala."

,,Jessico, tohle je Sam, moje životní láska, úžasnější člověk neexistuje. A je to slovák." představila jsem je navzájem.

Potom se Jessica seznámila i se zbytkem party a Klárkou. Bylo vidět, že ty dvě si padly do oka, budou z nás tří jistě dobré kamarádky.

,,Kde jsi celou tu dobu byla a co jsi dělala?" zajímalo mě.

,,Chodili jsme spolu na základku a potom jsme chtěli i na střední, ale v podstatě ani tu základku jsme nestihli úplně dodělat. Zrovna začala tahle apokalypsa. Naše cesty se museli rozdělit. O tobě mi nikdo nic neřekl, viděla jsem jen to, jak jsi zaběhla za školu a mířila si směrem k lesům a nahoru do skal. Má touha byla jít za tebou, ale nemohla jsem. V jedné z uliček našeho bývalého města, mě zastavil tento gang přeživších. Nebylo na výběr, buď se přidám nebo umřu, řekli. Časem se zjistilo, že můj mrtvý otec s těmito lidmi pracoval a dělal jim vedoucího. Nastoupila jsem na jeho místo a tak to je do teď.
Ohledně Thomase, mi nikdo nic neřekl a zkusil to samé, jako na tebe a pár dalších dívek. Otec ho měl ale nejradši a proto jsem ho nevyhostila, tentokrát už to ale přehnal."

,,To se máš, já jsem to měla mnohem těžší. Postupně mě sice ostatní doučovali, takže vědomosti mi nechyběly, ale spolužáky a učitele nenahradíš." řekla jsem, jelikož mé vzpomínky na hrozné mládí se vracely pořád zpět, i po tolika letech.

,,Ano, to chápu..." odvětila Jessica.

Po delším přemýšlení jsem vyslovila: ,,Pomůžeš nám?"

,,Nebo nás zpátky zavřeš?" znejistěl Maty.

,,Ne, to bych vám určitě neudělala. Jasně že pomůžu své nejlepší kamarádce a jejím přátelům. Moc se omlouvám za to, jak se k vám do teď chovali, když jsem byla někde na cestách, měl to tu na povel Thomas. Snad mi to odpustíte, co potřebujete?"

Už dávno jsem jí to odpustila: ,,Už si s tím nedělej starosti. Někde tady by měl být i Adam, vzpomínáš si na něj? Chodil do druhé třídy."

,,Ano, znám." řekla po chvíli přemýšlení. ,,Povídali, že tu někoho chytli, ale já ani oni jsme nevěděli, že je to Adam."

Otočila se ke dveřím, které se právě otevírali. ,,Dave, dojdi pro toho posledního, kterého jste zajali."

,,Mohl by vytvořit látku, která lidi vrátí do normálu. Takový antivirus." vysvětlila jsem jí.

,,Aha, necháme ho pracovat."

,,Ježiši, já bych málem zapomněla! Neviděli jste tady někde bílého vlka s modrými znaky?" vzpomněla jsem si na Shiro.

Jessica zakroutila hlavou, že ne, ale najednou ze dveří vyběhla moje vlčice a skočila na mě, až mě povadila na zem.

,,Shiro, tady jsi, už jsem se o tebe bála."

I já o tebe, Lucy...

Od té doby jsem ji nespustila z očí a všude jsme chodili spolu.

Pohled Dominika
,,Tak na co čekáte? Pojďte do jídelny, jistě máte hlad." pozvala nás Jessica.

S kluky jsme se zvedli a vyrazili za ní, aby nás dovedla do jídelny. Měl jsem opravdu velký hlad.

Lucy s Jessicou odešli někam jinam, popovídat si. Přeci jen se několik let neviděli.

,,Tak co, Same? Jsi v pohodě? Co ti tady udělali?" staral se Radek.

,,Čo by som povedal, nebuchali ma tu, len niebolo tolko jiedla a hovorili hnusne, ale inak nič. Bal som sa o Lucy, to bola moja najväščie starost." stručně vyklopil, co se tu dělo.

,,A jak ses sem dostal ty, Domčo? Řekli jsme přece, že... Slyšíte to?" Matyho něco vyrušilo.

Do místnosti za Lucy a Jassicou, která byla hned, vedle nás rychle vběhl nějaký muž. ,,Velitelko, někoho dalšího jsme našli."

Okamžitě a bez váhání jsme se všichni zvedli a šli k hlavním vchodovým dveřím.

Člověka, který na zemi ležel, jsem vůbec nečekal.