Game Over [FF StudioMoonTV]

5) Rozchod či usmíření

Pohled Sama
Prečo? pýtal som sa v duchu.

Bol som nasraný aj na neho, on to vedel, povedala im to Klárka, ale aj tak to urobil. Neznášal som sa, neznášal som svojich kamarátov, celý svet.

Bežal som veľa ďaleko od nich, až k vysokej skale, kde som sa posadil.

Môj hnev sa každou minútou začínal meniť v zúfalstve.

Pohled Luy
Jakmile Ráďa s Domčou skočili po Matym a svalili ho na záda, přiskočila sem k němu, vrazila mu z obou stran pěstí a párkrát ho kopla.

Kdyby mě kluci neodtrhli, asi bych ho zabila, měla jsem obrovský vztek.

„Co sis kurva myslel?! Zničil si mi vztah! Teď mě bude Sam nesnášet a do konce života se mnou nepromluví!“ řvala jsem na něho. „Proč, Maty? Proč?“

Až teď jsem si uvědomila, že tu není. Vrhla jsem se směrem, kudy odešel, vzala jsem si zbraň a běžela ho najít.

Do smrti bych si neodpustila, kdyby se mu něco stalo.

Našla jsem ho na pokraji strmé skály. Vstal ze země.

Pohled Sama
„Nemam pre čo žíť. Prečo by som nemal skočiť?“ pýtal som sa sám seba a ani nevedel, že som to povedal nahlas.

„Protože je tu spouta lidí, kteří tě mají rádi, kterým na tobě záleží a kteří tě potřebují,“ počul som za sebou hlas Lucy.

„Boskala ses s Matym...“ povedal som. Neznel som ani tak nahnevane ako skôr vyčítavo.

„Same, já jsem nechtěla, stála jsem tam a on se začal přibližovat. Nechtěla jsem ho zmlátit, byl to kamarád. Když jsem si uvědomila, že mi nic jiného nezbývá, už bylo pozdě, nemohla jsem se hnout. Potom jste přiběhli vy, kluci se vrhli na Matyáše vrazila jsem mu pěstí a několikrát ho kopla,“ odmlčala sa a nechala ma to chvílu preísť hlavou.

„Ráďa s Domčou mě od něj odtáhli, abych ho příliš nezbila,“ povedala všetko, čo se tam stalo, v mojej neprítomnosti. „Prosím, věř mi. Když skočíš, skočím za tebou. Nezabíjej se. Musíš žít dál, když ne kvůli mně, tak alespoň kvůli sestře a klukům.“

Jej slova ma presvedčila.

Neskočil som a miesto toho zamieril domov, zpeť za chalanmi.

Nešiel som však kvôli nej... lebo ano?

Vyšel som k něj, ale zo kroví vyletol pták a preletol ma pred očima.

Ľakol som sa, spadol, narazil hlavou o kámen a potom som vidol len černú tmu.

Pohled Lucy
Už to vypadalo, že jsem ho přesvědčila, ale přeletěl mezi námi nějaký pták a Sam padal.

Nevěděla jsem co dělat a tak jsem skočila a chytila ho za ruku, kluci sem přiběhli.

S jejich pomocí jsem ho vytáhla. Obejmula jsem ho a políbila ho na zkrvácené čelo. „Nemůžeš odejít, my tě tu potřebujeme. Já tě tu potřebuju.“

„Neboj, zatiaľ nikam nejdem,“ promluvil chraplavým hlasem a obejmula jsem ho znovu.

Tentokrát i on mě. Doufala jsem, že je náš vztah v pořádku.

Večer šli kluci do spacáků spolu s Klárkou a svázaného Matyho nechali, aby jsme si s ním já a Sam promluvili.

„Matyáši, prečo si to urobil? Bol si môj prítel. Vedel si to, i tak si to urobil,“ zeptal se Sam už klidnějším hlasem a já si k němu přisedla.

„Jak jsem to mohl vědět?! Nikdo mi nic neřekl,“ namítl. Zatímco mluvil, pomalu k nám přicházel Radek.

„Klárka vám to snad nepovedala lebo čo? Ráďa povedal, že áno,“ nechápal Sam.

Radek si teď na něco vzpomněl: „Počkej, je možné, že mluví pravdu. Když si tak vzpomínám... myslím, že se v tu dobu šel projít.“

„Jo no,“ přišel rozespalý Domča. Sedl si vedle mě, já ho kamarádsky pohladila a řekla, ať se jde prospat. Nešel, ale po chvilce usnul a tak ho Ráďa odnesl.

„Dobre, ale aj tak, Lucy nechcela, tak si mal prestať, nie? Ma právo na rozhodnutie.“

„Chtěl jsem mít někoho, kdo by mě měl rád,“ odsekl. „Potom to vypadalo, že se dívá na mě a přemýšlí, tak jsem to zkusil... Asi si jen tak povídala v duchu pro sebe.“

Už jsem to nevydržela: „Tak jo, konec, tohle nikam nevede. Prostě jsem se Samem a ty, Maty, to musíš pochopit. Jestli se zase začneš chovat normálně, tak budeme dělat jakoby nic, co vy na to?“

„Ok,“ souhlasil Sam.

„Tak jo, dobře, ale nejdřív,“ Maty se mi podíval do očí, „odpustíš mi?“

Několik vteřin jsem váhala, ale nakonec přikývla. „Fajn, odpouštím ti, Maty.“

„Děkuju. Teď ty, Same. Jsi pro mě hodně důležitý, byl bych ti hrozně vděčný, kdyby jsi mi i ty odpustil, ale jestli ne, nebudu se divit.“ Otočil se na Sama a pohlédl mu do tváře.

Čekali jsme na jeho odpověď, které se nám nakonec po poměrně dlouhé chvíli přece dostalo.