Game Over [FF StudioMoonTV]

12) Laboratoř

Pohled Lucy
SEN
Před stanem stalo nějaké zvíře. Vylezla ze stanu, abych nikoho nevzbudila. Šla za tím zvířetem. Zblízka jsem poznala, že to byl vlk, sněžně bílý, a měl na sobě jen pár světle modrých útvarů. Vypadal tajemně a chtěl, aby jsem ho následovala. Dovedl mě k jedné starší budově. Vstoupila jsem dovnitř a BUM! Dveře se zabouchly a nešly otevřít. Než jsem stačila cokoliv říct, uslyšela jsem povědomý hlas: ,,Pomůžu ti."

,,Vstávej, už je skoro poledne." zaslechla jsem, jak říká Maty.

Moje oči se otevřeli a zadívali se na Sama, který mi seděl na posteli.

,,Musíme tam jít." řekla jsem okamžitě, ale vzápětí mi došlo, že oni nemají ani tušení, o co jde.

,,Čo? Kam? Prečo?" nechápal Samo a podle pohledu ani Maty. ,,Neviem, ako ty, ale ja se idem naisť, možeš nám to povedať u jídla."

Souhlasila jsem a vyložila jim můj sen.

Ráďa zapochyboval: ,,Nějak se mi to nezdá."

,,Můžeme to zkusit, nic jiného na práci stejně nemáme." souhlasil se mnou Domča a chvíli na to kývnul i Maty.

Pohledy nás všech spočinuly na Samovi, který jim po dlouhé době rozmýšlení odpověděl.

,,No dobre, dobre, pojdeme tam, ale všeci." přemluvili jsme ho.

Odpoledne jsme teda všichni vyrazili, tím směrem, kudy mě vedl ten vlk. Šli jsme asi dvacet minut a potom jsem zastavila. ,,Nechápu to, někde tady by to mělo být."

Domča kousek poodešel: ,,Podívejte, není to ta budova?"

,,Ano." přikývla jsem.

Vešli jsme dovnitř, dveře se zavřely a byla tma. Stejně, jako v mém snu.

Povědomý hlas -stejný, jako jsem slyšela ve spánku- promluvil: ,,Tak jsi přeci jen přišla, Lucy."

,,Ne, ne, ne, ne, ne, ne... to snad není možný..." řekla jsem si pro sebe ještě pár sprostých slov a chytla se Sama.

,,Čo je, zlato? Ty ho znáš? Kdo je to?" zeptal se mě na několik otázek za sebou.

,,Můj bejvalej... kluk, řekněme." pošeptala jsem tak, aby to slyšel jen on.

,,Proč jsi přežil zrovna ty?! Ty hajzle!!" když jsem s ním byla, provedl mi něco dost hnusného.

Moje nadávka nijak nezměnila jeho chování: ,,Ten vlk je pravý, geneticky jsem ho upravil. Je rychlejší, silnější, má schopnost regenerace, telepatie a několik dalších. Dej mi druhou šanci, prosím."

,,Líbal ses ve škole na chodbě s mojí bývalou nejlepší kamarádkou, co si myslíš? Je to už dost dávno. Navíc, mám teď někoho, kdo mě má opravdu rád." odsekla jsem a Sam si při poslední větě spokojeně usmál.

Tma pominula a on rozsvítil světla. Byla to obrovská laboratoř. Nedělal tu pokusy na lidech, ale na zvířatech. Nemučil je, ani netýral, a zkoušel různé věci jen pokud věděl, že to zvířeti neublíží nebo nezabije.

,,Vážně? A kdo to je, mohu-li se zeptat?" tázal se.

Sam promluvil: ,,Som to ja. Volam sa Samuel, je mi 17, viac toho o mňa vedieť nepotrebuješ. Teraz povedaj niečo o seba ty."

,,Samuel, jo?" zamyslel se, ale v jeho hlase bylo znát neskrývané opovržení. ,,Fajn, já jsem Adam, je mi též sedmnáct a dělám tu pokusy na zvířatech. Nejeden projekt se mi povedl a jsem chytrý a bohatý génius. Stačí?"

,,To je divný, chemie ti nikdy moc nešla." namítla jsem.

Odpověděl okamžitě: ,,Učil jsem se a teď, podívej, kde jsem. Dokážu vynalézt skoro cokoliv."

,,Opravdu?" podivila jsem se. ,,Tak to by jsi mohl udělat i protilátku nebo nějaký antivirus proti té mutaci, ne?"

,,Hmm... teoreticky ano, ale potřeboval bych tak aspoň pár týdnů, možná celý měsíc, a museli by jste mi nosit rostliny a další věci." odpověděl a ve mně náhle svitl plamínek naděje. ,,Sám to nedokážu, můj mozek je natolik vyspělý, že nemohu riskovat, aby člověk s inteligencí jako já zemřel. Tak tedy, souhlasíte?"

Odpověděla jsem za všechny, ignorujíc jeho ego a skutečnost, že mu prakticky nezáleželo na nikom jiném, než na sobě.

,,Dobrá, máš nějakej mobil nebo tak něco?" ptala jsem se.

,,Tu máš automaticky vybavený....." řekl a vyjmenoval asi pětadvacet výhod, které to elektronické zařízení má.

Vzala jsem si ten mobil. ,,Až budu něco potřebovat, pošlu fotku a vezmite si s sebou Shiro (🐶), odteď je tvůj, Lucy."

Přikývla jsem, obrátila se a pokynula ostatním, aby už taky šli.

•••

Vrátili jsme se do tábora a po namáhavém dni jsme si lehli a usnuli.