Pohled Lucy
Lehla jsem vedle něj na trávu, vedle sebe nám bylo teplo.Jeho společnost mi dodávala chuť k životu.
»Ráno«
Vzbudila jsem se první. Chtěla jsem tu něj zůstat, ale když to chtěl Sam zatím tajit, musela jsem jít pryč.Nechala jsem kousek papírku pod jeho hlavou, na kterém stálo:
Ahoj, šla jsem se projít
tady kousek po okolí,
nemusíš o mě mít strach,
vzala jsem si zbraň a
brzo budu zpátky.Lucy~ ❤
Vyrazila jsem na cestu za ranního světla a zpěvu ptáků.
Pohled Sama
Ráno som za vzbudol skôr ako chalani a moja sestra.Bolo nadherne, ale Lucy bola preč.
Zvedol som sa a našiel papierok. Sice som sa o ňu aj tak bál, ale vedel som, kde je.
Pohled Lucy
Šla jsem krajinou, bylo ticho a nikdo nikde. Líbilo se mi to, ale bylo tu až moc ticho.Ze křoví jsem uviděla něčí ruku, nebyla normální, takže buď mrtvola nebo zombie.
Stačili mi dvě přesně rány a zombie byla mrtvá.
Většinou nechodí sami, bude jich tu víc, radši jsem rychle vyběhla a mířila do tábora.
Byl tam jen Maty a Klára.
„Kde jsou ostatní?“ tázala jsem se.
„Domča, Sam a Ráďa šli... no, řekněme krást. Vzali nějaké plechovky s jídlem a donesli je sem, teď šli pro pití,“ odpověděl mi Matyáš.
„Dobře, takže mám udělat oběd?“
„Kdybys byla tak hodná,“ přikývl. „Jo, a Klaris ti případně pomůže.“
„Fajn, ale kam jdeš ty, Maty?“
„Přinesu trochu dřeva. Nebo to snad chceš vařit na trávě?“ zasmáli jsme se.
„No dobrá, už mlčím, tak už jdi,“ řekla jsem a připravila si pár plechovek.
Pohled Radka
„Hele, hoši, já nevím, jak vy, ale myslím, že toho máme dost,“ konstatoval jsem.„Už chýba len soľ a cukor,“ řekl můj kamarád, a tak jsem s nimi teda šel.
Nemohl jsem je v tom nechat, takže jsme sbalili ještě ty dvě věci a vyrazili k táboru.
Sam vzal tajně i takovou náušnici, ale nikdo si ho naštěstí nevšiml.
Pohled Dominika
Cesta domů nám trvala asi hodinu a půl, ale byli jsme spolu a spokojeni.Potkali jsme dvě oddělené skupiny zombie, ale když jsme "táhli za jeden provaz", pozabíjeli jsme je všechny a běželi dál.
„Viete, chalani, sme najlepsie partia a ja vám musím niečo povedať.“ Při běhu domů nám řekl všechno o sobě a o Lucy. „Ja... milujem ju. Pomôžete mi ju brániť?“
„My víme, Klaris nám to řekla...“ přiznal jsem. „Ehh... jinak by jsme jí ulechtali.“
Pohled Sama
Obaja boli moji priatelia a sľúbili mi pomoc.Nebol som na Klárku naštvaný, byl som spíš rád.
»Mezitím«
„Maty, to l-lehtá!“ Bavili se jako kamarádi, kteří se znali od školky. „Musím dodělat oběd a ohřet ho na ohni, tak mě prosím puuuusť!“ vyjekla jsem a stěží popadala dech. „Pojď mi ho radši pomoct rozdělat.“Šel k ohništi, třikrát škrtl a oheň byl tu.
Hm, třikrát, Sam by to jistě uměl líp... Kde asi moje láska vězí?
Když přemýšlím, vždycky se dívám před sebe, což by jindy ničemu nevadilo, ale tentokrát tam stál Maty. A to byl ten problém.
V onu chvíli mě ani nenapadlo, jak moc to náš vztah může ovlivnit...
Pohled Matyáše
Ona se vážně dívá na mě? Jakoby o něčem přemýšlela a tak jsem ji vrátil několika slovy do reality. Myslela na mě?Vážně to tak vypadalo a tak jsem se rozhodl.
„Víš, Lucinko,“ usmál jsem se a ona se podivila tomu oslovení, „chtěl jsem ti něco dlouho říct...“
Blížil jsem se k ní a ona nejspíš částečně poznala, co mám v plánu, tak začala couvat.
Tušil jsem že něco takového udělá, takže jsem jí donutil, aby docouvala ke stromu.
„Od té doby, co jsem tě viděl ses mi zalíbila a...“
„Maty, nemůžu tě mlátit, jsi můj kamarád. Nenuť mě k tomu.“
„Asi jsem se zamiloval...“ pokračoval jsem a ignoroval její slova.
„Maty, prosím, přestaň.“
„Ne. Miluju tě.“
Věděl jsem, že už mě chtěla zmlátit, ale bylo pozdě. Za ní strom, před ní já. Nemohla se hýbat.
Pohled Lucy
V tu ránu se stalo několik věcí. Přiběhl Sam, Ráďa a Domča. Maty mě v poslední chvíli dlouze políbil před Samovýma očima a hned potom do něj vrazila Klárka, dala mu facku a kluci ho svalili na zem.Sam vzápětí zmizel, ale to zděšení a zrada v jeho očích se mi zaryly hluboko do paměti.
„Já nechtěla, to Maty...“ vzlykla jsem, přestože on už mě dávno nemohl slyšet.
Proč zrovna já! Kurva, já Sama miluju a on mě teď kvůli Matyášovi bude nenávidět... Co to provedl?!
ČTEŠ
Game Over [FF StudioMoonTV]
FanfictionJmenuji se Lucy a je mi 16. Vražedné zrůdy zabily moje rodiče a oddělily mě od mojí sestry, která je teď nejspíš po smrti. Nechci jsem na to ani pomýšlet. Zombie apokalypsa začala, a i když se lidé těm monstrózním bytostem snaží bránit, boje mezi ni...